Čtvrtek 17. června 2021, svátek má Adolf
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 17. června 2021 Adolf

Když jsem začal sbírat nářadí, měli mě za blázna, říká etnograf Pavlištík

  8:20
Známý etnograf Karel Pavlištík vybudoval v šedesátých letech ve zlínském muzeu expozici, která zachycuje práci místních starých mistrů se dřevem. Po podepsání petice Dva tisíce slov byl z muzea vyhozen a pracoval jako čistič kanalizačních stok či betonář. Do muzea se vrátil až v roce 1990.

Své poznatky, které nasbíral na Zlínsku o dřevu, vtělil Karel Pavlištík do své knihy Dřevo, proutí, sláma v tradiční rukodělné výrobě na Podřevnicku. | foto: Zdeněk NěmecMAFRA

Když v 60. letech sbíral po valašských domácnostech dřevěné nářadí, lidé se na něj dívali dost nedůvěřivě. Ale mladý zapálený etnograf Karel Pavlištík chtěl ve zlínském muzeu vybudovat expozici, která by odpovídala tomu, co je pro zdejší kraj typické - lidi živilo dřevo.

Nikdo tehdy nemohl tušit, že za necelých deset let jej z muzea režim vyhodí, protože odmítne odvolat petici Dva tisíce slov, a když se do něj za 18 let vrátí, ředitel mu bude podávat klíčky od své pracovny.

„Ale já jsem nechtěl ředitelovat, chtěl jsem dělat národopis. To byla moje práce, do které jsem byl úplně zblázněný,“ shrnuje Karel Pavlištík, který před pár dny oslavil 85 let.

Svůj život zasvětil národopisu, spolupracoval s řadou folklorních souborů, například s Vonicou, Olšavou, Kašavou, Rusavou, Světlovanem či Rozmarýnem.

Jak narozeniny Oslavíte?
Neslavím, není co slavit. Kamarádi přijdou, dáme si štamprlu nebo kdo má rád víno, tak skleničku vína. Tedy pokud, jak doufám, nepřijedou autem. Když mi bylo 80, přinesla mi „děcka“ ze souboru Světlovan, s nímž jsem dělal 35 let, „čarovnou skříňku“. Byla plná pleskaček s pálenkou. Na každé byl štítek, čí to je, z čeho to je a ročník. Pojedu i s bratrem také domů, do Uherského Brodu. Máme tam dvě sestry. Tam si dáme po štamprli, popovídáme a zazpíváme. Zajdu také za rodiči na hřbitov.

Fotogalerie

Nutí vás 85. narozeniny k ohlédnutí, k bilancování?
To by mě ani nenapadlo, to mě k tomu nutí jiní. Potřeba bilancovat není vázaná na žádné jubileum, ta prostě přijde. Jsou okamžiky, kdy ten život s vámi zatřepe a začnete i bilancovat. Já jsem si to prožil před dvěma lety, kdy mi odešla žena. To potom přijdou i ty bilance.

Byl takovým okamžikem rok 1971, kdy jste musel odejít z muzea?
To jsem nebilancoval. To mě jednoduše vyhodili od práce, kterou jsem měl strašně rád. Měl jsem rozdělanou úplně fantastickou práci, ale stihl jsem napsat jen jednu knihu. Odstavili mě v tom nejproduktivnějším věku, ve chvíli, kdy jsem tomu, co zkoumám, začal rozumět. Zabýval jsem se dřevem, které tady lidi na Valašsku živilo. Potřeboval jsem udělat ještě šlechtice mezi chlapy, kteří byli machři v práci se dřevem, a to byli tesaři a sekerníci.

Co vás na tom tak zajímalo?
Je neuvěřitelné, co všechno tito staří mistři se dřevem dokázali. Uměli postavit barák bez počítače, kalkulaček, tabulek, rýsovacího prkna a nikdy jim to nespadlo. Stavěli mlýnské stroje, pily, větrné mlýny. Dnes by to všechno byli prvotřídní inženýři. Nebo bednáři - ti, aniž by znali pí er na druhou, uměli odvodit z obvodu kruhu jeho průměr dna, aby dokázali „zabednit“, tedy vodotěsně uzavřít dnem kruhovou bednářskou nádobu. Perfektně znali vlastnosti materiálu, se kterým pracovali, k čemu je který druh dřeva dobrý. Třeba že na nádoby, v nichž se uchovávají potraviny, není dobré jehličnaté dřevo nebo že na úly je dobré dřevo lipové, které nejlépe udržuje teplo.

Karel Pavlištík

  • etnograf, choreograf, tanečník, pedagog
  • narozen 12. března 1931 v Uherském Brodě
  • deset let tančil v Armádním uměleckém souboru
  • vystudoval etnografii v Praze
  • v roce 1962 nastoupil do zlínského muzea, kde se věnoval dřevu
  • je autorem knihy Dřevo, proutí, sláma v tradiční rukodělné výrobě na Podřevnicku a výstavy v hájence u malenovického hradu
  • podepsal petici Dva tisíce slov, s nástupem normalizace byl z muzea vyhozen, pracoval jako čistič kanalizačních stok či betonář, do muzea se vrátil až v roce 1990
  • spolupracoval s řadou folklorních kroužků, například Vonicou, Olšavou, Kašavou, Světlovanem či Rozmarýnem

Jak jste se dostal ke dřevu?
Když jsem přišel do Zlína „čerstvě vyštudovaný“ z Prahy, řekli mně, že chtějí národopisnou expozici. Prošel jsem depozitáře a zjistil jsem, že moje předchůdkyně byla velmi šikovná, ale zajímala se o Horňácko, takže měla rozsáhlou sbírku krojů, výšivek a dalších věcí, ale z Horňácka. Ze Zlínska tam nebylo skoro nic. A tak jsem se začal dívat po tom, co je typické pro tuto oblast. Říká se, že od Lípy dál je konec chleba a začátek kamení. Půda už tady člověka neuživí jako na Hané nebo Slovácku. Tady lidi živila hora, les. Sedlák, který má výnosy, se nebude zdržovat tím, že si bude vyrábět hrábě, vidle, kosiska, opálky. Ty si právě koupil od Valachů, kteří je dovedli šikovně dělat ze dřeva.

Jak v muzeu reagovali, když jste jim řekl, že uděláte expozici, kde budou hrábě a lopaty?
Když jsem začal sbírat dřevěné nářadí, dívali se na mě jako na blázna. Jednoduché nebylo ani obcházet lidi v terénu. Byli nedůvěřiví. Nevěděli, jestli sepisuju králíky, vajíčka, dělám nábor do ostravských dolů - nebo jestli třeba nejsem fízl. Pomohli mi tehdy hodně učitelé, jimž spoustu věcí, které jsem já nemohl sehnat, přinesly děti. Měl jsem velké štěstí, že architektonického řešení expozice se ujal inženýr Vladimír Bouček z Uherského Hradiště a výtvarného řešení renomovaný zlínský grafik Ladislav Včelař.

Přirovnávají vás k Františku Bartošovi. Lichotí vám to?
Kde bych se k němu mohl přirovnávat! Kam já se na něj hrabu! Bartoš s Janáčkem zachovali pět a půl tisíce písniček. Kdyby to neudělali, tak dnes folklorní soubory nemají co zpívat. Jsem pyšný na to, že jsme spolu s doktorkou Alenou Prudkou vydali reprintem základní spisy Bartošova etnografického díla. To bych se jako etnograf zlínského muzea musel stydět, když Bartoš odpočívá v hrobě pět kilometrů odsud, kdyby jeho dílo nemělo být dostupné.

Pocházíte ze Slovácka, zabýváte se i valašským národopisem. Která oblast je vám bližší?
To se tak vůbec nedá říct, s tím já mám velký problém. Když dělám něco na Valašsku, tak mi lidé ze Slovácka říkají, že jsem se odrodil. Když jsem usiloval o obnovu soutěže ve valašském odzemku, tak mi zase říkali, co jim má Moravský Slovák mluvit do odzemku. A nejhorší bylo, když jsem se vrátil z Prahy do Zlína, to bylo všem divné. Všichni si mysleli, že jsem buď měl nějaký velký průšvih, nebo že jsem úplný blb, když jsem odešel z dobrého místa a z vlastního bytu v Praze.

A proč jste se teda vrátil?
Chtěl jsem jít domů. Většinou se tomu nerozumělo, ale bylo to tak. Manželka přerušila taneční kariéru a šla se mnou.

Vaše žena vám zřejmě byla velkou oporou i později, když jste dlouhých 18 let nemohl pracovat v muzeu.
Ano, byla - vždycky! Bylo to otřesné období. Ne proto, že jsem musel fyzicky dělat, já jsem se nenarodil na zámku, takže lopatu jsem uměl držet, ale proto, že oni se mstili na dětech, děcka byla jejich rukojmí. Bylo mně strašně, když se podávaly přihlášky na střední školu a našim dcerám řekla učitelka, ať si ji ani nepodávají. Nebo když žena počítala každou korunu. Ale nikdy jsem od ní ani od dětí neslyšel jedinou výčitku. Samozřejmě že mne deptalo, že nemůžu dělat práci, kterou jsem měl strašně rád, do které jsem byl úplný blázen.

Spousta lidí ale raději srazila podpatky, aby mohli svou práci dělat.
Mně to nešlo, i když jsem věděl, co mne čeká. Ale měl jsem úžasnou ženu, děti, pár přátel. Vyhodili mě nejen od práce, ale měl jsem úplný zákaz styku s mládeží. Když náš soubor Vonica vyhrál v Popradu celostátní soutěž, byl z toho poprask a na základě toho jsme s ženou nesměli vstoupit na zlínský Závodní klub, kde Vonica a Vonička zkoušela. Dokonce chtěli z tanečních od pana Mědílka vyhodit dceru Veroniku. Ale pan Mědílek se tehdy nedal. Řekl: Děti pana doktora Pavlištíka u mě tancovat budou. A tancovaly. Moc si ho za to vážím. Byla to doba naprosté bezmoci a ponížení. Nemohl jsem si ani manuálně vydělat peníze.

To vám hlídali, kolik si vyděláte?
Ano, měl jsem nastavený strop. Největší ponížení jsem zažil, když jsem si chtěl přivydělat o víkendu, že bych v tehdejším Svitu brigádně nakládal bedny s botami do nákladních vagonů určených pro vývoz do Sovětského svazu. Zavolal si mě předseda strany a řekl: „My dobře víme, kdo jste. O co vám jde? Dělat tady stávky?“ Tak jsem mu řekl, že chci pracovat, že si chci jen přivydělat. A on ať mu ukážu ruce - dlaně. Pak mi po nich prsty přejížděl, aby zkontroloval, jestli je mám dostatečně tvrdé, jestli jsem zvyklý manuálně pracovat. Řeknu vám, jsem ze Slovácka a měl jsem obrovskou chuť mu dát po čuni. Ale věděl jsem, že nemůžu, že by mi tu brigádu neschválili a žena by zase obracela každou korunu.

Cítil jste pak v listopadu 89 euforii?
Nevěřil jsem, že to dopadne. Když jednoho dne u nás zazvonil Bedřich Koutný a Pavel Jungmann - zlínští disidenti - ať jdu do toho s nimi, nechtěl jsem. Říkal jsem jim: „Chlapci, já si myslím, že vám moje generace nemá do toho co mluvit. To je vaše budoucnost.“ Jenže oni přišli druhý den znovu, a to už mi žena řekla: „Není ti to blbé odmítat, když tě ti kluci potřebují?“ Tak jsem šel, jinak bych se před ní musel stydět.

Jaký byl návrat do muzea?
Přišel jsem tam a ředitel mi dává klíče. Říkám: „Od čeho to jsou klíče?“ A on: „Přece od ředitelny.“ Ale já na to: „Já jsem nepřišel ředitelovat, ale dělat národopis.“ Nenechal jsem se nikdy přemluvit do nějaké funkce. To není pro mě.

Nemrzelo vás, že revoluce přišla pozdě, že kdyby byla dřív, tak by...
Víte, co se u nás říká? Že kdyby byly... A tím jsem se v životě řídil, v životě žádné kdyby neplatí.

Autor:
  • Nejčtenější

Slovácko vyzve Lokomotiv Plovdiv, Plzeň narazí na Dynamo Brest

Českou premiéru v nově vzniklé Konferenční lize zažije Plzeň. Fotbalová Viktoria začne kvalifikaci evropského poháru...

Chaloupka jako z pohádky není z perníku, ale ze dřeva. Hosté ji milují

Co by byly Luhačovice bez Dušana Jurkoviče a naopak? Tvůrce s osobitým stylem ovlivněným lidovou architekturou,...

Na Vsetínsku ležel muž na silnici, přejelo ho nákladní auto. Na místě zemřel

V Lidečku na Vsetínsku zemřel dnes časně ráno devětadvacetiletý muž. Podle policie mladý muž zřejmě ležel na silnici,...

Leť, orle, leť! volal na Kerbra šaman. A čahoun doletěl až k anglické královně

Premium Hřiště divizní Holice na olomouckém předměstí pečlivě poseče a se zahradním traktorem zajede do kumbálu. Před ostrými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zlín svírají kolony aut, několik silničních oprav začalo najednou

Dopravní kalamitu, jakou mnozí nepamatují, zažívají od začátku tohoto týdne řidiči ve Zlíně. Můžou za to dvě úplně...

Sledujeme začátek rituální sebevraždy lidstva, říká Čech s IQ 206

Premium Je jedním z nejchytřejších Čechů, ale jako robot nepůsobí. Při osobním setkání je Karel Kostka, vzděláním učitel,...

Upřímnost fotbalové antihvězdy. Souček o tetování, rasismu i vyjídání ledničky

Premium Říká o sobě, že je obyčejný kluk z Brodu. Přitom si ho už stihla zamilovat fotbalová Anglie a Česko na něj spoléhá: na...

O antikoncepci už není takový zájem. Párový sex upadá, míní gynekolog

Premium „Všichni strašili, že bude upadat mravnost a ženy budou mít z dlouhodobého užívání pilulek zhoubná onemocnění jater....

  • Další z rubriky

Lidé v Uherském Brodě bojují za klidné bydlení, chtějí změnit územní plán

Plánované přemostění železnice v Uherském Brodě, které provázejí rok dlouhé výkupy a směny pozemků, přinesl problém do...

Zlínské nádraží má být čisté a přívětivé, prodej alkoholu však zůstane

Nevzhledné autobusové nádraží a jeho okolí ve Zlíně by se měly změnit k lepšímu. Vedení Zlínského kraje a město tlačí...

V kraji roste zájem o testování, nemocnice hlásí dostatek volných termínů

S testováním na covid-19 před dovolenou by obyvatelé Zlínského kraje neměli mít problém. Termíny, které nabízejí...

Z hradu Nový Šaumburk zůstaly ruiny, záchrana potrvá přes deset let

Už dnes je z kopce nad Podhradní Lhotou na Kroměřížsku, kde stávaly dva pozoruhodné hrady, Šaumburk a Nový Šaumburk,...

Pitný režim kojence: Na co si dát pozor?
Pitný režim kojence: Na co si dát pozor?

Pitný režim vašeho miminka je stejně důležitý jako kvalitní strava. Maminky ale často neví, jak je to s ním u kojenců a batolat. Stačí mateřské...

Manželka majitele Alzy promluvila o fungování firmy, se Zavoralem se rozvádí

Majitel tuzemského internetového gigantu Alza.cz Aleš Zavoral patří se svým jměním mezi nejbohatší Čechy. Na rozdíl od...

Sledujeme začátek rituální sebevraždy lidstva, říká Čech s IQ 206

Premium Je jedním z nejchytřejších Čechů, ale jako robot nepůsobí. Při osobním setkání je Karel Kostka, vzděláním učitel,...

Moderátor Aleš Cibulka skončil na jednotce intenzivní péče

Čtyřiačtyřicetiletý Aleš Cibulka měl v sobotu v rozhlasovém pořadu Tobogan dělat narozeninový rozhovor s herečkou Marií...

Rozloučení se Šafránkovou bude asi veřejné, pohřeb s poctami rodina nechce

Rodina zřejmě počítá s veřejným rozloučením se zesnulou Libuší Šafránkovou. Zatím ale není jasné, v jaké by to mělo být...

Parkinson má v počátcích nemoci nenápadné příznaky. Co vás může varovat?

Obávaná nemoc spojená s nezvladatelným třesem přichází pomalu a nepozorovaně, takže řada postižených mnohdy vůbec...