Při jedné návštěvě v Hukvaldech usedl mladý muž ke klavíru a na žádost Leoše Janáčka se chystal zahrát jeden z klavírních koncertů. Než se pustil do hry, zaklapl sešit s notami a celou skladbu zahrál zpaměti. Janáček na mladíka pohlédl s údivem. „Chtěl bych míti takovou paměť jako vy,“ vysekl mu poklonu slavný skladatel.
Talentovaným hudebníkem byl Jan Nepomuk Polášek a s Janáčkem se brzy spřátelil. Díky jejich spolupráci jsou dnes v etnografických sbírkách tisíce valašských lidových písní. Polášek, který prožil většinu života ve Valašském Meziříčí, se stal váženým skladatelem, folkloristou a pedagogem.
Hudebnický talent se narodil 16. dubna 1873 ve Frenštátě pod Radhoštěm do rodiny barvíře a odmala měl silný vztah k hudbě. Otec byl členem pěveckého sboru, velkou inspirací mu však byla matka.
„Zpívávala s ostatními dělnicemi v bělírně a malý Jan Nepomuk tyto písně s oblibou poslouchal. Právě toto setkání s hudbou nastartovalo jeho celoživotní muzikantskou dráhu,“ uvádí v bakalářské práci věnující se Poláškově osobnosti Jaroslav Kneisl.
Díky výraznému talentu ovládl Polášek ještě jako chlapec několik nástrojů a už v šestnácti letech jej Leoš Janáček přijal na svou varhanickou školu v Brně. Později absolvoval hudební kurzy ve Vídni a stal se profesorem hudby a zpěvu na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, kde působil po většinu života.
Valašský region mu učaroval svou lidovou kulturou. „Nejprve s Leošem Janáčkem coby svým učitelem a později s Arnoštem Kubešou, kolegou z meziříčského gymnázia, nasbíral Polášek za více než půl století okolo 4 500 valašských a lašských lidových písniček,“ popsala historička Muzea regionu Valašsko Ivana Spitzer Ostřanská.
Polášek byl také aktivním rybářem.
„Část nasbíraných lidových písní se podařilo vydat tiskem v několika publikacích a dodnes jsou cenným materiálem pro národopisné soubory a milovníky hudby vůbec.“
Polášek napsal několik odborných prací i hudebních děl. Zhudebnil básně Jaroslava Vrchlického, Svatopluka Čecha či Jiřího Wolkera. Byl také mimořádně společensky aktivní. Organizoval kulturní akce, podílel se na ochotnických představeních, přispíval do novin a miloval přírodu a rybaření.
I proto byl ve společnosti oblíbený. „J. N. Polášek byl, dá-li se to tak říci, ‚celebritou své doby‘. Lidé ho poznávali na ulici, široká veřejnost si ho velmi vážila jako pana profesora a odborná veřejnost čerpala z jeho skladatelské i sběratelské práce,“ píše Kneisl.
Konec života „písničkového profesora“ poznamenala nevyléčitelná skleróza. Na jaře 1956 upadl na stůl s mramorovou deskou a zranil se na hlavě. Z bezvědomí už se neprobral a 3. dubna zemřel. Při stém výročí jeho narození v roce 1973 převezli jeho ostatky na Valašský Slavín v Rožnově pod Radhoštěm k dalším významným osobnostem regionu.
