Vítr si pohrává s barevnými plachtami, které zakrývají vybourané otvory v opláštění. Dvě protilehlé stěny dřevěné stavby obepíná lešení, pod kterým jsou na sebe naskládané osekané trámy. Zevnitř se nese tlukot kladiva do rukojeti dláta.
„Odsekáváme části babky a dědka, dubových trámů, které spojují protilehlé stěny mlýna. Kvůli červotoči jsou na mnoha místech prohnilé. Napadené kusy nahradíme zdravým dřevem, které do uvolněných prostor vlepíme s pomocí pryskyřice,“ popisuje řemeslník Jan Tomšů.
Opravy „větřáku“ ve Velkých Těšanech odstartovaly na začátku prázdnin. Pryč už je část jeho dřevěného pláště, stejně jako některé trámy, sloupky, podlahy a stropy nebo šalanda, úřadovna mlynáře. Demontován musel být také mlecí mechanismus.
„Jeho jednotlivé součásti máme nyní uloženy v depozitáři,“ poznamenala Blanka Šimůnková z Muzea Kroměřížska, které větrný mlýn z konce 19. století spravuje.
Musí hlídat, aby mlýn nespadl
Rekonstrukce stavby, jež byla před v roce 2013 zapsána na seznam národních kulturních památek, byla už nezbytná. Především její konstrukce je totiž napadená dřevokazným hmyzem a houbami, což by v případě otálení mohlo dokonce vést ke zřícení celého mlýna.
„Trámy začaly ztrácet svou statickou funkci, byly na hraně své existence. Kvůli špatně položené střešní krytině do mlýna navíc zatéká,“ řekl Jaroslav Novosad z Národního památkového ústavu v Kroměříži.
Právě zásluhou památkové ochrany má být na místě zachováno maximum původních dřevěných částí. Odhadem jich zůstane zhruba polovina.
„Okolí každého prvku, který vyměňujeme, musíme pořádně podepřít, aby nám mlýn nespadl. Je to náročné,“ poukázal Milan Juráň, majitel stavební a restaurátorské firmy Juráň z Ústí u Vsetína, která práce zajišťuje.
S výjimkou dubových nosných prvků využívají řemeslníci smrkové dřevo, které na stavbu doputovalo z valašských lesů. „Pochází ze zimní těžby, je kvalitní,“ ujistil Juráň.
Mlýn, který se neotáčí za větrem
Poslední velké úpravy mlýn zažil v 70. letech. Při nich se ale na historickou hodnotu stavby tolik nehledělo.
„Mlýn se tehdy provizorně podstojkoval a zabezpečil tak, aby nespadl. Zůstal ale hodně nakloněný a se zdevastovaným dřevem uvnitř,“ přiblížila architektka Taťána Tzoumasová, která připravila projekt na současnou rekonstrukci „větřáku“.
V té době se také mlýn přestal otáčet za větrem. Může za to nedaleký vojenský prostor.
„Vojáci si vymínili, že tím směrem budou nastálo natočené perutě. Stěna kolem nich totiž nemá žádné okénko, kterým by je mohl případný nepřítel pozorovat,“ usmála se projektantka.
Hotovo bude v roce 2018
První etapa rekonstrukce má být hotová na podzim. Příští a přespříští rok na ni navážou další dvě. To také znamená dlouhodobé uzavření mlýna pro návštěvníky. Ti by si kompletně opravený mlýn mohli poprvé prohlédnout v druhé polovině roku 2018.
Obdivovat budou moci také lopatky mlýna, které se po dlouhých letech znovu roztočí. Celá stavba už se kolem tatíka, tedy kolmého nosného trámu, ale zřejmě nikdy otáčet nebude. Podle dnešních norem by to totiž nebylo bezpečné.
Dvoupatrová stavba se sedlovou střechou zavěšená na trámové konstrukci stojí na jihozápadním svahu nad Velkými Těšany, které jsou místní částí Bařic, od přelomu 20. a 30. let 19. století.
V roce 1890 ji zničila vichřice, přesto na stejném místě vyrostla znovu a mouka se v ní mlela ještě za druhé světové války.
Po jejím skončení ale zůstal mlýn opuštěný a začal chátrat. Zachránila ho až pozdější rekonstrukce, od roku 1979 je pak přístupný veřejnosti. Každý rok si do více než deset metrů vysokého mlýna najde cestu kolem 1 300 lidí.
