Hospicy pečují o pacienty s nevyléčitelnou nemocí v pokročilém stadiu, tiší její symptomy, podporují jejich blízké. „Hospicová péče tady má jednu z nejlepších dostupností v Česku. Přesto většina lidí umírá v nemocnicích, na lůžkách dlouhodobě nemocných, případně v domovech. Přitom lidé chtějí zůstat doma, ale systém to neumí pokrýt,“ prohlásil ředitel Centra pro léčbu bolesti a paliativní medicínu ve zlínské části Štípa Jindřich Hegmon.
Uvedená data zveřejnil Ústav zdravotnických informací a statistiky. Lépe je na tom jen kraj Vysočina, kde jde o doprovázení 201 umírajících na sto tisíc obyvatel. V dalších krajích se počet pohybuje od 10 (Ústecký) po 95 (Jihomoravský).
Polovina umírajících by potřebovala přístup k paliativní péči, říkají experti |
Dohromady nabízí paliativní a hospicovou péči ve Zlínském kraji sedm zařízení, z toho dva kamenné lůžkové hospice a pět mobilních. Rozprostřené jsou po celém regionu ve všech okresech a zájem o jejich služby stále stoupá, každý rok zhruba o pět až deset procent.
Paliativní péče |
Zdravotní pojišťovny na základě úhradové vyhlášky proplácejí hospicovou péči jen z části, zbývající náklady pokrývají zařízení z darů, sponzorských příspěvků nebo dotací od měst a kraje. Letos kraj vyhlásil dotační program pro poskytovatele s výrazně vyšší celkovou částkou a rozdělí mezi hospice deset milionů korun, což je minimálně pětkrát více než dosud. Žádosti mohou podávat během února.
„S paliativní péčí jsme jako kraj měli dlouhodobě nevyrovnaný účet, služba byla méně dostupná pro naše občany, nedostala se k tolika lidem, jak bychom si představovali,“ zdůvodnil navýšení částky hejtman Radim Holiš, pod kterého spadá také oblast zdravotnictví.
„Bude to na úkony, které nehradí zdravotní pojišťovny nebo nejsou hrazené ze sítě sociálních služeb Zlínského kraje,“ upřesnila náměstkyně hejtmana Eliška Olšáková, která má sociální záležitosti na starosti. „Může to být doprava, služba, pomoc rodině, duchovní služba, sociální služba. Nejsou to jen zdravotní, ale i sociální úkony. Je to poslední, co pro občana můžeme jako kraj udělat, že zabezpečíme jeho poslední dny finančně.“
Sestry v hospicové péči musejí být i psychicky odolné. Univerzita jim pomůže |
Na jedno zařízení vychází částka mezi 1,2 až 1,7 milionu korun. Provozovatelé vyšší příspěvek vítají, zároveň ale upozorňují, že ani tím veškeré náklady nepokryjí. Úhrada od zdravotních pojišťoven pokryje asi 65 procent nákladů a není možné z ní platit například dopravu ke klientům, psychologa, koordinátora.
„Na den a klienta je to u nás zhruba 2 200 až 2 400 korun, ale celkový náklad je téměř dvojnásobný. Je nešťastné, že dostáváme jen tolik procent,“ přiblížila ředitelka Zdravotního ústavu paliativní a hospicové péče Pahop v Uherském Hradišti Helena Schwarzová.
Některé kraje podporují péči víc
„Navíc pojišťovny hradí v průměru jen 30 dnů péče o dospělého klienta. Ale on když se dostane domů z nějakého zařízení, tak se v domácím prostředí často zlepší, zklidní, nemoc negraduje tolik, prostě přežívá déle. Což je samozřejmě dobře. A my ho neopustíme po těch 30 dnech, ale ošetřujeme ho až do samého závěru i s tím, že zbytek doplácíme sami nebo z darů.“
Podobně pracuje většina zařízení hospicové služby v Česku. Některé ale dostávají větší podporu z kraje. Podle Hegmona posílá například kraj Vysočina na tuto péči 28 milionů korun, což představuje 56 korun na obyvatele, ve Zlínském jsou to dvě koruny. S navýšením dotace se podíl zvýší na 17 korun.
Lidé chtějí umírat důstojně. Počet lůžek v hospicích roste, dost jich však není |
Finance z kraje mohou zařízení použít i na mzdy personálu. Paliativní hospicovou péči totiž mohou poskytovat pouze vysoce kvalifikované zdravotní sestry s nejvyšším možným vzděláním, erudované, zkušené. Zároveň jde o práci, která vyčerpává fyzicky i psychicky.
„Když je dokážeme dobře odměnit, aby ve službě zůstaly, tak máme z poloviny vyhráno. Je to náročná práce a těchto lidí nebude nikdy dost. Navíc odcházejí do důchodu a nejsou nikým nahrazováni,“ zdůraznil vedoucí služby Domácí hospic Antonínek Radek Nohál, kterou zřizuje Charita Uherské Hradiště a Charita Uherský Brod.
„Za dotaci jsme velmi vděční, ale je také potřeba říct, že potřebujeme podporu stálou a dlouhodobou, na kterou se budeme moci spolehnout i v budoucnu. Nemáme žádnou představu, kam chceme v této péči dojít v roce 2050, není k tomu dostatek odvážných politiků ani úředníků,“ doplnil.
