Zemědělské družstvo Olšava ze Sehradic má přes dvacet zaměstnanců, kteří podle nařízení vlády podstoupili testy na covid-19. Nikdo z nich nebyl pozitivní.
Družstvo nakoupilo testy, když Agrární komora České republiky pomohla se zprostředkováním nákupu testovacích sad a vyjednáním množstevních slev. Šlo o samotesty výtěrem z nosu.
„Jeden test stál 99 korun. Měli jsme slevu za to, že jsme členy Agrární komory, ale jsou to náklady navíc, protože musíme testovat každý týden,“ řekla jednatelka družstva Věra Saňáková.
Stejně jako dalším majitelům menších společností jí vadí, že si musí testy platit sami. „Když se jde někdo testovat k lékaři nebo do centra, tak to má hrazené pojišťovnou. Mělo by to tak být i u firem. Peníze nás stojí také další věci spojené s koronavirem,“ upozornila.
„Kdyby člověk viděl světlo na konci tunelu, tak se bude testovat klidně každý druhý den. Ale pořád vidíme jenom tmu,“ dodala Saňáková s ohledem na dlouhotrvající nouzový stav, který vláda opakovaně prodlužuje.
Firmy s 10 až 49 zaměstnanci musely dokončit první kolo testování na koronavirus do 26. března. Pracovníci, kteří docházejí do podniku, mají test podstoupit zatím jednou za sedm dní.
Vláda ale uvažuje o zvýšení frekvence na dvakrát týdně. Testy nejsou závazné pro lidi pracující z domova, očkované a ty, kteří v posledních 90 dnech prodělali nemoc covid-19.
Podnikatelům vládní kompenzace nedostačují
Průzkum Hospodářské komory České republiky ukázal, že 52 procent firem nad 50 zaměstnanců považuje za problém testování právě dodatečné náklady. Stát slíbil podnikatelům jako kompenzaci 60 korun za test na zaměstnance. Jenže testy stojí řádově 100 korun a více.
„Jsou to náklady navíc,“ zlobí se předseda Sdružení podnikatelů Zlínského kraje Rudolf Chmelař, jemuž vadí slabá informovanost od představitelů vlády k veřejnosti i podnikatelům.
„Politici naprostou většinu spoluobčanů zneužívají jako rukojmí pro politické hrátky, pro někoho jsme se stali jen zdrojem příjmů. Kvete hlavně obchod s rouškami a testy,“ zmínil.
V podnikatelském sektoru je znát obrovská nespokojenost, která se stále zvyšuje. „Je to úplně na houby. A negativní postoj tady má většina lidí. Kdybychom zaměstnance k testování nenutili, poslali by nás někam,“ líčí jednatel firmy DL obaly z Liptálu David Hradil.
„Z mého pohledu testování nemá význam. Chováme se v rámci možností zodpovědně, měli jsme během pandemie jediného nemocného, který se ale nakazil doma, když byl na ošetřovném s dětmi. Jinak nás to míjí,“ doplnil.
Dva tisíce respirátorů, co nikdo nezaplatí
Firma si zajistila testování u lékaře, který každé pondělí prověřuje zaměstnance dalších společností, jež v liptálském průmyslovém areálu působí. Takže to má zdarma. „Celkově nás ale věci s pandemií stojí desítky tisíc korun měsíčně,“ sdělil Hradil.
Podle vládního nařízení musely mít firmy s více než 250 zaměstnanci otestované své lidi do 12. března, firmy od 50 do 250 zaměstnanců do 15. března. Mezi ně patří výrobní družstvo Důbrava z Valašských Klobouků, která dává práci 75 lidem.
„Zabezpečili jsme to tak, že na každém provozu je vedoucí, který jednou týdně dělá u zaměstnanců antigenní testy. Nakoupili jsme také digitální teploměry, takže i měří teplotu. Výsledky potom zapíší,“ přiblížil předseda družstva Emil Zůbek.
„Je to finanční a administrativní zátěž, jinak se to ale dá zvládnout,“ doplnil.
Výrobní družstvo financuje nákup testů a kromě toho si pořídilo také kolem dvou tisíc respirátorů, které jí nikdo nezaplatí. „Můžeme si stěžovat, ale lepší je nařízení dodržovat,“ prohodil Zůbek.
Otevřít nemohou ani po otestování
Od úterý 6. dubna musejí testovat i nejmenší firmy, do deseti zaměstnanců, neziskové organizace a živnostníci. Šesti lidem dává práci ve své firmě zaměřené na úklid předseda podnikatelského sdružení Chmelař.
„Situace se mění ze dne na den. Když teď nakoupím testy, tak vláda může opatření ještě zrušit. Musím je ale koupit teď, protože pak by třeba nebyly,“ naznačil Chmelař. „Zaměstnanci si udělají testy sami, pošlou mi SMS s výsledky, které zaeviduji a bude to v pořádku,“ líčí.
Také jemu tolik omezení a povinností vadí, zvláště v kombinaci s tím, že menší obchody a služby zůstávají zavřené. „Musíme mít respirátory, musíme být otestovaní a stejně si svůj obchod nemůžeme otevřít,“ kroutí hlavou Chmelař.
Podle něho by si malý obchodník dokázal své zákazníky i zaměstnance ohlídat natolik, aby přenos nákazy nehrozil. Například v Polsku, kde jeho firma také působí, zůstávají obchody při dodržování bezpečnostních opatření otevřené, pokud mají samostatný vchod z ulice a nejsou součástí řetězců.
I proto by podnikatelé uvítali, kdyby v Česku došlo k co nejdřívějšímu rozvolnění současných svazujících pravidel. V regionu kvůli nim už skončily některé menší společnosti.
