Málo peněz na opravu potrubí, odliv velkých zisků do ciziny a hlavně – extrémně vysoká cena vody. To jsou podle kritiků důsledky fungování takzvaného provozního modelu Vodovodů a kanalizací Zlín (VaK).
Ty se v krajském městě a jeho okolí starají o infrastrukturu, ale zisky z vodného a stočného plynou Moravské vodárenské, která je součástí nadnárodního koncernu Veolia Water.
Vrchní soud v Olomouci teď pravomocně rozhodl, že valná hromada vodáren v dubnu 2004, na níž se položily základy k tomuto modelu, je neplatná. To podle některých starostů znamená zásadní zprávu: vodárny by si měly vzít zpátky svůj majetek a provozovat podnik samy.
„Je to průlomový rozsudek. Vznikl prostor, aby se vodárny vrátily do stavu před rokem 2004, kdy byly soběstačné. Takového strategického partnera, jako je Veolia, nepotřebujeme,“ řekl starosta Fryštáku Lubomír Doležel.
Fryšták je akcionářem VaKu a byl jedním z těch, kdo se obrátili na soud. Stejně jako Otrokovice. „Je to pro nás zadostiučinění. Budeme teď muset najít řešení, které umožní, abychom měli dost peněz na obnovu zastaralé infrastruktury,“ nastínil otrokovický starosta Jaroslav Budek.
Pro něj je však přijatelná i úprava provozního modelu tak, aby obcím a městům plynulo více peněz.
Co je důležité – pokud by VaK podnik opět převzal, může sám určovat cenu vody. A tedy ji i zlevnit. Otázkou by ale bylo, jestli by to mohl udělat hned, nebo až za pár let. Záleželo by na jeho ziscích.
Úlehla: Bylo to tehdy nejlepší možné řešení
Valná hromada v roce 2004 rozhodla, že část majetku vodáren (prakticky vše, co je potřeba k jejich provozu) bude bez výběrového řízení prodána Veolii.
Na tuto smlouvu pak byla vázaná smlouva o pronájmu infrastruktury a zavedení provozního modelu. Město Zlín, které je se 47 procenty největším akcionářem VaKu, na valné hromadě převedlo hlasovací práva na Českou spořitelnu.
„Bylo to tehdy nejlepší možné řešení. Nikdo neuvažoval o tom, že by nastaly nějaké problémy,“ říká dnes k prodeji podniku tehdejší zlínský primátor Tomáš Úlehla, který vedl radnici za ODS.
Od té doby ale výrazně vzrostla cena vody, takže její kubík dnes na Zlínsku stojí téměř 87 korun.
V jiných městech kraje je přitom o více než deset korun levnější. A zlínské vodárny kvůli tomu nedosáhly na evropské dotace na opravu a výstavbu čističek, takže si musely vzít úvěr 600 milionů korun.
„Rozhodnutí valné hromady (...) soud považuje za mimořádně nemravné. Některá jednání však dosahují takové intenzity, že je otázkou, zda byly porušeny toliko dobré mravy,“ napsal soudce Miroslav Weintštuk.
Místo jednání o převzetí podniku se VaK nyní hodlá odvolat
Dvakrát, v letech 2010 a 2014, rozhodl o neplatnosti valné hromady brněnský krajský soud. První verdikt mu Vrchní soud v Olomouci vrátil, druhý teď v neveřejném jednání potvrdil.
„Rozhodnutí nás překvapilo. Než nám přijde jeho odůvodnění, ho nebudu komentovat,“ řekl ředitel Moravské vodárenské Martin Bernard, podle něhož je provozní model výhodný „pro obě strany“.
Mnoha kritikům modelu se však nelíbí jednání vedení VaKu. Místo toho, aby teď začalo jednat o převzetí podniku, chce podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. Ten by ovšem přelomový rozsudek mohl zrušit.
„Rozhodnutí vrchního soudu nepřináší potřebnou právní jistotu,“ argumentuje šéf představenstva VaKu Zlín Svatopluk Březík.
Stejně se vedení VaKu zachovalo i dříve při soudních sporech ohledně dalších valných hromad. A zdrženlivě k problému přistupuje také vedení Zlína. „Ideální vize je, že vodárny přejdou na města a obce. Nakolik je ale reálná, musejí říct naši právníci po prostudování odůvodnění,“ sdělil primátor Miroslav Adámek.
„Předpokládám, že představenstvo začalo přebírat náš majetek a urychleně zahájí jeho provozování,“ uvedl přesto Radek Novotný, jehož firma Compas Capital Consult je akcionářem VaKu. Podle něho Březík jedná ve prospěch koncernu Veolia Water.
