Obce chtějí po rozsudku vodárny zpátky, koncern je ale vracet nemíní

Pravomocný rozsudek soudu zpochybnil fungování zlínských vodáren, které provozuje Moravská vodárenská. Podle některých obcí je třeba podnik převzít zpátky. Zlín jako největší akcionář ale váhá. Moravská vodárenská nic vracet nechce.

Ilustrační snímek | foto: MF DNES

Moravská vodárenská, součást koncernu Veolia, provozuje vodovodní a kanalizační síť na Zlínsku třináctým rokem. Počítá tučné zisky, které odvádí do zahraničí.

Některé obce a města to dlouhodobě kritizují, teď se ale mohou opřít i o rozsudek, který říká, že valná hromada Vodovodů a kanalizací Zlín (VaK) z roku 2004, kde se část podniku bez výběrového řízení prodala, je neplatná. Klíčová otázka zní: co bude dál?

Na Kroměřížsku peníze z vody zůstávají v okrese

O vstup do kroměřížských vodáren přes dvacet usilovaly různé nadnárodní koncerny, tamní obce a města ale všechny nabídky odmítly. „Má to jen pozitiva, výhoda je ve všem,“ shrnul ředitel Vodovodů a kanalizací Kroměříž Ladislav Lejsal.

Buďte, prosím, konkrétnější.
Nejdůležitější je, že nás stále z devadesáti procent vlastní města a obce. Díky tomu dosáhneme na evropské i státní dotace. Za posledních deset let jsme získali 250 milionů korun z dotací. Za tyto peníze jsme opravili čističky odpadních vod, udělali jsem totální rekonstrukci úpravny vody. Města a obce také samy rozhodují o ceně vody, která je u nás jedna z nejnižších, neboť zisk odsud nevyvážíme do zahraničí. Zůstává tady.

Podle jakého modelu dnes fungují kroměřížské vodárny?
Loni byla uzavřená akcionářská dohoda na 30 let mezi Kroměříží, Dřínovem, Zborovicemi a Morkovicemi. Po tuto dobu mají města a obce zajištěny majoritu. Většího úspěchu jsme nemohli dosáhnout. Navíc 190 zaměstnanců vodáren má jistotu svého zaměstnání.

O kroměřížské vodárny měly ale také zájem koncerny, jak to že jste odolali?
Zájemců bylo víc, tlakům jsme odolávali 23 let. Věděli jsme ale, že voda je jako zlato, navíc my ji máme velmi kvalitní. Někteří politici chtěli prodávat, naštěstí bylo ale víc těch rozumnějších, kteří nám pomohli prodej zastavit. Voda je strategická surovina a měla by zůstat v rukou samospráv.

Jaké jsou zisky vodáren?
Ministerstvo financí umožňuje deset procent zisku z obratu, my se pohybujeme kolem pěti procent. Teď jsme měli zisk asi 20 milionů korun. Část peněz jde zaměstnancům, devět milionů vracíme zpět akcionářům ve formě dividendy. Za to, že si zachovali vodárny, dostávají dividendy. A jsme zase u toho, že peníze zůstávají v okrese.

„Prodej je neplatný, takže vedení vodáren by mělo požádat o navrácení provozní části. Vše se musí vrátit před rok 2004,“ je přesvědčený Michal Špendlík, starosta Želechovic, které jsou akcionářem VaKu.

Stejný názor mají i někteří další akcionáři. Podle nich nastal čas pro to, aby si obce a města provozovaly vodárny samy a mohly si tak samy stanovovat cenu vody, čerpat dotace, což právě kvůli provoznímu modelu nemohou, a počítat větší zisky, které by mohly dávat do oprav potrubí.

„VaK díky soudu ví, že 13 let na jeho majetku hospodaří neoprávněně někdo jiný. Měl by okamžitě převzít zpět správy svého vodárenského majetku,“ míní Radek Novotný, jehož firma Compas Capital Consult je akcionářem VaKu. Novotný na počátku sporu podal žaloby proti současnému stavu.

Klíčový bude postoj Zlína

Vedení vodáren první pokus o převzetí podniku udělalo, narazilo však. Podle předsedy představenstva VaKu Svatopluka Březíka trvá Moravská vodárenská na „platnosti všech uzavřených smluv“. Více to komentovat nechtěl a odmítl odpovědět na otázky MF DNES.

„Pro převzetí čehokoliv je nutno mít dvě spolupracující strany. Moravská vodárenská na předávání závodu ale spolupracovat nehodlá,“ potvrdil zlínský primátor Miroslav Adámek.

Právě postoj Zlína, který je se 47 procenty největším akcionářem, bude klíčový. Zatím však váhá, což jiným obcím vadí. Kritizují vedení krajského města, že místo toho, aby hledalo cesty, jak podnik převzít, zadává si podle nich zbytečné právní a ekonomické analýzy.

„Důvodem zadání analýzy je posouzení a návrh dalších kroků města Zlína v této velmi složité záležitosti,“ hájí se Adámek.

Primátor: Máme určitou strategii, sdělovat ji nebudeme

Na smlouvu o prodeji podniku jsou navázané smlouvy o pronájmu a provozování infrastruktury, které jsou podle Novotného a dalších také neplatné.

„Je to jako by vám někdo ukradl auto a prodal ho s tím, že kupec ví, že je kradené. Přijde policie a ukradené auto vrátí původnímu majiteli,“ nastínil Novotný, podle něhož vedení Zlína nehájí zájmy občanů ale koncernu.

„Názor o provázanosti může mít zcela reálný základ, ovšem existují i názory přesně opačné,“ reagoval Adámek. „Město má svůj cíl a scénář, avšak z důvodu obchodní strategie jej určitě nebudu sdělovat,“ dodal primátor.

„Zlín by si měl uvědomit, že i jemu vzniká škoda,“ upozornil starosta Želechovic Špendlík.

Podle něho by měl primátor svolat mimořádnou valnou hromadu vodáren, kde by si akcionáři situaci vysvětlili a nejlépe se shodli na společném postupu.

Moravská vodárenská chce čekat na další soud

Předseda představenstva Moravské vodárenské Rostislav Čáp řekl, že je připravený se zástupci města a VaKu jednat. Zatím ale nic měnit nehodlá i proto, že o platnosti smluv se rozhoduje zvlášť u zlínského soudu.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

„Do rozhodnutí tohoto soudu nevidíme jediný důvod k neplatnosti našich smluv. I nadále se proto budeme starat o našich více než 170 tisíc zákazníků a rozvíjet naše služby,“ řekl Čáp.

Vrchní soud v Olomouci potvrdil, že klíčová valná hromada z roku byla neplatná a že viníky jsou tehdejší vedení zlínské radnice, koncern Veolia a Česká spořitelna. Na ni město Zlín i některé další obce převedly hlasovací práva na valné hromadě, kde se prodej schválil.

Tím všechny tři subjekty jednaly ve shodě a porušily stanovy vodáren a také zákon. Veolia na začátku transakce podle soudu jen naoko deklarovala, že chce koupit i akcie vodáren, nakonec od toho ustoupila a „spokojila“ se s lukrativním provozováním.

„Zájem o koupi akcií společnosti VAK byl prezentován pouze navenek, aby se postup formálně jevil v souladu se zákonem a stanovami,“ napsala soudkyně Vrchního soudu v Olomouci Zdeňka Šindelářová (více o rozsudku čtěte zde).