Cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund na snímku z dubna 2007

Cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund na snímku z dubna 2007 | foto: Jan Karásek, MAFRA

Cestovatel Miroslav Zikmund dnes slaví „baťovských“ 99 let

  • 3
Cestovatel Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 a dnes se tak dožívá 99. narozenin. „Má nadhled, odstup, pochopení. Vždycky to měl, ale začal v tom být širší,“ říká v rozhovoru pro MF DNES jeho přítel a cestovatel Petr Horký.

Zikmund sám rozhovory v poslední době prakticky neposkytuje, na veřejnosti se ukazuje zřídka. MF DNES proto oslovila Horkého, který se s ním setkává každé dva tři týdny bez ohledu na to, jestli zrovna na něčem pracují nebo ne. Bude i jedním z gratulantů k dnešním narozeninám světoznámého cestovatele, pro kterého se Zlín stal druhým domovem i díky baťovskému duchu.

Přání pro Zikmunda k 99. narozeninám

Antonín Bajaja spisovatel

Přál bych mu, aby mu ta devítka na konci přinesla do života ještě více baťovského elánu, než teď má.

Karel Pavlištík etnograf

Hlavně pevné zdraví, to je to nejdůležitější. Není třeba nic dalšího. Oba to s přibývajícími roky dobře známe.

Josef Holcman spisovatel

Hodně zdraví mu přeji. A také aby jeho dílo ještě dlouhá léta dokazovalo, že cestování je tou nejdokonalejší formou vzdělávání.

Vladimír Kroc rozhlasový moderátor

Je to cestovatel, tak bych mu přál další exotickou nebo dobrodružnou cestu.

Petr Sáha rektor Univerzity Tomáše Bati

Samozřejmě hodně zdraví a tvůrčí práce v jeho spisovatelském nadšení. Přeji mu, ať sepisuje a je šťastný.

Mnislav Atapana Zelený etnolog

Přál bych mu, aby mu dlouho vydržela jeho aktivita, nasazení a pečlivost, protože v tom je geniální. A také abychom se mohli spolu ještě dlouho setkávat a povídat si o cestách.

Miloslav Stingl cestovatel a etnograf

Přeji mu hodně zdraví a klidu do stého roku jeho neobyčejného života, kterým inspiroval miliony lidí. Na jednom pódiu jsme se setkali v roce 2011 a od té doby jsme dobří přátelé. Těším se na další setkání.

Pamatujete si na první okamžik, kdy jste viděl Miroslava Zikmunda?
To byl rok 1996 a přivedl nás k němu s Mirkem Náplavou etnograf Karel Pavlištík. Chtěli jsme ve Zlíně pořádat cestovatelský festival. A důvod byl, abychom se seznámili s legendou H+Z. Nakonec z toho vznikla jednadvacetiletá tradice, to je bonus.

Předtím jste ho naživo neviděli?
Ne. Když jsme o tom mluvili s Mirkem Náplavou jako o plánu, tak jsem si říkal, že je musíme poznat, že to je super, že ještě žijí. Pamatuji si na první Zikmundův stisk ruky. Stejně jako si ho pamatuji s Thorem Heyerdahlem a s dalajlámou.

Asi to v první chvíli nebylo zklamání. Ale jaká tam byla emoce?
Počkejte, zklamání. V první chvíli jsem si říkal, že to bude asi takový starý pán. Bylo mu 77, skoro 78 let. A pak přišel chlap plný síly. To byl rok 1996 a já jsem nechápal, jak je možné, že někdo má tolik síly a energie v takovém věku. To bylo před 21 lety. Pro mne to bylo velké překvapení. Říkal jsem si, že takto bych chtěl stárnout.

Změnil se za tu dobu?
Určitě. To se změní každý. Má nadhled, odstup, pochopení. Vždycky to měl, ale začal v tom být širší. Co jsem kdy v životě potkal velikány kdekoliv na světě, tak většinou nejsou hákliví, přehnaně pyšní a sebestřední. Naopak mají větší pochopení pro lidi a pro svět. A toto přesně má Miroslav Zikmund. Nestala se z něj větší hvězda. Naopak, je víc chápavý a tolerantní.

Mimo mnoha jiných ocenění a uznání je také držitelem šlechtického erbu od Společnosti za pozitivní přístup k životu. Jak se u něj tato vlastnost projevuje?
Myslím, že typická česká vlastnost je brblat a držet si pozici oběti a trpitele, který kvůli někomu musí něco překonat, přežít a přetrpět. A pan Zikmund je výborný v tom, a musí tím hodně lidí rozčilovat, že to je o přístupu. Že to není o osudu nebo o tom, co se mi přihodí. Ale o tom, jestli se chci na svůj život dívat prizmatem, že se mi zase stalo příkoří, nebo se umět adaptovat a přijmout, že svět se vyvíjí. Nedívat se na svět jako na kolbiště zlých lidí, ale na prostor k životu.

Jinými slovy si nikdy nestěžoval?
Že bych ho někdy zažil, že by si tak česky brblal, to určitě ne. Jasně že nás někdy něco naštvalo, ale on rozhodně není žádný brblal.

Mezi vámi je více než padesátiletý rozdíl. Cítil jste ho?
Samozřejmě, že ano. V takovém případě nikdy nemůžu dosáhnout životní zkušenosti, moudrosti ani objemu díla toho, co vytvořili H+Z. S tím není možné do kamarádství přicházet. Jestli mohlo takové přátelství mezi námi nastat, tak to byl Miroslav Zikmund, který spustil most napříč generacemi, abychom si spolu mohli rozumět.

Takže jste občas nenaráželi na vzájemné nepochopení?
Moje zkušenost, když jsem pracoval s lidmi, kteří mají velké jméno, tak byla taková, že je kolem nich velká spousta lidí, kteří nedokážou překročit tu obrovskou bariéru a bavit se s těmito osobnostmi normálně. To není o neuctivosti, ale přirozeném přístupu. Stává se mi, že když se mi daří být sám sebou, tak se odehrává to nejcennější mezi dvěma lidmi, a buď si sedneme, nebo ne. Když se člověk snaží vypadat lepší, tak to nefunguje. Možná s panem Zikmundem nahlížíme na některé věci podobně, proto jsme si sedli.

Je mu vlastní dávat cestovatelské rady či rady zkušenějšího muže?
Ano. Dostal jsem jich spoustu a jsem za ně vděčný. Nezažil jsem ho, že by byl nějaký rozumbrada. Ale přirozeně, když bude někdo kytarista a potká se s někým, kdo na kytaru hraje o padesát let dýl a na světové úrovni, tak se od něj strašně moc naučí. Když jsem ho potkal, tak jsem byl filmařské i cestovatelské embryo a mohl jsem se od něj naučit spoustu věcí.

Při křtu knihy v listopadu loňského roku říkal, že je rád, že nic dalšího už psát nemusí. Věříte mu to?
Dílo H+Z je kolosální materiál. Mohou z něj vznikat multidisciplinární projekty klidně dalších padesát let. Když se podíváte na archiv seminárních prací, tak bylo velké množství věnovaných právě legendě H+Z. Ale myslím si, že psát velkou knihu podobnou Století Miroslava Zikmunda, která je hlavně jeho dílem, už se mu nechce. Že bude spolupracovat s někým, kdo bude jejich dílo posouvat dál, to určitě ano. Protože živou vodou Miroslava Zikmunda je práce, dílo, tvorba.

Miroslav Zikmund je cestovatel, spisovatel, fotograf a inženýr. Jakou jeho tvář ale ještě neznáme? Co třeba stylista nebo archivář?
Pro mne osobně bylo důležité, že souhlasil s natáčením filmu, protože ten ukazuje tvář, která do té doby známá nebyla. Co je to vlastně za chlapa. A pak se mi ozývali kamarádi psychologové a lékaři, kteří říkali: Natoč ještě film o tom, co je to za fenomén medicínský, psychologický, koučovací. Ale toto už jsou věci, které si z osobnosti Miroslava Zikmunda může každý vzít sám.

Film Století Miroslava Zikmunda jste dělal nadvakrát. Když už byl hotový, zjistil jste, že to takzvaně není váš film a celý ho znovu přestříhal. Mohlo to být i tím, že práce s touto osobností nutí člověka, aby ji dovedl do dokonalosti? Protože ho nechce zklamat?
To ne, pan Zikmund je velký inspirátor. Ale to bylo proto, že bych nedokázal žít s tím, že jsem něco nedotáhl nebo nechal plavat. A když děláte tak velký projekt, tak si řeknete, že nechcete být ten, kdo to téma pojmenuje blbě nebo ho bagatelizuje. A samozřejmě jsem si přál udělat panu Zikmundovi radost v tom, že si vzpomene na dobu, kdy s Hanzelkou měli vyprodaná kina po celé republice. A říkal jsem si, že by mohl zažít pocit, kdy si po filmu někdo stoupne a zatleská a on si uvědomí, že to vlastně žije pořád.

Prohlédněte si video ze  křtu knihy Století Miroslava Zikmunda, který se konal loni v listopadu.