Když byl František Färber kluk, měl své sny, učil se, bavil ho sport a plánoval, že bude žít v zemi svých předků, na území současného Izraele. Později přežil dobu, v níž jiní zahynuli. Založil rodinu a znovu si dovolil snít. I když jen na vymezeném území.
Kdyby mohl utvářet svůj příběh jen sám, byl by jistě jiný. Jenže do jeho života, stejně jako života několika generací, výrazně zasáhly události 20. století.
Na životě Färbera, reálného muže z Kroměříže, postavilo Muzeum Kroměřížska ojedinělou výstavu. Trvá ještě tento týden a popisuje přelomové změny tohoto období, které se jen obtížně vysvětluje mladé generaci. „Proto jsme zvolili formu komiksu, abychom téma přiblížili dětem,“ říká ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková.
Zároveň zde otevřeli výstavu, která nezahlcuje informacemi, ale cílí na pocity. „To je to, co bychom chtěli, aby si návštěvník odnesl. Pocit člověka, kterému život změnily události jako holokaust, znárodnění, ale i radost ze znovunabyté svobody po sametové revoluci,“ doplnila kurátorka výstavy Martina Malá.
Ilustrací se ujal Han Jiang Xue. Mladý muž původem z Číny studuje na univerzitě Palackého v Olomouci. V Česku už žije deset let a historie je pro něj koníčkem. Přesto toho musel hodně nastudovat, aby dokázal naplnit zadání.
„Měl jsem od muzea spoustu knih a materiálů,“ říká a po tváři mu přelétne úsměv. „Abych mohl vytvořit obraz, musím dějiny znát. Nebylo to složité technicky, ale dalo mi práci vystihnout emoce.“
Podařilo se mu sestavit velmi uvěřitelný obraz Färberova života. Vycházel přitom i z rodinných fotografií a korespondence.
Prudká změna v podobě války
Příběh, který maloval, začíná Františkovým dětstvím v období první republiky. Narodil se v roce 1913 do spořádané židovské rodiny. Jeho dědeček Leopold byl zástupcem předsedy Židovské náboženské obce Kroměříž a po vzniku Československé republiky jejím předsedou. Strýc Max zase předsedal židovské obci po velkou část meziválečného období.
„Měl velký obchod s kůžemi a koženým zbožím, a když Františkovi zemřel ve dvanácti letech tatínek, strýc se stal jeho poručníkem,“ vypráví historik muzea Petr Pálka.
Hoch získal výchovu v židovských zvycích a náboženství, vyučil se obchodním příručím v obchodě svého strýce, aktivně sportoval a v rámci sportovního klubu Makabi Kroměříž působil jako instruktor dětí a mládeže. Byl také členem Makabi Hacair, obdoby organizace Skaut.
Tomuto úseku jeho života se věnuje první část výstavy. Druhá pak navazuje, dost zprudka, druhou světovou válkou. Právě tak totiž zasáhla i Františka. Žil blížícím se odjezdem do domoviny, na který se od dětství připravoval. Jenže 1. září 1939 jej zatkli a přes vězení na Špilberku a koncentrační tábor v Dachau doputoval do tábora Buchenwald, kde zůstal do konce války.
Později vzpomínal na to, že přežil díky práci zedníka, ke které se brzy po příjezdu přihlásil. Práce na stavbě odvodňovacích kanálů mu nakonec skutečně zachránila život. V jednom z nich se ukryl, když Němci evakuovali tábor před jeho osvobozením.
Neuvěřitelná záchrana v Rymicích. Z ruiny je pozoruhodný barokní skvost |
„Z práce na výstavě jsem si odnesl poznání, že pozitivní myšlení dokáže člověka v těžké situaci chránit. My si myslíme, že zažíváme stres, ale lidé za války měli strach o holý život – v bojích, v koncentračních táborech i v zázemí. To si vůbec neumíme představit,“ míní autor obrazů Han Jiang Xue.
Předávat zkušenosti a znalosti o dějinách mladé generaci považuje za mimořádně důležité a s tím vědomím přistupoval i k tvorbě obrazů pro komiks a výstavu. „V Česku to jde správným směrem, je tady demokracie a lidé znají historii. Jen tak je naděje, že se poučíme a nebudeme opakovat chyby. V Číně o takovém vzdělávání nemůže být řeč,“ podotkl.
Jako příklad uvádí červen 1989, kdy v Pekingu na náměstí Nebeského klidu vyvrcholily protivládní protesty. Na rozdíl od československého 17. listopadu ale nevedly ke svobodě. Čínská vláda je násilně potlačila. „Mladší generace už o tom nevědí nic. A kdo ví, musí mlčet,“ poznamenal čínský student.
Muž, jehož komunisté nezlomili
Tuzemská sametová revoluce, která otevřela možnost cestovat, podnikat a změnila politické směřování země, je posledním dílkem výstavy. Předchází jí poválečné období, které lidem přineslo nezměrnou úlevu a víru, že už bude lépe, ale i další prudkou změnu.
Znárodnění se Františka Färbera dotklo zcela typickým způsobem. Po válce se domů vrátil jako jediný z rozvětvené rodiny, otevřel si obchod s hnacími řemeny a technickými potřebami. Dařilo se mu i v osobním životě, v roce 1947 se oženil. A v roce následujícím mu stát jeho obchod znárodnil.
Nezlomilo ho to. Až do revoluce pracoval v oboru jako zaměstnanec, se ženou vychoval dvě děti a volný čas věnoval numismatice. Také jeho přičiněním zůstala v Kroměříži stát historická budova Biskupské mincovny.
V přelomovém roce 1989 bylo Färberovi 76 let. Přesto si svobodu ještě dokázal užít a splnil si i sen o cestě do Izraele. Zemřel začátkem roku 2003 ve věku nedožitých 90 let. Jeho pohřeb byl posledním v Kroměříži, který se konal v duchu židovských tradic a podle předpisů judaismu.
