Šest pramenů těsta se na jednom konci spojí, přitisknou se k podložce a rozdělí se. Tři napravo, tři nalevo. V téhle fázi je člověk plný optimismu, jenže pak to přijde. „Pravá prostřední jde nahoru, levá horní dolů a tak pořád dál,“ ukazuje Stoklasová.
Hned na začátku účastníci kurzu vyrobili pod odborným vedením těsto, které s pomocí váhy rozdělili na dílky po 60 gramech. Ty se pak učili ztužit. A protože narazili už tady, měli ze samotného pletení oprávněné obavy. „Nebojte sa, není to nic složitého,“ uklidňuje je Stoklasová, jejíž zvučné valašské nářečí dodává atmosféře kouzlo.
Už při přípravě těsta účastníky překvapila odměrka rumu, kterou přidala hned po kvásku. Na podporu kynutí. Kromě toho postupně přilévala mléko, dost nad množství uvedené v receptu. Raději totiž pracuje s řídkým těstem. „Myslete také na to, že je dobré suroviny skladované v lednici nechat nějaký čas před pečením venku, aby získaly pokojovou teplotu,“ zdůrazňuje.
Zatímco část lidí stojí kolem pracovního stolu, zkoumá konzistenci těsta a diskutuje, jiní už si lámou hlavu nad rébusem z provázků. Ty jsou připravené jako tréninková pomůcka, zaplést šest pramenů pro laika opravdu není snadné. „Pravá prostřední nahoru, levá horní dolů,“ tato slova si během pletení každý mumlal jako mantru. První krok je snadný, pak se to začne komplikovat.
„Kam dolů ji dát? Jako poslední, aha.“ „A teď tuto? Ne, tuto. Taky ne.“ „Teď musíte zase opačně, levou prostřední nahoru, pravou horní dolů,“ ukazuje trpělivě lektorka. Když se jí člověk dívá na ruce, je mu všechno jasné. Jakmile se vzdálí a radí dalším, je v koncích.
„Pravá, levá, to se budu muset hodně soustředit,“ ozývá se z hloučku u jednoho ze stanovišť. „Tak si říkejte jedna ruka navrch, druhá dolů. A zase opačně,“ radí lektorka. Radu má na každou situaci. A taky nekonečnou zásobu povzbuzení. „Ale půjde to, co by ne,“ zní snad nejčastěji.
Chvíle pekelného soustředění v tu chvíli střídají výbuchy smíchu. A někteří u provázků vydrží celou dobu, případně se k nim vracejí. „Uměl bych to z osmi, to by bylo jako pomlázka. Ale šest?“ uvažuje jeden ze dvou pánů, kteří se kurzu účastnili. „Jdete na to dobře, ale tu spodní musíte podvlékat. Dovolte, já vám to ukážu,“ říká cukrářka.
Válečky musí být na okrajích tenčí
Kynout budou vánočky až před pečením. Proto už je čas těsto ztužit. Každý si bere šedesátigramový kousek a snaží se napodobit lektorku, která ho jen lehce poválí po pracovní ploše. V momentě udělá úhledný bochánek. „To je rukama,“ vzdychá jedna z účastnic. „Ale není, musí se to zlehka, jako byste koulela vajíčko,“ ukazuje Stoklasová. Stěrkou seškrábne těsto rozmazané po stole a podává ho zpátky ženě. „Zkuste to znovu.“
Nakonec se to podaří. Dobře ztužené těsto se dá poznat od pohledu, jsou v něm drobné bublinky. Potom už se z bochánků tvoří válečky, na okrajích tenčí, aby se daly spojit a zahnout pod okraj. Těsto se nesmí natahovat, aby se netrhalo. A když se podsypává moukou, jen se pracovní plocha zlehka popráší. Moc mouky znamená delší kynutí a navíc se s těstem hůř pracuje. Zato když je tak akorát, není problém vánočku rozmotat a začít znovu.
Takto vybavení se účastníci pouští do pletení. „Já vám popřeju štěstí, motejte. Není to nic složitého,“ říká Stoklasová a jen tak mimochodem usměrní něčí ruku, která ještě zůstává u cvičných provázků a zrovna míří špatným směrem.
V této fázi si bere na pomoc kolegyni Anetu Minarčíkovou, aby mohly pomáhat co nejvíce lidem najednou. „Zvládnete to. Když jsem se to učila, říkala jsem pravá horní i ze spaní,“ směje se Minarčíková. „To já budu taky, ale vánočku stejně neupletu,“ konstatuje jedna žena.
I přes značnou nedůvěru ve vlastní schopnosti se nakonec dílo podařilo každému a plechy se postupně zaplnily asi dvaceticentimetrovými vánočkami. Z kila mouky se jich dá vytvořit šest, podstatné je dodržet váhu jednotlivých dílků, aby byly prameny na pletení stejné. Teprve teď začínají kynout a hotové vánočky jsou pak o poznání větší. O vánočních svátcích se kurz koná ještě jednou, 27. prosince.
Vánočka podle Pavly Stoklasovésuroviny: 500 g hladké mouky, 135 g másla, 80 g mletého cukru, 3 vejce, vanilkový cukr, 35 g droždí, 250 ml mléka, špetku soli, citronovou kůru, rozinky (nejlépe namočené v rumu, ale pozor můžou těsto zašednout), vlašské ořechy (nasekané), mandle (plátky), 0,5 dcl rumu jak postupovat: 1. Připravíme kvásek, a to tak že droždí rozdrobíme do větší misky a přilejeme cca 100 ml vlažného mléka - pozor: ne horkého! Přidámé lžíci cukru a mouky, vše promícháme a počkáme pár minut, až kvásek „vzejde“. 2. Do velké mísy nasypeme mouku prosetou a zbavenou nečistot, zbytek mletého cukru, špetku soli, dva žloutky, změklé máslo, vzešlý kvásek a zbylé mléko. 3. Těsto vypracujeme pomocí vařečky, aby se pěkně odlepovalo od stěn mísy. Chvíli to trvá, ale dát si s vypracováním těsta práci se rozhodně vyplatí. 4. Do vypracovaného těsta na závěr přidáme ostatní suroviny - rozinky, citronovou kůru, vlašské ořechy, a pokud chceme mít vánočku skutečně bohatou, můžeme přidat i nastrouhanou pomerančovou kůru. Hotové těsto necháme cca 20 minut odpočinout. 5. Těsto rozdělíme na 6 bochánků a necháme je ještě chvíli podkynout. Z bochánků vyválíme stejně dlouhé prameny, položíme je vedle sebe a začneme plést. Vždy svrchu dolů zleva doprava až k tomu poslednímu - jinak se prameny vytahují a mění délku. Vánočku přeneseme na plech, potřeme ji rozšlehaným vejcem a posypeme plátky mandlí. Necháme cca jednu hodinu nakynout a pak pečeme při 165 °C cca 25 minut. tajný tip: Po upečení vánočku ještě potřeme směsí z rozpuštěného másla, rumu, vanilkového cukru a mletého cukru. |
