Zármutek, truchlení, „čekání na smrt“, takzvaná marná léčba, dříve vyslovené přání, soustrast. Pojmy, které ještě před několika lety do zdravotnické péče nepatřily. Teď je to jinak.
„Cílem paliativní péče je tišení bolesti a dalších příznaků nemoci včetně psychických, sociálních a spirituálních obtíží a zachování dobré kvality života až do konce,“ vysvětlila zlínská lékařka a paliatrička Alena Kočendová.
Ve zlínské Baťově nemocnici je součástí specializovaného Podpůrného a paliativního týmu (PaP), který funguje téměř rok. Podobnou dobu má za sebou i ambulance v soukromé nemocnici ve Valašském Meziříčí. Obě místa jsou ve Zlínském kraji zatím výjimkou.
Odborníci pomáhají tam, kde už neexistuje téměř žádná naděje na vyléčení, ale také tam, kde onemocnění zásadně zasahuje do běžného života pacienta.
Nemusí přitom jít o podporu v posledních týdnech života, ale třeba i během postupného, neodvratného a několikaměsíčního zhoršování zdravotního stavu, kdy si chce pacient předem určit použití resuscitace nebo třeba napojení na plicní ventilaci ve stadiu, kdy sám nebude schopný rozhodovat.
Týmy složené z lékařů, sester, paliatra, sociální pracovnice, psychologa nebo kaplana vyhledávají převážně pacienti s nádorovým onemocněním v pokročilém stadiu, s chronickým selháním srdce, plic, jater nebo ledvin, s roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemocí nebo třeba demencí.
Spolu s PaP týmem pak tvoří léčebný plán, domlouvají se s rodinou na dalším postupu nebo se přesunují do domácí nebo kamenné hospicové péče, o které často ani netuší.
Ve zlínské nemocnici je navíc paliativní ambulance od února součástí pavilonu 10, do kterého je soustředěná také ambulance bolesti, psycholog, sociální pracovnice, kaplan, zákrokový sálek i stacionář pro infuzní terapii. Takový koncept je v Česku unikátní.
„Jinde to není běžné a v ostatních krajích je to spíše vysněný cíl. Nejde jen o koncentraci pod jednu střechu, ale především o personální zastoupení odborníků,“ upozornil Tomáš Gabrhelík, primář Oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.
Nemocným slouží paliativní pokoje
Ve Valašském Meziříčí dosud v ambulanci paliativní péče přivítali 150 pacientů, ve Zlíně o stovku více.
„Nejčastěji se jednalo o seniory s onkologickým onemocněním, pacienty se srdečním, plicním či ledvinovým selháním, jaterní cirhózou a podobně,“ upřesnila mluvčí meziříčské nemocnice Radka Miloševská s tím, že ambulance je otevřená dvakrát týdně.
Paliativní týmy spolupracují se všemi odděleními v nemocnici, nejen s onkologickým, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve Zlíně chtěli na začátku pomáhat pacientům na čtyřech odděleních, tedy na interně, geriatrii, anesteziologicko-resuscitačním a kardiologii.
„To se podařilo, ale během prvních měsíců si nás začala zvát už všechna oddělení. Mívám například jedno konzilium na urologii a dvě na onkologii,“ poukázala Kočendová.
V nemocnici už také fungují paliativní pokoje pro případy, kdy pacient umírá v tomto prostředí. Na interně, kardiologii a oddělení následné péče s ním díky tomu může rodina trávit celý den v klidu a soukromí. V plánu je také poradna pro pozůstalé.
„Chceme rodinám pacientů poskytnout pastorační poradenství a doprovázet je v prožívání obtížných situací souvisejících s nemocí nebo ztrátou blízkého člověka,“ doplnil Vít Kadlčík, vedoucí týmu kaplanů v Baťově nemocnici.
Paliativní péči se ve Zlínském kraji věnuje například Zdravotní ústav paliativní a hospicové péče PAHOP v Uherském Hradišti, Diakonie ve Valašském Meziříčí, nadace Most k domovu ve Zlíně nebo třeba Domácí hospic Devětsil ve Vsetíně. Připravuje se také paliativní tým v Uherskohradišťské nemocnici.
Česká republika přijala už před několika lety Národní plán paliativní péče, který směřuje k tomu, aby takovou službu měl k dispozici každý, kdo ji potřebuje. Existuje také Česká společnost paliativní medicíny.
