Své děti přivedla na svět v době, ve které se příliš nemluvilo o domácích porodech, porodních domech, komunitních asistentkách, přikládání dítěte na matku ani o ambulantním porodu. Dnes už tyto termíny ženy znají.
Podle zlínské porodní asistentky Romany Gogelové se však celý obor posouvá k lepšímu jen pomalu.
„Část žen se pořád setkává s názorem, že předporodní kurz je k ničemu a že ho vůbec nepotřebují. Bohužel si to často myslí i sami zdravotníci,“ naznačila Gogelová v rozhovoru pro MF DNES.
Čím si to vysvětlujete?
Tito lidé si myslí, že žena k porodu nepotřebuje vlastní klid a rovnováhu. Z mých zkušeností jasně vyplývá, že pro ženu je velmi důležité vědět, co se s jejím tělem při porodu děje. V momentech, které nemusejí být zrovna festivalem příjemných pocitů, zůstává připravená žena více v klidu. V přípravných kurzech se naučí takové situace překonat vlastními silami. Díky tomu se nenaruší její koncentrace na porod, nezvýší se hladina adrenalinu, eliminuje se stres její i děťátka. K dobrému porodu nestačí pocit, že jste v nemocnici.
Jak se vaše profese za třicet let změnila?
Mění se neustále. Měla jsem štěstí, že jsem začínala ve Zlíně, kde bylo porodnictví vždycky na velmi dobré úrovni. Zjistila jsem, že už první primáři František Pachner, autor jedné z prvních učebnic pro porodní asistentky, a poté i Vladimír Král velmi podporovali samostatnou práci porodních asistentek, které vedly přirozené i předčasné nekomplikované porody a pečovaly o maminky. Pracovaly pod odborným dohledem lékařů a spolupracovaly s nimi. Na mnohých místech v naší republice se však, bohužel, v minulosti dostaly porodní asistentky do pozice asistentek lékařů, a ne maminek.
Romana GogelováNarodila se v roce 1968 ve Zlíně, vystudovala gymnázium na Lesní čtvrti, absolvovala pomaturitní obor Ženská sestra a bakalářské studium Porodní asistence na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve zlínské Baťově nemocnici působila 29 let. Od roku 2006 pořádá předporodní kurzy pro těhotné ženy, jako komunitní porodní asistentka doprovází ženy při porodu v nemocnici a podporuje ženy poporodní návštěvní službou v domácím prostředí a laktačním poradenstvím. Je také lektorkou Homeopatické lékařské asociace. |
Dnes je situace jiná?
Spousta věcí, které byly na začátku mé praxe úplné sci-fi, jsou nyní naprosto běžné. Třeba tatínek u porodu, nejrůznější polohy při porodu, porod do vody, aromaterapie, homeopatie, masáž při porodu. Aromaterapie i homeopatie jsou rozšířenou a velmi oblíbenou metodou pomoci. Harmonizují psychiku ženy, synchronizují děložní kontrakce, napomáhají otevírání děložního hrdla nebo podpoření laktace. Taková normální a přirozená věc jako položení dítěte mamince po porodu na hrudník a dotepání pupečníku se praktikuje běžně až v posledních letech. Ale ještě když já jsem rodila své děti, tak to nebylo vůbec samozřejmé, spíše nemožné. Stačí selský rozum, aniž by člověk potřeboval různé výzkumy, abychom věděli, že dítě po porodu patří k mámě.
Je to tak důležité?
Zásadně. Má to obrovské přesahy nejen v navázání časné poporodní vazby mezi mámou a děťátkem, také v rámci podpory nástupu laktace, a v neposlední řadě v ovlivnění imunity. Mikrobiom a osidlování střeva dítěte jde cestou od maminky. Je podpořen průchodem porodními cestami a kontaktem s matčiným tělem.
Viděla jsem na vašich webových stránkách i fotografii muže, který si na hruď položil právě narozené miminko. Přikládat tedy mohou i muži?
To byla situace, kdy maminka nemohla mít kontakt s dítětem, protože po porodu nastaly komplikace. Dítě potřebuje kontakt s rodičem. I táta předává cenné bakterie. Ale v nemocnici rodiče často tápou, co si smí a nesmí dovolit, a to podle mě není dobré.
Jsou sebevědomější?
Řekla bych, že ano. I díky nim se porodnictví mění. Respekt k fyziologii porodu se zvyšuje.
Jsme v Česku v situaci, která se dá považovat za ideál pro maminku a dítě?
Rozhodně ne. Posunuli jsme se z fáze, kdy matka vcházela do porodnice sama a vycházela za sedm dnů, přičemž otec neviděl své dítě celou tu dobu a matčino přání nehrálo žádnou roli. Pryč je doba, kdy se maminky dozvídaly, že nemusejí kojit, protože Sunar je to úplně nejzdravější, co může dítě dostat, aby mohly dát děti brzy do jeslí a jít pracovat. Doufám, že jsme se posunuli do fáze, kdy se maminky snažíme podporovat a jejich přání ohledně porodu a děťátka plnit, podporujeme kojení.
Ale pořád to není to pravé?
Víte, porod je podobný, jako když se milujete s mužem. Je to intimní zážitek, při kterém by se mělo potichu klepat na dveře, udržovat přítmí a klid. Nervozita a netrpělivost je nepřítelem porodu. Jsme bohužel součástí systému, ve kterém matka nemůže mít od začátku těhotenství svou porodní asistentku, vzít si ji k porodu a pak využít její služby i v šestinedělí. Kontinuální péče porodní asistentky hrazená pojišťovnou u nás možná není.
Vy ovšem nyní pracujete jako takzvaná komunitní porodní asistentka, která ženu při porodu doprovází. To už je posun, ne?
Ještě stále to však není ošetřeno tak, aby mne v nemocnici přijímali jako porodní asistentku, která porod povede. Moje služby si maminka hradí sama. Jsem v pozici doprovodu, jako například tatínek. Věřím, že se situace změní. Ale na druhou stranu ani nemám pocit, že je nejdůležitější, abych porod vedla, pokud se žena cítí vítaná, respektovaná, vnímá prostředí jako profesionální a bezpečné, je to skvělá spolupráce mezi maminkou a tátou, mnou a personálem porodnice. To je v naprostém pořádku.
Je podstatný pocit bezpečí?
Jednoznačně. Znalosti a dovednosti porodní asistentky jsou podstatné pro bezpečnost porodu a zároveň udržují ženu v pocitu bezpečí. Z tohoto pocitu vyplývají naprosto jasné fyziologické souvislosti. Ženě se sníží hladina adrenalinu, na čemž je přímo závislá sekrece oxytocinu a prostaglandinů, které pomáhají práci dělohy. Podstatné jsou také endomorfiny, ty pomohou zvládnout porodní bolesti. Tohle vše vnímá samozřejmě i dítě, které při porodu aktivně spolupracuje s maminkou.
Proč dnes bývají u porodů tatínci, když celá tisíciletí byl porod výhradně ženskou záležitostí?
Protože jsou ženě blízcí. Žena v nemocnici většinou nikoho jiného nezná.
A myslíte, že by vaši roli uměl zastat muž?
U nás ve Zlíně studovali dva porodní asistenti, ale ani jeden nepracuje na porodním sále, pokud vím. Je těžké odpovědět na otázku, zda by muži měli být porodními asistenty. Jistě to není nemožné. Osobně bych preferovala vždy empatickou a klidnou ženu. U mého vlastního prvního porodu před 26 lety jsem měla spolu s kamarádkami porodními asistentkami skvělého a zkušeného lékaře, tedy muže. A byla jsem mu vděčná, že byl blízko pro případ komplikací, ale zároveň nechal prostor mně a mojí porodní asistentce a nijak do porodu nevstupoval.
Respektují nemocnice porodní plány?
Většinou ano. Cítím, že změny přicházejí ve většině porodnic, ale na můj vkus pomalu. Výrazem respektu k ženě pro mě osobně není jen přístup k porodnímu plánu, ale také třeba to, že ji necháme u porodu si zakřičet a uvolnit se, aniž by se cítila špatně.
V Rakousku či Německu legálně fungují porodní domy, ve kterých rodí jen porodní asistentky. Proč to u nás nejde?
Protože naše legislativa to nedovoluje. Pokud by se ženy cítily vždy v porodnici v bezpečí a jako doma, neměly by potřebu rodit někde jinde. Špatné je, že rodičky nemají právo volby. Češky neinklinují příliš k porodům doma, a pokud ano, většinou se to děje v oblastech, kde je porodnictví striktní a pro ně nepřijatelné. Porodní domy by byly možnou další variantou. Zlepšovat se ale dá i náš systém péče o matku a dítě po porodu.
Jak to myslíte?
Porodní asistentka je specialistka v péči o matku i novorozence. Teď je ale péče oddělená. O matku v porodnici pečuje porodní asistentka, o dítě většinou dětská sestra. To je pro mne naprosto nelogické. Maminka a dítě mají mít jednu pečující osobu, protože tvoří celek.
Nově může žena požádat o ambulantní porod, je to tak?
Ano. To znamená, že třeba za dvě hodiny po porodu jde domů. Tento model je obzvláště vhodný pro vícerodičky, které o to mají zájem. Ale zase narážíme na problémy s neexistují návaznou péčí. V následujícím dni by měl mimo jiné dítě v domácím prostředí zkontrolovat pediatr, což se ovšem nedaří často zajistit a zároveň systém úhrad nepodporuje péči porodní asistentky o ženu po ambulantním porodu. Rodičky si tak případnou péči asistentky hradí plně samy.
