„Chceme ukázat lidem, jaká byla tehdy situace, jaké bylo odívání. A zasadit Kroměříž do širších událostí. V Kroměříži byl klid, proto si ji poslanci vybrali k místu svého rokování,“ nastínil předseda spolku Biskupští manové z Kroměříže Evžen Petřík, který gardě velel.
Přestože šlo tehdy o závažnou událost, její připomínka má recesistický charakter. Poslanci před svým útěkem měli tomu odpovídající proslovy.
„Tehdy jsme se zapsali do historie tím, že jsme naučili poslance prchat,“ pronesl jeden z účastníků běhu. „Jsem baronka, pomáhala jsem při sněmu a bavila pány,“ usmála se Emma Kemény v krásných šatech.
Pak se ozval povel k zásahu gardy (tehdy to byla císařská armáda). „Ostrostřelci připravte se, pal,“ zazněla salva do vzduchu a asi dvacet mužů v uniformách nasadilo bodáky a vyšlo v šiku vpřed. Poslanci, kteří s ohledem na počasí měli současné lehké běžecké oblečení, se dali na útěk do Hulína, kde byla tehdy nejbližší železniční stanice.
Ve skutečnosti to ale bylo trochu jinak. Poslanci tehdy neběželi.„Kroměřížští občané toho využili, nastrojili koně a volky, zapřáhli povozy a poslance to nechali draze zaplatit. Bylo to takové taxi bez licence,“ vysvětlil další člen spolku Biskupští manové Evžen Fochr.
Na Kroměřížském sněmu bylo přes 200 poslanců, kteří dorazili s velkou slávou. Rokovali od listopadu 1848 do března 1849 a měli za úkol schválit ústavu. Dílčích kroků se podařilo dosáhnout. Byla odsouhlasena základní práva rakouského státního občana v §1, který zněl: Wšecky moci státní wycházejí od národu a wykonáwají se spůsobem nařízeným w ústawě. Císař František Josef I. ale po nástupu na trůn schválil svou ústavu a říšský sněm nechal rozpustit.
„Na 7 poslanců z řad německé levice byl vydán zatykač. Jeden z nich, poslanec Kudlich, si našel ve Ztracené ulici byt, aby se z něj dostal na hradební zeď, po jejíž vnější straně rostla lípa. Po ní slezl a uprchl,“ přiblížil historik Petr Pálka z Muzea Kroměřížska. „Poslanec Violand prošel u střežené Kovářské brány hlídce za zády, šel k Chropyni, potkal tam Kudlicha a odtud šli spolu. Mnozí opouštěli město na povozech,“ doplnil.
Čeští poslanci se ale podle Pálky neměli čeho bát a sešli se v klubu ve Vrbíkově kavárně. „Radili se, co se ještě dá podnikat, objímali se, vyměňovali si podepsané podobenky,“ dodal.
