Těžké dřevěné dveře, které vedou do zámku, ještě voní novým nátěrem. Jsou to stejné dveře, jakými vcházeli majitelé zámku, šlechtický rod Seilernů, a po nich i zástupy rodiček. Právě tady, na zámku v Přílepích, totiž přivedly ženy na svět téměř jedenadvacet tisíc dětí.
„První narozené dítě byla místní holčička a dostala jméno Libuše,“ říká starostka obce Ivana Sehnalová a opatrně za námi zavírá. Stojíme ve vstupní hale, do které při opravě zámku soustředili všechno, co v něm ještě připomínalo původní šlechtické majitele. Dveře, které vedou do sklepa, kované zábradlí lemující schodiště do patra a taky prosklenou průchozí příčku. Ta byla původně o patro výš, přemístili ji, aby udrželi historický ráz vstupního prostoru.
 |
Hraběnka Terezie Seilern, poslední majitelka zámku, by poznala i mozaiku na zemi, kterou museli vyříznout a potom znovu vložit do opraveného povrchu podlahy. V rozích obrazce je znát, kde byla poškozená.
„A tyto dveře jsme sem přemístili z půdy, jsou zámecké, dřevěné. Ale z jedné strany jsme je nechali opravit v původní podobě, z té druhé jsou rovné, bez ozdob,“ ukazuje Sehnalová, když otvírá dveře do budoucí knihovny. Místnosti za nimi už mají moderní, jednoduché linie.
Zámek totiž bude nově sloužit jako kulturní a správní zázemí pro lidi v obci. Do přízemí se přestěhuje knihovna a je zde i společenský sál. Ten v Přílepích, které čítají tisíc obyvatel, chyběl. Nový prostor se dá rozdělit na dva menší sály zvukotěsnou přepážkou. Na obou koncích je malé zázemí s kuchyňkou. Bývaly zde pokoje s nemocničními lůžky. Výklenek v rohu jedné z místností, který byl původně zámeckou kaplí, se využíval pro předčasně narozené děti. Knihovna je zase v místě porodních sálů.
První společenská akce už má termín, koncem ledna bude sál hostit tradiční setkání seniorů. „A uvidíme, jestli se nám podaří zorganizovat taky první zámecký ples,“ usmívá se starostka. Hlásí se i zájemci o rodinné oslavy a svatby, komerční využití je ale možné jen v malé míře, kvůli dotačním podmínkám. Také proto zatím v zámku nevznikne ordinace lékaře, s níž se v budoucnu počítá. Nejprve musí uplynout desetiletá lhůta.
Jedna z kanceláří bývala operační sál
Oprava zámku vyšla na pětatřicet milionů korun, z nichž patnáct milionů tvořila dotace a deset pak bezúročná půjčka. Další peníze, více než 600 tisíc korun, se vybraly od dárců ve veřejné sbírce. „Za ty jsme nechali opravit historické části. Chtěli jsme, aby to bylo něco, co je skutečně vidět, a ne třeba rozvody,“ vysvětluje Sehnalová.
V patře zámku pak vznikl moderní prostor pro obecní úřad. Jedna z kanceláří bývala kdysi operační sál, donedávna tady ze stropu viselo typické kulaté světlo.
Na prosklené zdi už jsou vypískované i úřední hodiny, čeká se jen na nábytek. Stěhování je otázka několika týdnů po Vánocích. Druhá část patra je připravená pro vznik ordinace, zatím ji ale využijí členové místních spolků.
Rekonstrukce začala loni v lednu, po roce a půl byly hotové stavební úpravy. Už v roce 2020 obec nechala za šest milionů korun opravit střechu a krovy, které byly napadené dřevomorkou. Teď se muselo sáhnout i do podlah v patře, protože konstrukce byla zčásti prohnilá. Nová jsou i okna, inženýrské sítě, vytápění i odvodnění sklepa, do kterého se tlačí spodní voda.
Nedávno se zde rodily děti, teď zámek ničí dřevomorka. Čeká jej velká oprava |
Práce na zámku nekončí, další v pořadí je fasáda. Její oprava bude náročná z restaurátorského hlediska, protože je na ní množství ozdob a soch, které chce obec zachovat. I proto zůstává otevřená veřejná sbírka, peníze bude obec hledat i v dotačních nabídkách. Kromě toho ji čeká i další velká investice. Do hospodářských budov, které patří k zámku a stojí přímo naproti němu, se po rekonstrukci přestěhuje mateřská škola.
Zámek nechali postavit Seilernové v roce 1852 na místě bývalé středověké tvrze. Tu dnes připomíná jen část sklepení. „Ve stejné době stavěli taky zámek v nedalekých Žeranovicích, obě budovy jsou dobře dochovaným příkladem venkovské architektury té doby,“ podotkl před časem historik holešovského městského úřadu Karel Bartošek.
Hraběnka Terezie zámek užívala až do konce války, po konfiskaci majetku se velmi rychle poztrácelo jeho vybavení. „Různé věci byly předány muzeu v Holešově, něco zabavila a odvezla ruská armáda,“ stojí v obecní kronice.
Na zámku v Přílepích se narodil i fotbalista Grygera, teď stavba chátrá |
Následně byl v budově učňovský internát, pořádalo se tady promítání filmů či taneční zábavy. V roce 1952 vznikl projekt na porodnici, takzvanou sléhárnu, které v té době vznikaly na mnoha místech, aby se porody dostaly z domácího prostředí pod lékařský dozor. Do provozu ji uvedli v roce 1955 a fungovala až do poloviny osmdesátých let.
Svou profesní dráhu tady začal průkopník umělého oplodnění Ladislav Pilka. V rodném listu má Přílepy zapsané třeba fotbalový reprezentant Zdeněk Grygera, fotbalový trenér Bohumil Páník nebo bývalý senátor Zdeněk Janalík.
Poslední dítě se v přílepském zámku narodilo v roce 1985, dál už ale porodnice nemohla vyhovět rostoucím nárokům na prostor a vybavení zdravotnických zařízení a zanikla. V dalších letech tady ještě fungovala gynekologická ambulance, v roce 1994 však zámek osiřel docela.
Patří obci, najít pro něj využití, a především peníze potřebné na rekonstrukci, se ale podařilo až nyní. Budova stará 171 let tak na svůj comeback čekala téměř tři desetiletí.
