Po pádu komunistického režimu ještě nějakou dobu živořil, pak však i kvůli krachu Svitu tovární areál ve Zlíně přestal úplně fungovat. Jednotlivé budovy postupně skoupili soukromí majitelé a po roce 2000 se areál opět otevřel veřejnosti. Dnes je velká část z něj zase funkční a mrakodrap či Baťův institut coby sídlo knihovny, muzea a galerie jsou chloubou města.
Právě proměna někdejšího baťovského areálu je jednou z největších změn podoby Zlína, k níž došlo od listopadové revoluce v roce 1989. Z náměstí Míru se do něj přestěhovala pošta, lidé sem chodí za lékaři, na úřad či do restaurací.
„Jeho revitalizace přinesla novou náplň a využití pro řadu budov,“ líčí uznávaný zlínský architekt Ivan Bergmann. „Některé budovy jsou citlivě opravené, například Baťův institut 14/15. To je nádhera. Ale celkově je industriální potenciál této lokality využitý jen částečně,“ je přesvědčený.
Návštěvnost, byť spíše nárazovou, by mohla zvýšit stavba nového obchodního centra Fabrika, kterou chystá skupina Cream. Stát bude na místě zbouraných budov 24, 25 a 26, což Bergmann už dříve označil za „obrovský objekt, který úplně ruší původní a dosud zachovalý geometrický řád budov“.
Architekt Ivan Bergmann (březen 2021)
A zmínil názor svého kolegy a nedávno zemřelého architekta Slavomíra Kuchovského.
„Říkal mi, že by tam nemuselo stát vůbec nic a že z platformy mezi budovami 14 a 15 je krásný výhled na tento dosud prázdný velkorysý prostor a skvělou dominantní budovu 32. Bylo by to téměř jako La Défense v Paříži. Šlo by o exkluzivní využití architektury a dispozice továrního areálu, náměstí s parkem jako veřejný prostor by tam krásně zapadlo,“ uvažuje Bergmann.
„Čepkov? Obchodní centrum nic nepřineslo“
„Bohužel je mi ale jasné, že na to nedojde. Obecně jsou patrné tendence využití prostor v areálu stavbou výškových budov, což by pro památkově chráněný tovární areál znamenalo výraznou změnu,“ upozornil Bergmann, který se v roce 2004 podílel na oceňované rekonstrukci 21. budovy. Tu nově doplnila prosklená nadstavba na terase se zasedací místností pro krajský úřad a nový vstup z třídy Tomáše Bati.
Kousek od továrního areálu přes řeku Dřevnici stojí čtvrť Čepkov, jejíž proměna je další zásadní událostí polistopadového vývoje Zlína. Dlouho zde stál nedokončený skelet obchodního domu podobný tomu, který dlouho hyzdil sídliště Jižní Svahy.
Zlínský mrakodrap plný tajů a unikátů. Podzemní labyrint čeká na probádání |
„Tehdejší urbanistické vedení Zlína s architektem Gebrianem se zde snažilo vytvořit třetí městský pól či centrum, které by doplnilo náměstí Míru a náměstí Práce. Plány to byly velkorysé, až možná nerealistické,“ líčí Bergmann.
Vzniknout měla nová městská čtvrť s velkorysou občanskou vybaveností, byty a službami. Nakonec však šlo torzo k zemi a stojí tady obchodní centrum s velkým parkovištěm.
„Bohužel vyhrála developerská snaha o vybudování dalšího nákupního střediska. Městu to nepřineslo nic nového, Čepkov nemá přidanou hodnotu,“ popsal architekt. „Jeho jediný klad je, že objekty centra jsou přízemní a neruší pohled z města na Jižní Svahy, kde zůstává hlavním bodem zeleň a první etapa sídliště v geniálním provedení architektů Zeliny a Gřegorčíka.
První začaly s výstavbou bankovní domy
Listopadová revoluce přinesla řadu změn nejen z hlediska života obyvatel Zlína, ale i prostředí, v němž žijí. Devadesátá léta byla obdobím hektických změn, čemuž se nevyhnula ani architektura. I když v ní šlo často o logický posun.
„V architektuře i stavebnictví má jistou setrvačnost. Co začalo před rokem 1989, pokračovalo plynule dál,“ říká Bergmann. „Díky otevření západnímu světu se však výrazně zkvalitnily materiály a technologie. A zároveň přišlo období, kdy architekti dostali nové možnosti a informace a snažili se do tváře města vnést nové tendence.“
Až třísetmetrový mrakodrap. Zlín představil odvážnou vizi byznysového centra |
Zlína se naštěstí příliš nedotklo takzvané podnikatelské baroko, tedy stavby typické svojí nabubřelostí, okázalostí a stylovou bezradností. „Pořád zde spíše převažovala ‚baťovská‘ snaha stavět racionálně, vytvářet technicky zajímavé budovy, a přitom se nepouštět do architektonických excesů,“ všiml si Bergmann.
Jako jedni z prvních se do práce daly bankovní domy. Komerční banka opravila svoje sídlo na třídě Tomáše Bati, nedaleko vznikla výborná budova Kooperativy a na Zarámí vyrostl Dům peněžnictví, dnes Česká spořitelna. „To je výrazná architektura, která vyplnila tamější proluku a je velmi invenčně pojatá,“ pochválil Bergmann.
Budova ABS by mohla jít k zemi
Pozůstatkem postmodernismu je městský dům Formule v ulici Soudní a reliktem 90. let budova ABS vedle Domu kultury.
„Při vší úctě k autorům, u ABS nevnímám pozitivní přínos. Dokonce se vážně uvažuje o tom, že by mohla jít k zemi a na místě celého tamějšího bloku by mohla vzniknout nová budova v urbanismu a duchu baťovské tovární architektury,“ naznačil Bergmann.
Výraznější změny tváře Zlína přišly až v novém tisíciletí. Novou dominantou středu města se stalo Kongresové centrum (2010), které stejně jako sousední o dva roky mladší Univerzitní centrum navrhla místní rodačka a světoznámá architektka Eva Jiřičná.
Pohled na Zlín s Kongresovým centrem a částí Gahurova prospektu (červenec 2021)
Stavba Kongresového centra budila ze začátku velké emoce, hlavně kvůli finančním nákladům a jeho neotřelému vzhledu, který mezi klasické baťovské cihly nezapadal.
„Měl jsem pochybnosti, jestli bylo nutné bourat Masarykovy školy, které byly jedinečným reprezentantem Gahurovy baťovské architektury,“ poukázal Bergmann. „Paní Jiřičná, jejíž práce si moc vážím, se snažila zachovat otevření budov směrem k náměstí Práce ve tvaru písmen V nebo Y. Kongresové centrum mi prostorově připadalo výrazně větší, než jsme předtím byli zvyklí, budova se mi zdála přehlcená. Ale časem jsem si zvykl a rád tam chodím za kulturou.“
Univerzita je tahounem výstavby ve městě
Naopak Univerzitní centrum jako by stálo trochu ve stínu svého většího bratra. „Přijde mi nepříliš výrazné a trochu nehodné pera takové architektky, jakou je Eva Jiřičná,“ dodal.
Právě Univerzita Tomáše Bati se brzy stala hlavním tahounem výstavby ve městě. Naposledy letos v listopadu zahájila výstavbu nového sídla fakulty technologické naproti stávající budovy u autobusového nádraží.
„Odráží se v tom i nadstandardní vztahy, které má UTB s představiteli města a kraje. Buďme za to rádi, jinak už se ve Zlíně příliš nestaví,“ prohodil Bergmann.
Na náměstí Míru pak v roce 2008 vyrostlo obchodní a zábavní centrum Zlaté jablko. Při jeho stavbě se podařilo zachovat původní historizující průčelí objektu bývalé Záložny ze strany náměstí.
„Investorovi se podařilo scelit území od Dlouhé až po náměstí. Objekt je po architektonické stránce velmi kvalitní a přínosný,“ míní Bergmann, který se na projektu částečně podílel.
Místo dnešní nemocnice mohla být nová čtvrť, míní architekt Bergmann |
A oceňuje, že se díky němu podařilo oživit náměstí Míru. „Dnes si málokdo uvědomuje, že předtím to byl prakticky mrtvý prostor, kam lidé moc neměli důvod chodit,“ popisuje.
„Za Bati i po roce 1948 se stalo přirozeným centrem města náměstí Práce, u něhož bylo autobusové nádraží a vstupní brána do Svitu. Po výstavbě Zlatého jablka se život vrátil zase do historického centra v podobě náměstí Míru a nikdo už si neumí představit jeho jinou podobu,“ zmínil architekt, který je dlouhodobým zastáncem zastavění jižní části náměstí Míru.
Mimochodem, v této části ještě v 90. letech stály prodejní buňky. „Architekt Havliš jako městský architekt chtěl vyzkoušet, jak by náměstí svou jinou zastavěnou plochou vypadalo po výstavbě nové budovy na místě současného parku. Naštěstí tam ale byly jen dočasně,“ poznamenal Bergmann.
Obchodní dům i park Zlínu pomohly
Výrazně pozitivní ohlas měla i další místa v centru Zlína: revitalizace parku Komenského či Gahurova prospektu, rekonstrukce Obchodního domu či obnova Památníku Tomáše Bati.
„Památník je naprostý skvost na světové úrovni, to se architektu Všetečkovi mimořádně podařilo,“ nešetří chválou Bergmann. „Stejně tak Obchodní dům a park Komenského, které veřejnému prostoru ve městě moc pomohly. Radnici teď čeká zámek a sad Svobody, snad bude mít podobně šťastnou ruku.“
Zlínský architekt chválí také nově postavený kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jižních Svazích (2003) a nevadí mu ani Park Tower, nová výšková dominanta v Lorencově ulici. Zapadá totiž do výškové páteře města, kterou tvoří souvislý pás korespondující s orientací údolí.
„Spíše je otázka, zda by podobně vysoké budovy měly vznikat jinde. Tady vidím velký úkol pro Kancelář architekta města, která má za úkol vytipovat místa, kde by se výškové budovy mohly uplatnit. To bude pro budoucí rozvoj Zlína velmi důležité,“ doplnil.
Památník Tomáše Bati ve Zlíně (červenec 2021).
Najdou se však i stavby, které po roce 1989 nenávratně zmizely. A k oběma má Bergmann vztah. Proslulou Lesní kavárnu, jejímž je autorem, koncem 90. let zavřela hygiena a pak chátrala. Dnes zde stojí hotel s restaurací.
„Lesní kavárnu jsem považoval za jednu z nejlepších staveb, které se mi v kariéře povedly. Je mi líto, jak to s ní dopadlo,“ přiznal.
Druhou je bývalé slavné koupaliště Baťák architekta Karfíka v továrním areálu, které se nepodařilo zachránit a po revoluci na jeho místě vzniklo tržiště. Poté tam univerzita postavila svoji budovu.
„Tlačili jsme na město i kraj, aby Baťák zachovali. Koupaliště na takovém místě by bylo něco unikátního i v evropském měřítku. Tím spíše ve vazbě na opravenou východní část továrního areálu s jejími kulturními stavbami,“ vzpomíná Bergmann. „Jenže byly tam jiné zájmy a nevyšlo to. Škoda. Myslím, že koupaliště by se tady uživilo i dnes a bylo by důležitým městotvorným prvkem.“
3. srpna 2023 |
