Jedním z lékařů, kteří se mladým kolegům věnují, je praktický lékař ze Slušovic Filip Bartl. K atestaci pomohl už čtyřem. U každého to znamenalo tři roky práce navíc, odborného vedení, organizování povinných stáží a kurzů, podávání hlášení na ministerstvo zdravotnictví, vyplácení mzdy nebo vedení administrativy. Bartl to ale jako přítěž nevnímal.
„Baví mě to a dává mi to smysl. Mám tady i dost prostoru a rozhodně mi nevadí věnovat se někomu tak, aby se všechno naučil a pak dokázal pacientům pomoct,“ vysvětlil 49letý lékař.
Podobných lékařů, kteří by fungovali jako školitelé svých budoucích kolegů, ale ve Zlínském kraji příliš není. Z celkového počtu asi 300 ordinací si akreditaci školicího pracoviště vyřídilo dvacet. A reálně školí desítka. U pediatrů je situace ještě horší. Momentálně podle informací krajského úřadu neškolí ani jeden ambulantní lékař.
Přitom bez tzv. specializačního vzdělání, které končí atestací, nemůže lékař začít samostatně pracovat. Proč je zájem ze strany zkušených dlouholetých lékařů v terénu tak malý? Odpověď není úplně jednoduchá a souvisí spíš s nastaveným systémem vzdělávání než s neochotou.
„Mladé lékaře nesháním, ozývají se mi sami, protože když obvolávají ordinace, tak je málokdo chce. Musel jsem si vyřídit akreditaci, splnit náročné podmínky ministerstva, požádat o rezidenční místo – a to je všechno přísně hlídané,“ popsal zlínský praktický lékař Lubomír Nečas, který stále aktivně školí.
Kraji hrozí nedostatek lékařů
„Praktiky nikdo nenutí, aby někoho vzdělávali, je to jen na jejich dobré vůli. A odrazuje je od toho spousta administrativy, kterou za ně nikdo neudělá,“ upozornila náměstkyně pro zdravotnictví Olga Sehnalová. „My je tímto příspěvkem vlastně prosíme, aby se do toho pustili. Protože tím můžeme předejít nedostatku lékařů v terénu a omezení péče, což v horizontu patnácti let hrozí hlavně v odlehlých a menších částech kraje,“ dodala.
Zlínský kraj doplácí na pohotovost desítky milionů, sehnat lékaře je problém |
Projít několikaletým vzděláváním musí každý absolvent lékařské fakulty, který si zvolil specializaci Všeobecný praktický lékař nebo Pediatr. Po šestiletém studiu to znamená v prvním případě další tři roky, ve druhém čtyři a půl roku. Během této doby musejí medici chodit na stáže do nemocnic, na kurzy, na specializovaná oddělení a také do ordinací.
Lékaři v terénu jim platí mzdu z dotace, která je přesně daná a o kterou musejí požádat na ministerstvu zdravotnictví. Letos vychází částka v průměru na 55 tisíc korun měsíčně, což je více než dříve.
Nejde ale o sumu, kterou by mladý lékař dostal, protože se z ní musejí odečíst veškeré odvody, kurzy, stáže, vybavení nebo materiály spojené se vzděláváním. Většinou nezůstane ani na odměnu pro školitele. Stát takto každý rok podpoří jen určitý počet rezidentů v zemi, tentokrát je to 150 budoucích praktiků a 80 pediatrů.
„Problém je oboustranný. Lékařům, kteří chtějí školit, se obtížně hledají zájemci o obor v regionu. Do těchto oblastí přicházejí spíše ti, kteří se tam narodili nebo k regionu mají vztah. Na druhou stranu bychom uvítali větší zájem školitelů, motivace je pro ně nedostatečná,“ domnívá se lékařka Michaela Kantorová ze sdružení Mladí praktici.
Doba školení u pediatra je minimální
Zatímco budoucí praktici musejí v ordinaci se zkušeným kolegou strávit šestnáct měsíců, pediatři mají povinné jen dva měsíce. Za tak krátkou dobu ale nemají šanci navázat hlubší vztah a zjistit, co praxe vůbec obnáší a jak funguje. I to je důvodem malého zájmu pediatrů-školitelů.
„Když existoval obor Praktické dětské lékařství, bylo předatestační vzdělávání čtyřleté a po třech letech už budoucí lékař pracoval celý další rok se svým školitelem v ordinaci. Tehdy byl o obor zájem, školitelů byl dostatek a často se stávalo, že si lékař vychoval svého nástupce, kterému pak praxi předal. Po zrušení oboru se situace zhoršila,“ vysvětlila Ilona Hülleová, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost a lékařka v Bystřici pod Hostýnem.
Radnice bojují s nedostatkem pediatrů, Praha 3 otevřela dětskou ordinaci |
Mladí pediatři teď musejí většinu ze čtyř a půl let strávit na odděleních v nemocnici. Logicky tak i ve Zlínském kraji platí, že zájemce o obor školí ve velké míře nemocniční pediatři, a ne lékaři v ordinaci. Což v konečném důsledku znamená, že právě na oddělení po atestaci často zůstávají a nemají zájem otevřít si vlastní praxi.
„Vyhovuje jim více práce na dětských odděleních, kde jak po stránce finanční, tak pracovní zátěže jsou spokojenější a mají více volného času,“ naznačila Hülleová.
Pomoc od kraje ale vítá. Sama byla školitelkou a její rezidentka atestovala před dvěma lety. Ani další kolegové s tím podle ní problém nemají. Z poslední ankety vyplynulo, že třetina pediatrů v ordinaci by si statut akreditovaného pracoviště pro vzdělávání vyřídila. „Je však potřebné, aby mladý lékař měl možnost pracovat adekvátní dobu u svého školitele v ordinaci,“ doplnila.
Zlínský kraj finančně pomáhá na více úrovních zdravotnictví, nově posílá příspěvek jako odměnu pro školitele v nemocnicích.
