Je polovina října 1944, krátce po poledni a kolem Napajedel krouží americký Boeing. Desetičlenná posádka se právě vrací do Itálie z Polska, kde bombardovala výrobnu benzínu strategickou pro německou armádu.
Netuší, co je na jihovýchodě Moravy čeká. Další události, které směřují k tragédii, ale nezůstávají zapomenuté. A obyvatelé Napajedel si je připomínají i v těchto dnech, tedy po sedmdesáti letech.
„Byla to pro nás mimořádná událost, hodně se o ní mluvilo,“ vzpomínal ještě před deseti lety pamětník Alois Vychodil.
Bombardér totiž musí kvůli zásahu protiletadlovým kanónem nouzově přistát. Pilot Victor Bieniek volí louku zvanou Amerika nedaleko statku Prusinky u Napajedel.
Krátce poté se nad nimi objevují americké stíhací letouny, a když zjistí, že posádka na zemi opouští bombardér, spustí palbu.
„Bylo jasné, že se k letounu dostanou Němci, proto ho bylo potřeba co nejvíce zničit,“ vysvětluje vedoucí napajedelského muzea Ivan Bergmann.
Američtí letci se pak rozdělují na dvě skupiny a schovávají v lese. Ještě potkávají hajného Františka Bartošíka, kterému dávají svou jedinou zbraň. Ten je také nabádá, aby šli hlouběji do lesa, protože se mohou objevit Němci.
Vojáci i gestapo brzy hlídají okolí hořícího letounu a pročesávají les z několika stran. Když najdou první pětičlennou skupinu, která se okamžitě vzdává, ozývají se výstřely z pistole.
Odhalení pomníkuV sobotu 4. října odhalili v lokalitě Prusinky v Napajedlích pomník věnovaný havárii bombardéru v roce 1944. Ve stejný den se uskutečnil pietní akt u pomníku padlých letců na Masarykově náměstí a otevřela se i výstava věnovaná této události v Muzeu Napajedla. |
Dva zasáhnou operátora radaru Jamese Johnsona, třetí bombometčíka Raymonda Winterse. Oba jsou na místě mrtví.
Pozdější lékařská zpráva potvrzuje, že oba byli zastřelení zezadu a z krátké vzdálenosti. Což odporuje tehdejším vojenským dohodám, podle nichž se zajatci nesměli střílet.
I letecký badatel a autor knihy Vzpomínky na neznámé letce Jan Mahr v tomto případě mluví o vraždě ze strany gestapa. „I německého důstojníka Luftwaffe, který byl přímo na místě, pohled na zastřelené letce vyděsil a znechutil,“ píše Mahr ve své knize.
Rudolf Müller, který střílel, ještě navrhuje, že zastřelí i další vojáky. Právě díky přítomnosti německého důstojníka si to ale rozmyslí. Těla zastřelených vojáků končí v místní márnici a pak na hřbitově.
Zbývající vojáky posílá gestapo do zajateckých táborů, z nichž se po válce zřejmě všichni vrací domů. Tehdy se také československá policie k události v Napajedlích vrací a šetří ji jako vraždu. Samotné gestapo ji totiž uzavřelo s tím, že se jednalo o střelbu při útěku.
Vojáky původně pohřbené na hřbitově pak slavnostně přesunují na důstojnější místo na náměstí. V roce 1946 opouštějí rakve s ostatky Československo a zůstávají ve spojeneckém válečném hrobě ve Francii.
