Jeho jméno nezdobí žádné sportovní rekordy, není zapsáno u vynálezů a objevů, nezůstaly po něm obrazy, knihy ani filmy. Byl to však vlastenec a statečný muž, který po atentátu na Heydricha ukryl parašutisty v kryptě pražského kostela, i když za to zaplatil vlastním životem.
Hrob pravoslavného kněze Vladimíra Petřeka se nachází na Valašském Slavíně, čestném pohřebišti osobností, jež jsou provázány s tímto regionem.
„Na náhrobku jsou ruce, které symbolizují pomoc, a ostnatý drát coby připomínka mučednictví. Je to symbolický hrob, nacisté tělo spálili, a kde skončil popel, se neví,“ připomněl etnograf Daniel Drápala z brněnské Masarykovy univerzity.
To je ale hodně výjimečná situace. Pracovníci rožnovského Valašského muzea v přírodě, v jehož areálu se Slavín nachází, totiž chtějí, aby hroby byly skutečné. Lidé tam nemohou být pohřbeni do země, ale jsou tam ukládány urny s jejich popelem.
Symbolický hrob má ve skanzenu kupříkladu ještě vynálezce a odbojář Josef Sousedík, jehož nacisté zastřelili a stejně jako u Petřeka se neví, kde jeho ostatky skončily, a dále tvůrce Broučků Jan Karafiát.
„Ten je pohřben na vinohradském hřbitově. U nás má náhrobek, protože se jedná o osobnost, jejíž význam zdaleka překračuje hranice regionu,“ podotkla Eva Románková z Valašského muzea v přírodě.
Na podobu náhrobků skanzen vždy vypisuje soutěž
Celkem se na Slavíně nachází 43 hrobů. O tom, kdo bude na čestném místě pohřben, rozhoduje ředitel muzea spolu se svým poradním orgánem – Radou starších. Tu tvoří historici, etnografové, lidé zabývající se kulturou a sportem. Valašský Slavín má i svou knižní podobu, Knihu paměti kraje.
„Každý, kdo je pohřben na Slavíně, je v této krásné vyřezávané knize zapsán. A navíc také lidé, kteří měli vztah k regionu, ale hrob tady nemají, například František Bartoš nebo Dušan Jurkovič,“ připomněla Románková.
Na podobu náhrobků vypisuje muzeum soutěž. Pak už jen záleží na tom, jak si umělci s příběhem každého člověka poradí.
Myšlenka na vybudování čestného pohřebiště vznikla v 60. letech minulého století. Prvním pietním aktem bylo přenesení ostatků valašského muzikanta Janka Pelára z Pržna v říjnu 1969.
Turisté, kteří zamíří do skanzenu, se u hrobů nacházejících se v sousedství kostela sv. Anny často zastaví. „Pokládají tam svíčky, i když se to nesmí. V areálu muzea je zakázáno manipulovat s otevřeným ohněm. Naštěstí jsou dnes už svíčky často dobře zabezpečeny,“ poznamenala Románková.
O hrob Týrlové se stará město
Valašský Slavín je v regionu ojedinělý, takto ucelené pohřebiště významných osobností je právě jen ve skanzenu, i když čestné hroby se nacházejí i na jiných hřbitovech.
K nejnavštěvovanějším místům posledního odpočinku patří hrob Tomáše Bati na Lesním hřbitově ve Zlíně, který Baťa založil a sám byl na něm teprve druhým pohřbeným. Návštěvníky často překvapí svou skromností.
„O Baťův hrob se lidé zajímají nejvíce, následuje Karel Zeman a Hermína Týrlová. Ptají se také na hrob Luďka Čajky nebo Karla Rachůnka. Návštěvníci hřbitova se na těchto místech zastavují, třeba jen v tichosti postojí, někdo zapálí svíčku nebo dá kytičku,“ popsal ředitel Pohřebnictví Zlín Milan Macura.
O tato místa posledního odpočinku se starají rodiny, výjimkou je hrob Hermíny Týrlové, o nějž pečuje město prostřednictvím Pohřebnictví Zlín.
„Žádný hrob významné osobnosti nezůstane bez údržby. Pokud už není nikdo z rodiny, dá radnice pokyn nám a my péči převezmeme. Konkrétně u paní Týrlové jsme obnovovali pozlacený nápis, při výročí narození a úmrtí na něj dáváme kytičku,“ popsal Macura.
