„Napohled to vypadalo, že jsme zavřeli a život tady ustal. Ale tak to není. O to víc jsme opravovali nebo čistili. Naši správci pomáhali kolegům z odborné složky s evidencí, fotili a popisovali množství sbírkových předmětů,“ vypočítává Petr Šubík.
Jarní nástup pandemie koronaviru zastavil provoz památek hned na začátku sezony. Vzpomenete si, jaké to tehdy byly pocity?
Když se chystá otevření po zimní návštěvnické pauze, je to velký nápor. Všechno se čistí, připravuje, kontroluje, do toho jsme dělali velikonoční výzdoby. Všichni už se těší na návštěvníky, na to, jak místo zase ožije a bude rušno. A z plného nasazení se najednou všechno zastavilo. To byl náraz.
Doufali jste, že to bude krátkodobé?
Hlavně jsme řešili aktuální stav. Část pracovníků onemocněla, další byli v karanténě, což ovlivnilo třeba i běžnou údržbu. A co bude, nevěděl nikdo. Pro zaměstnance to bylo psychicky náročné období.
Už víte, jaký propad pandemie památkám ve vaší správě způsobila?
V prvním pololetí jsme měli čtyřicetiprocentní propad v příjmech. Jenomže pak byl naprosto úžasný červenec a srpen, kdy jsme na některých místech v návštěvnosti překonali loňský rekordní rok. I když na podzim přišel další propad, nakonec díky létu končíme s výsledkem zhruba o třicet procent nižším, než byl loňský. Nepokazilo nám to ale jen návštěvnost.
Co dalšího?
I odborný program byl narušený. Třeba když jsme na zámku ve Vizovicích pořádali mezinárodní odborné sympozium parketářů, v rámci kterého se měly restaurovat parkety ve dvou sálech. Konalo se, jenomže mohla přijet sotva polovina přihlášených. Na minimum se omezily i pronájmy prostor třeba pro svatby. I to je v hospodaření citelný výpadek.
Petr Šubík
|
Jak si s tím poradíte? Omezíte opravy nebo akce na příští sezonu?
V jednu chvíli jsme zastavili všechny projekty, které jsme měli pro letošní rok naplánované. Ministerstvo kultury ale rozhodlo, že nám výpadky v příjmech nahradí. Pro celou územní správu, která zahrnuje pětadvacet objektů na území Moravy a Slezska, jsme dostali dohromady 50 milionů korun. To je velmi solidní. Takže jsme práce mohli zase nastartovat.
Pomohlo v létě zdejším památkám a turistickým cílům, že lidé měli omezené možnosti cestování?
Co se týká domácích návštěvníků, tak rozhodně. Naopak ti zahraniční nebyli na památkách vidět vůbec. Česká republika přitom má co nabídnout, v žádném jiném státě Evropy není takové množství tak výborně zachovaných památek jako u nás.
I přes léto museli návštěvníci dodržovat bezpečnostní opatření, měli pro to pochopení?
Lidé byli vstřícní. Museli se smířit s delším čekáním, protože se mohly provádět maximálně desetičlenné skupinky. To znamená, že jsme nemohli odbavit stejný počet zájemců jako jindy. A také museli mít roušky, používat dezinfekci, což jsme neustále připomínali a vysvětlovali. Ale chápali, že tím chráníme nejen je samotné, ale také své lidi. Kdyby onemocněli průvodci, prohlídky by se zastavily.
Ještě před pandemií jste museli řešit jinou ne zrovna běžnou věc. Předávali jste Arcibiskupský zámek a Podzámeckou zahradu v Kroměříži do správy církve. Jaké je přijít o zámek?
Muselo to tak být. Když v roce 2017 stát vrátil zámek a zahradu olomouckému arcibiskupství, uzavřelo NPÚ smlouvu, která překlenula období do vypršení udržitelnosti projektu Národního centra zahradní kultury. Ten nám přinesl 300 milionů korun, za něž se mimo jiné obnovila Květná zahrada a vybudovalo samotné centrum a mnoho dalšího. Díky smlouvě se dodržely podmínky evropské dotace a nemusela se vracet.
Co obnáší předání zámku?
Mnoho hodin velmi pečlivé práce. Především se musely udělat inventury majetku. Každý jeden předmět někdo vzal do ruky, zaevidoval a uložil. Jde o statisíce položek. Pracovníci Národního památkové ústavu, arcibiskupství a také Muzea umění Olomouc šli místnost po místnosti. A to v únoru, kdy se v zámku netopí a je tady skutečně velmi chladno. (smích)
Přišli jste také o zaměstnance. S tím jste se vyrovnali?
Samozřejmě, že arcibiskupství potřebovalo správce zámku, údržbáře, uklízečky a další profese i pro provoz zahrady. A my potřebovali stejné profese, protože dál pečujeme o Květnou zahradu. Lidé se ale rozhodli, zda chtějí zůstat na zámku a přejít pod nově vzniklou organizaci arcibiskupství, nebo v NPÚ. Nikdo nepřišel o práci, naopak nějaké nové místo vzniklo.
Je z odborného hlediska výhoda, pokud na zámku dál pracují lidé, kteří už s ním mají zkušenosti?
Je dobře, že zůstala zachovaná kontinuita péče. Jde o skutečně velmi významné a cenné památky.
Květná zahrada, která je spolu se zámkem a Podzámeckou zahradou zapsaná na seznamu UNESCO, však přes restituční zákon neprošla a zůstává státu. Před pár týdny to navíc potvrdil Nejvyšší soud. Je to tak v pořádku?
Je pravda, že dříve měly všechny tři objekty jednoho vlastníka, ale zákon o restitucích praví, že jsme Květnou zahradu vydat neměli. My spravujeme státní majetek, proto je pro nás verdikt podstatný. Říká, že jsme dodrželi zákon. Z pohledu zápisu v UNESCO to problém není, i jiné památky, třeba v Telči nebo Praze, které jsou na seznamu, mají různé majitele.
Jaké scénáře chystáte pro příští nejistou sezonu?
Máme naplánované akce, které se opakují, třeba v Kroměříži festival barokní kultury Hortus Magicus. Kromě toho chystáme pro příští sezonu velkou prezentaci období osvícenství. Velké akce se ale chystají půl roku dopředu, musí se nasmlouvat technika, účinkující. Takže doufám, že už nebudeme žít v omezení, odkázaní na online prohlídky.
S těmi jste začali před pár lety a postupně přidávali další objekty. Už máte zpracovaných všech pětadvacet?
Ano, všechna místa, o něž pečujeme, včetně Dolu Michal v Ostravě a brněnské vily Stiassni, máme nasnímaná ve formátu 3D a lidé si je mohou prohlédnout online. A chceme tu myšlenku rozvíjet dál, třeba přidat audioprůvodce.
