Ve středu ve Vsetíně jemu i jeho četnickým kolegům z Valašska, kteří padli v době okupace, slavnostně odhalili pamětní desku. Pietní akci v den 71. výročí osvobození Vsetína sledovala před současným sídlem policie i Gureckého dcera Drahomíra Černocká.
„Po svatbě s maminkou sloužil tatínek na Podkarpatské Rusi. Když jsem ale měla nastoupit do školy, zažádal o přemístění na Moravu,“ zavzpomínala.
Pamětní deska připomínající Rudolfa Gureckého je umístěná na budově vsetínské policie.
Rodina pak putovala po několika štacích. Přes Českomoravskou vrchovinu, Šumperk, odkud ji vyhnali Němci při zabírání Sudet, a Bystřici nad Pernštejnem se dostala v roce 1943 až do Vsetína.
„Tatínek měl jako velitel okresní četnické stanice dobrý sbor spolupracovníků. Většina z nich pracovala v odboji. Měli to ale ztížené, četníci tehdy sídlili v zámku a gestapo bylo hned vedle,“ připomněla Černocká.
Gurecký spolupracoval také s partyzánskou brigádou Jana Žižky a s Josefem Sousedíkem. To už přitom měl čtyři děti.
„Když maminka zjistila, že je taťka v odboji, vyčítala mu to. Odpověděl jí, že někdo to dělat musí,“ přiblížila Černocká.
Otce předvolali do Brna, domů už se nevrátil
Přesto se Gurecký kvůli stále napjatější situaci rozhodl poslat rodinu do úkrytu v Senince a sám odešel na nemocenskou. Zemské četnické velitelství si ho proto 28. března 1945 předvolalo do Brna na kontrolu.
„Ze Vsetína odjížděl brzy ráno vlakem. Na nádraží jsem ho tehdy viděla naposledy,“ zmínila Gureckého dnes osmaosmdesátiletá dcera.
V Brně četnického velitele zatklo gestapo a drželo ho v Kounicových kolejích. O několik dní později musel navíc sledovat tragédii v podobě vypálení Juříčkova mlýna u Leskovce, kde se skrývali partyzáni.
„Gestapo ho tam dovleklo, aby jim ukázal cestu. Němci už ale dávno věděli, kudy jít, potřebovali jen nějaké alibi,“ zmínil ředitel vsetínského okresního archivu Tomáš Baletka.
Stopa Gureckého se pak ztrácí v koncentračním táboře Mauthausen, kde byl zřejmě 10. dubna 1945 poslán do plynu.
Kromě něj se na pamětní desce objevila ještě jména četníků Vavřince Míši a Josefa Znoye, kteří také jako odbojáři zahynuli v nacistických koncentračních táborech.
Strážmistr Ludvík Bača s manželkou Vlastou padl už za heydrichiády. Posledním zmíněným členem bezpečnostních sborů je pak Ivan Tomišín, člen vsetínské městské policie. Zemřel při osvobozování města.
