Zkuste si to představit. Vyšli byste z baťovské fabriky a vstoupili do monumentálního prostoru. Náměstí, na němž byste se ocitli, by zabíralo plochu asi 38 tisíc metrů čtverečních, čímž by se téměř vyrovnalo pražskému Václavskému.
Naproti vám by na svém místě stál rozšířený Společenský dům, nynější hotel Moskva, a vedle něj budova divadla s kinem, které by zmizelo z nynějšího místa.
Západní část náměstí od Březnické ulice by uzavřel čtverhran budov veřejných úřadů a za ním městských lázní, ústřední prádelny a desetipodlažní budova ústředního nemocničního ústavu – Domu zdraví. Tržnici byste hledali marně, byla stržena a nahrazena vyššími stavbami. Dominantu by tvořila nová správní budova o patnácti poschodích.
A to nejlepší na konec - doprava před vchodem do továrny by byla svedena do průkopu třicet metrů široké třídy Tomáše Bati a překlenuta plošinou pro pěší.
Tak viděl v roce 1935 náměstí Práce, které se po prudkém rozvoji Baťových závodů stalo novým srdcem Zlína, architekt František L. Gahura. Tato jeho představa stejně jako další vize jeho i jiných urbanistů však zůstaly jen na papíře.
„Bylo to dáno překotností výstavby, která byla předmětem obdivu, ale i kritiky. Nové náměstí se mělo stát v duchu progresivních myšlenek moderního urbanismu o ideálním průmyslovém městě hlavním centrem a jakýmsi obchodním, kulturním i společenským filtrem, kterým zaměstnanci procházejí při cestě z práce, a také velkým shromaždištěm při významných událostech,“ vysvětlila Ladislava Horňáková, kurátorka výstavy Proměny náměstí Práce, která je k vidění v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně.
Jinými slovy řečeno, ačkoliv se Gahura snažil ve svých regulačních plánech zohlednit rychlý rozvoj Zlína, vývoj byl přesto rychlejší.
„Ukazuje se, že velkorysé projekty včerejška nestačily již dnešku a tím méně zítřku,“ psaly v září 1935 podnikové noviny Zlín.
Nejdříve vlastně ani nebylo jasné, kde nové náměstí vznikne. Gahura mu zprvu v roce 1927 vymezil prostor před původním vstupem do továrny, mezi právě budovanými Masarykovými školami a prvním obchodním domem, dnešní Tržnicí. Stejně jako Gahura i později Vladimír Karfík počítal s tím, že tady také vyroste společenský dům a kino.
Výstava Náměstí Práce ve Zlíně a jeho proměnyKde ji najdete Co ukazuje Kdy je možné ji vidět |
„V naznačeném duchu se ale nepokračovalo. Původně naplánované náměstí před rozevřenými křídly Masarykových škol by zřejmě kapacitně nestačilo rychle rostoucímu počtu zaměstnanců. Výstavba dalších budov se tak odklonila před nový vstup do továrny,“ upozornila kurátorka.
Tam vzniklo v letech 1930 až 1932 několik solitérů celoměstského významu. Vyrostlo Velké kino, Společenský dům i Obchodní dům, stavbám ale chyběla jakákoliv vzájemná návaznost.
„Když přijedu do Zlína, lituji, že (tento) prostor na věčné časy zvrtla bláznivá zlínská překotnost, nedomyšlenost a polovičatost a ovšem neinformovanost. To je srdce Zlína a zůstane vždy zrůdné,“ napsal kritická slova spisovatel Jaromír John svému příteli Gahurovi.
J. A. Baťa chtěl nejkrásnější náměstí na světě
Ten pak upravil náměstí Práce do výše popsané podoby velkorysého náměstí z roku 1935. Ve stejném roce do Zlína přijel jeden z nejvýznamnějších architektů minulého století Le Corbusier, jehož J. A. Baťa vyzval ke spolupráci.
„Pracoval na nové regulaci údolí Dřevnice od Zlína až po firemní satelitní sídliště a továrnu v Otrokovicích-Baťově. Zabýval se také náměstím Práce, i on navrhl uzavřít jeho západní část,“ připomněla Horňáková.
Svůj plán Gahura ještě o rok později poopravil. Zakomponoval do něj nové požadavky J. A. Bati na monumentálně pojaté shromaždiště s Památníkem práce a sochařskou výzdobou.
„Náměstí bude velmi změněno. Především odbouráme kino, které se během budování dostalo jaksi doprostřed náměstí. Máme ctižádost, aby to bylo nejkrásnější náměstí světa. Kdy to bude? Co nejdříve. Hned, jakmile si vyděláme, abychom mohli věnovati tolik na okrasu města a poučení přítomných a budoucích,“ představil své vize J. A. Baťa.
Realizaci nedovolila válka, ale architekti ve svých plánech neustali. „Ve svém posledním rozsáhlém návrhu Gahura radikálně odklonil osu náměstí od vstupní brány k nově postavené administrativní 21. budově firmy Baťa. Ta se totiž stala dominantou ovládající celý prostor,“ popsala kurátorka.
Velmi zajímavé byly návrhy, které vzešly ze soutěže, již firma Baťa vypsala v roce 1940, aby podpořila architekty. Například Bohuslav Fuchs navrhl zvýšené plató přes náměstí Práce a park Komenského až k náměstí Míru, čímž by propojil obě místa.
Po válce se zřejmě poprvé objevila myšlenka podchodu, s níž přišel Karfík. Z jeho návrhu regulačního plánu se však postavila jen šestietážová budova naproti mrakodrapu, dnes sídlo úřadů.
Ještě jednou, v roce 1959, architekti chtěli městské centrum přemístit. Posunuli ho v plánech směrem k dnešnímu Kongresovému centru, kde měly vyrůst budovy v duchu socialistického realismu.
Náměstí Práce ale zůstalo dodnes tam, kde původně vzniklo. Jeho podobu ještě změnil podchod, který v roce 1979 navrhl architekt Ladislav Pastrnek.
Modernizace se podchod dočkal po 35 letech. Návrh pochází z dílny architekta Pavla Chládka (více čtěte v článku Zlínský podchod za 50 milionů má problém: zatéká do něj už po otevření).
Rekonstrukcí prošla také Tržnice, ke konci se chýlí velká oprava Obchodního domu.
Naopak na své znovuotevření čeká Velké kino, které je kvůli havarijnímu stavu uzavřeno (více v článku Zlín chce mít ve Velkém kině po opravě i muzeum kinematografie). Stále však chybí ucelená koncepce tohoto prostoru.
