Formou vzdálené výuky se už měsíc vzdělává více než devět tisíc studentů šesti fakult zlínské Univerzity Tomáše Bati. Přizpůsobit se museli i pedagogové. „Kvalita studia by kvůli současné situaci neměla být ovlivněná. I v takové formě musíme ke studentům dostat penzum znalostí, které je potřeba,“ říká rektor Vladimír Sedlařík.
Asi je to náročné pro obě strany. Jak výuka funguje?
Nevím o tom, že bychom měli výraznější problémy. Forma nepřímé nekontaktní výuky probíhá různě. Někde studenti dostanou zadání k samostudiu, jinde mají online přednášky. Každá fakulta si výuku nastavila podle svých potřeb, protože máme šest velmi heterogenních fakult a jednotlivé předměty a jejich potřeby se liší. Takže dohromady je to kombinace různých přístupů.
Studenti, kteří nyní končí bakalářské a magisterské studium, často potřebují kontakt s vedoucími prací. Daří se to?
Konzultace probíhají individuálně, většinou vzdáleně. Ale děkani mají možnost udělit výjimku a povolit studentovi, aby za účelem dokončení své kvalifikační práce přišel do školy. Samozřejmě tehdy, kdy je to nezbytné a při dodržování přísných bezpečnostních předpisů. Ale pokud vím, většina děkanů k tomu nepřistoupila a jestli, tak velmi omezeně.
Mohou studenti do laboratoří, kde mají rozpracované úkoly?
To se týká především fakulty technologické a fakulty aplikované informatiky, kde laboratoře tvoří významnou část výuky. Ale protože mají propracovaný systém seminářů, neodsouvají nutná měření na poslední dva měsíce semestru, a v těchto dnech proto do laboratoří tolik chodit nepotřebují. Možná některé práce nebudou tak obsáhlé. Podstatné však je, aby studenti pochopili zákonitosti nějakého problému, byli schopni zformulovat své myšlenky a měli kompetence, které se od nich v rámci studia očekávají.
Jak se vám jako rektorovi řídí „zavřená“ škola?
Pracujeme pořád. Čas věnujeme bohulibým činnostem, jako je třeba pomoc potřebným, výroba dezinfekčních prostředků, vývoj nových materiálů, příprava nových projektů nebo výzkum, který běží dál. Nemůžeme si dovolit se zastavit.
V čem je největší rozdíl oproti normálu?
Univerzita bez studentů je velmi smutný pohled. Když jsem musel vydat omezující nařízení, měl jsem smíšené pocity. Nebylo to nic příjemného, ale univerzita musí fungovat dál. A je důležité, aby plnila jakousi třetí roli. Jsme veřejná škola a měli bychom převzít společenskou zodpovědnost a zapojit se tam, kde je to nejvíce potřeba.
Což jste udělali. Velmi brzy jste nabídli výrobu dezinfekčního gelu, pak výrobu nanotextilie nebo šití roušek. Vypadá to, že to nebyla náhoda, ale cílená snaha pomoci, ne?
Vyrábíme ve velkém dezinfekční roztoky, protože jsme se dostali do programu ministerstva průmyslu a obchodu a dostáváme od státu příslušné ingredience na jejich výrobu. Jsme jedním z největších dodavatelů pro Zlínský kraj i město Zlín. S firmou Spur už uvádíme do praxe výsledky vývoje nanotextilie, který u nás na univerzitě probíhal. Teď jsem vezl na zkoušku záchranářům a stomatologům ochranné štíty, které jsme vyvinuli na fakultě technologické a fakultě multimediálních komunikací spolu s Plastikářským klastrem a Centrem polymerních systémů. Šijeme také roušky, máme skupinu dobrovolníků, kteří pomáhají potřebným a chystají dodávku třeba do Lombardie. Je toho hodně.
Bylo to spontánní?
Iniciativa zespodu byla velmi intenzivní. Na fakultě aplikovaných informací jsme se zapojili do akce Tiskne celé Česko, kde vznikají ochranné štíty. Máme i vlastní konstrukci. Všichni, kteří mohli, se zapojili do šití roušek a dalších dobrovolnických akcí. Studenti i zaměstnanci. Studenti fakulty humanitních studií pomáhají ve zlínské a uherskohradišťské nemocnici. Zapojila se dokonce i naše knihovna prostřednictvím poskytnutí kapacity výpočetní techniky pro mezinárodní projekt Folding@home se zaměřením na výpočty a simulace při výzkumu látek účinných proti viru SARS-CoV-2. A dezinfekční gely byly taková souhra okolností, protože v minulosti jsem se u jejich vývoje vyskytoval. Tak nás napadlo, že bychom v současné situaci mohli využít i něco, co už jsme v minulosti vymysleli.
Na štíty využíváte své 3D tiskárny?
Ano. Jejich konstrukce se skládá z držáku, vlastního štítu a upínacího zařízení. A nejjednodušším a nejdostupnějším způsobem jejich výroby je 3D tisk. Kolegové z fakulty multimediálních komunikací přišli s vlastním návrhem designu, který posouvá praktické využití štítu ještě dál. Proto jsme vyrobili dva typy, odvezl jsem je na zmíněná místa a v příštích dnech budeme čekat zpětnou vazbu, abychom to mohli posunout do praxe. Při všem, co děláme, se snažíme vyhnout tomu, abychom na tom vydělávali. Musíme pokrýt výrobní náklady, ale marže je pak symbolická.
Teď máte certifikát od ministerstva na výrobu dezinfekce. Jak vám pomůže?
Dezinfekční gel jsme certifikovali dlouho před problémem s koronavirem, byl k dispozici okamžitě, protože už se standardně vyráběl, i když ne tak intenzivně. Proto jsme jej vyrobili pro zaměstnance, pak pro policii, domovy důchodců, městská zařízení a podobně. Dezinfekční roztok Anti-COVID vyrábíme na základě zařazení mezi skupinu organizací, které dostávají příděl lihu, glycerolu a peroxidu vodíku zdarma. My z nich namícháme dezinfekci, kterou pak kraj distribuuje dál. Původně jsem spotřebu odhadoval na 20 tisíc litrů měsíčně, ale nyní na základě poptávky jsme množství zdvojnásobili.
Kolik lidí ze zlínské univerzity se teď na zmíněných aktivitách podílí?
Přesné číslo neřeknu, ale je to významná skupina. Jedná se určitě o stovky lidí, protože studenti se zapojují i ve svých domovech a ve svém okolí. Mám z toho velkou radost. Navíc je tady spousta našich zaměstnanců, kteří denně chodí do práce a snaží se univerzitu udržet v chodu. Protože i díky tomu mají ostatní dobré podmínky pro to, aby mohli pomáhat. Všem bych chtěl také touto cestou poděkovat.
Chystáte i další projekty pro boj s koronavirem?
Plánujeme vytvořit projekt zaměřený na výzkum a vývoj materiálů a technologií, které budou potřebné při ochraně společnosti před biologickými hrozbami, právě jakou je nyní onemocnění covid-19. Konkrétně se bude jednat o kombinaci materiálového výzkumu inovací technologií, procesů i systému. To zahrnuje všechny vědní oblasti a specializace, ve kterých působí naše fakulty a výzkumná centra, od chemie přes materiálové inženýrství, informatiku, design po management a logistiku. Domnívám se, že pouze komplexní a multioborové pojetí této problematiky může vést ke kýženému výsledku, který bude užitečný pro naši společnost.
Fakulta logistiky a krizového řízení zvládání situací, jako je ta současná, vyučuje. Radil třeba někdo z jejích představitelů krizovému štábu kraje nebo města?
Kolegové spolupracují s krajem i obcemi na tvorbě krizových plánů, takže to hlavní už bylo uděláno. Teď se také velmi aktivně zapojují do šití roušek, dobrovolnictví nebo pomoci seniorům. Pracují i lidé, kteří se zabývají kartografií a aktuálně se podílejí na světovém projektu, který se snaží zmapovat a zdigitalizovat slepá místa v rozvojových zemích, kde bojují s koronavirovou nákazou. Pomocí satelitních snímků země hledají všechny budovy, cesty nebo řeky, které zaplní tzv. bílá místa na mapách, a pomohou tak zdravotníkům. Například v jednom regionu v Peru se jim podařilo do mapy zanést přes 2500 nových budov.
