Podle předsedy soudního senátu Radomíra Koudely je odůvodnění zprošťujícího rozsudku stále stejné - nebylo jednoznačně prokázáno, že pachatel chtěl páchat trestnou činnost, nebo byl s trestnou činností srozuměn.
„Na druhé straně, pokud je situace taková, že se může jednat o nedbalost, tedy, že (obžalovaný) věděl o možných následcích, ale nebyl srozuměn s tím, že páchá trestnou činnost, pak může dojít jenom ke zproštění,“ upozornil Koudela.
„Kromě závazků nemáme jiné důkazy, které by svědčily o prokázání subjektivní stránky trestného činu, tedy (obžalovaný) nevyváděl majetek, nepřeváděl majetek na další osoby, nesnažil se jiným způsobem umenšit svůj majetek. Naopak, jak uváděl, a tato jeho obhajoba nebyla vyvrácena, snažil se zajistit další půjčky, prodat část svého majetku a bylo rozjednáno vstoupení investorů do jeho největšího podnikatelského balíku, kam dával finanční prostředky, což byl pivovar, a to v řádech desítek milionů, ze kterých by se daly velice jednoduše všechny závazky uhradit,“ poznamenal soudce.
Soud podle něj postupoval podle zásady pochybnosti ve prospěch obžalovaného. „Podle našeho názoru bychom nemohli s klidným svědomím říci, že obžalovaný má prokázanou trestnou činnost,“ doplnil.
„Jsme s právníkem rádi, že soud rozhodl tak, jak rozhodl. A že řekl důvody, které jsou zcela jasné. Prokázalo se, co jsme od začátku tvrdili. Věříme, že jednoho dne tato kauza skončí a budeme mít všichni klid,“ reagoval devětačtyřicetiletý Roman Čechmánek, kterému hrozí za podvod až deset let vězení.
Státní zástupce Petr Matoušek navrhoval nepodmíněný trest v rozmezí šesti let a čtyř měsíců až sedmi a půl roku.
„Nemohu být spokojen s rozsudkem, když soud podle mého názoru opětovně nerespektoval právní názor odvolacího soudu. Minimálně srozumění na jeho (Čechmánkově) straně je dáno tím, že věděl o své špatné finanční situaci, a přes to všechno v té době sjednával další závazky, o kterých věděl, že je neuhradí, anebo že taková možnost tady je. Když to hodně zjednoduším, tak i podle názoru odvolacího soudu minimálně nepřímý úmysl dovodit lze,“ upozornil žalobce Matoušek.
Zlínský krajský soud Čechmánka poprvé osvobodil už před dvěma lety, odvolací soud ale rozhodnutí zrušil a vrátil případ k novému projednání do Zlína. Zdejší soud pak Čechmánka loni v dubnu znovu obžaloby zprostil, odvolací soud ale letos opět osvobozující verdikt po odvolání žalobce zrušil.
Bývalý hokejový brankář je souzený kvůli dluhu ve výši asi 15 milionů korun vůči skoro třiceti fyzickým i právnickým osobám. Především jde o firmy, které pro něj pracovaly a jimž podle obžaloby neplatil. Celkové dluhy mohly přesáhnout až 70 milionů korun.
Klíčovou otázkou případu zůstává: Chtěl Čechmánek někoho záměrně napálit, nebo pouze nerozumně investoval? Žalobce mluví o nepřímém úmyslu.
„Když měl možnost závazky řešit dodatečně, tak k tomu nebyl vůbec přístupný,“ zmínil loni u soudu státní zástupce Petr Matoušek.
Firmy pro Čechmánka stavěly zejména minipivovar s restaurací ve Zlíně, který však fungoval jen krátce.
Mezi věřitele patří i bývalí hokejisté Petr Čajánek a Miroslav Blaťák, kteří Čechmánkovi dohromady poskytli devět milionů korun. Ty však měly jít přes Čechmánka právníkovi Milanu Holomkovi, který je ve vězení za to, že lidem sliboval zúročení peněz, ale nikdy svůj slib nesplnil.
