První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1918–1935) jezdil do Zlínského kraje poměrně často.
U Valašského Meziříčí a Bystřice pod Hostýnem trávil s rodinou letní prázdniny ještě předtím, než byl za moravská města zvolen poslancem rakousko-uherského parlamentu. To bylo v roce 1907, tedy jedenáct let předtím, než se stal prezidentem.
S Valašskem ho pojili hlavně přátelé: například meziříčský lékař a rodák z Hošťálkové Jan Kraicz, který Masaryka podle některých pramenů seznámil s Milanem Rastislavem Štefánikem, spisovatel František Táborský z Bystřice pod Hostýnem či malíř Hanuš Schwaiger, který v Bystřici tvořil.
Volební obvod poslance Masaryka zasahoval až na Slovácko, konkrétně do Bojkovic, které navštívil i jako prezident. V roce 1924 přijel na oficiální návštěvu a o devět let později tudy projížděl cestou na Slovensko.
"Tehdy bylo zvykem, že i v případě, že vlak s prezidentem nezastavoval, stály na nádraží a podél trati zástupy lidí, mávaly, zdravily ho," popsal šéf uherskohradišťského archivu Lukáš Čoupek.
Ve Zlíně se stal Masaryk v pořadí druhým čestným občanem už v roce 1910. "Během první světové války bylo vedení Zlína donuceno Masarykovi čestné občanství odebrat, vrátili mu jej však den před vznikem republiky," uvedl ředitel zlínského archivu na Klečůvce David Valůšek.
Svoboda v Kroměříži: Jsem váš, jsem tu doma Kroměříž znamenala pro Ludvíka Svobodu hlavně setkání se životní láskou Irenou Stratilovou. Traduje se, že sedmadvacetiletý důstojník 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova a dívka ze mlýna v Cvrčovicích (dnes část Zdounek) se seznámili v roce 1922 za hodně romantických okolností. "Měla to být láska na první pohled, dobové materiály o tom ale mlčí," podotkla ředitelka kroměřížského archivu Jitka Zezulová. Svatbu měli hned příští rok na Velehradě. V následujících letech sloužil Svoboda na Podkarpatské Rusi a později vyučoval maďarštinu na vojenské akademii v Hranicích. V roce 1936 se s rodinou vrátil do Kroměříže, aby zde velel praporu 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova. Svobodovi měli dvě děti, syna Miroslava a dceru Zoe. Oba studovali na kroměřížském gymnáziu. Syna však rodiče přežili, v roce 1942 Miroslava popravili v Mathausenu. Ludvík Svoboda do aktivní politiky vstoupil přes členství v KSČ, které podepsal v roce 1948, pravděpodobně z hlubokého přesvědčení. Vystoupal až do předsednictva ústředního výboru strany. Prezidentem se stal v roce 1968, v době, kdy už bojoval s vážnou nemocí. Kroměříž navštěvoval často až do své smrti v roce 1979, ve funkci prezidenta každým rokem. Ostatně záznam v kronice města z roku 1970 cituje Svobodu, když říká: "Já jsem váš, jsem tu mezi vámi doma." Viditelné výhody z toho však region neměl. Prezident Svoboda i první dáma jsou pohřbeni v rodinné hrobce na hřbitově v Kroměříži. Jejich příbuzní žijí na Kroměřížsku dodnes. |
Podobně rozháraný osud měla Masarykova zlínská socha. Podstavec postavili už v roce 1930, socha samotná vznikla o devět let později, kvůli okupaci ji však nestihli instalovat. Slavnostně ji odhalili teprve v roce 1945, někdy v letech 1959–1961 znovu zmizela (přesné datum není doloženo). Vrátila se sem až v roce 1990.
Gottwald nepřijel ani do Gottwaldova
Edvard Beneš (1935–1938, 1945–1948) strávil téměř celý 22. srpen roku 1937 v Uherském Hradišti a s největší pravděpodobností to byla jeho nejdelší a jedna z mála návštěv Zlínského kraje.
"Přijel hodinu před polednem. obědval v hotelu Fojta (dnes hotel Slunce) a v jednom z pokojů zřejmě i odpočíval," řekl Čoupek.
Beneš dorazil kvůli Výstavě Slovácko, která představovala hospodářský i kulturní život regionu. Přicestoval vlakem a z nádraží na Masarykovo náměstí jela prezidentská limuzína ozdobená květy v průvodu krojovaných a za jásotu přihlížejících.
Před válkou se zastavil také v Kroměříži v rámci své cesty po Moravě v roce 1936.
Znovu se sem vrátil teprve v létě roku 1946 a o dva roky později přijel i na výstavu 100 let českého národního života.
Zato Emil Hácha (1938–1945) zřejmě ve Zlínském kraji vůbec nebyl, archivy se nezmiňují ani o Antonínu Novotném (1953–1957). S návštěvami šetřil i první dělnický prezident Klement Gottwald (1948–1953).
"Zdokumentována je pouze jeho návštěva z 10. června 1945, to ale ještě nebyl ve funkci prezidenta," naznačil Valůšek.
Do Zlína nepřijel ani v době, kdy se z města stal Gottwaldov. A když jeho straničtí kolegové v hojném počtu poklepávali na základní kámen soklu pod jeho sochu, shlížel na ně pouze z obřího billboardu na 21. budově Baťova areálu (tehdy už Svitu).
Bylo to začátkem roku 1949 a jedním z poklepávajících byl i Antonín Zápotocký (1953–1957). Ten se znovu vrátil i v době, kdy stál v čele státu sám.
"Tehdy stál na tribuně před Velkým kinem, ze stejného místa hovořil ke Zlíňanům roku 1936 prezident Beneš a v červnu roku 1945 místopředseda vlády Gottwald," připomněl Valůšek.
V roce 1954 dorazil Zápotocký také na neoficiální návštěvu Uherského Hradiště, důvodem byly Strážnické slavnosti.
Havlův dědeček byl ředitelem u Baťů
V počtu návštěv Zlínského kraje v prezidentském úřadu suverénně vede Ludvík Svoboda (1968–1975). Do Kroměříže přijížděl rok co rok.
"Sice ho při té příležitosti obvykle přijali na radnici, případně mu udělili nějaké ocenění, ale byly to spíš rodinné návštěvy," upozornila Martina Šlancarová z kroměřížského archivu.
Svobodu totiž s Kroměříží pojila manželka, která pocházela z Cvrčovic. Navíc tam sloužil jako voják a jejich děti studovaly místní gymnázium.
Gustáv Husák (1975–1989) byl pravděpodobně na území kraje jen jednou, a to ještě předtím, než se stal prezidentem. V roce 1973 navštívil Zlín, v Kroměříži pak předal státní vyznamenání, Řád práce. Dostal ho okres Kroměříž.
O spojení prvního polistopadového prezidenta Václava Havla (1989–2003) se Zlínem se už napsalo mnohé. Jeho dědeček Hugo Vavrečka byl jedním z ředitelů Baťových závodů a malý Václav se svým bratrem Ivanem v jeho vile trávili svoje dětství. Známé jsou fotografie, kde je zachycen na tříkolce nebo s dědečkem a bratrem Ivanem.
Do Zlína však přijížděl i coby prezident. Například zdejší divadlo ho uvítalo brzy po prvním zvolení v roce 1990, tehdy vystoupil společně s Tomášem Baťou juniorem před beznadějně zaplněné náměstí Míru. Vracel se ještě mnohokrát, třeba v Kroměříži byl čtyři roky po sobě v letech 1990–1994.
