Bojovník proti fašismu vyrazil ze Zlína do Španělska, občanskou válku nepřežil

Ačkoliv je po Miloši Kneslovi pojmenována ulice ve zlínské Bartošově čtvrti i tamní mateřská škola, jeho osudy nejsou příliš známé. Přitom by vydaly na román. V nebezpečných časech se vypravil do Španělska, kde byl během občanské války popraven.

Miloš Knesl má ve Zlíně ulici i jméno na památníku padlých, s jeho životním příběhem však příliš lidí seznámeno není. Navíc se ukazuje ještě jedna věc: informace, které jsme o něm dosud věděli, nebyly přesné. Například jeho křestní jméno nebylo Miloslav, jak je uváděno, ale Miloš. Nepřesné bylo také datum jeho narození.

Každopádně rámec Kneslova životního příběhu je stálý: vedl z Československa až do frankistického Španělska, kde byl v boji proti fašismu zraněn, zajat a popraven.

Ale pojďme po pořádku.

Miloš Knesl není zlínský rodák, na svět přišel 31. října 1908 v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde se narodil i jeho starší bratr Jaromír a mladší František. Zejména dva starší bratři měli k sobě blízko.

Dětství prožili v Jaroměřicích, odkud se rodina ve druhé polovině 20. let přestěhovala do Znojma. Dospívající Jaromír a Miloš, oba vyučení mlynáři, se tam osamostatnili. V prosinci roku 1930 Miloš nastoupil ve Zlíně do firmy Baťa.

„Ke koncernu si ale nevytvořil zvlášť silné pouto a již po necelých třech letech dal v říjnu 1933 ve firmě výpověď a odešel do Prahy,“ přiblížil historik Martin Marek, který osudy bratrů Kneslových rekonstruoval. „Naproti tomu Jaromír, který přišel do Zlína v srpnu 1931, hodlal, jak se alespoň z počátku zdálo, spojit svou profesní dráhu se světově působícím koncernem dlouhodobě.“

Partyzán, který po válce zůstal. Komunisté ho zavřeli, trestu smrti unikl

Miloš se v roce 1935 vrací do Zlína a bydlí v domě v Hluboké ulici číslo 795 s bratrem Jaromírem, který mezitím pracovně působil v Anglii či Nizozemí. Ve druhé společné zlínské etapě se oba začínají angažovat v levicovém hnutí, což zásadně ovlivní jejich životy. A ukončí působení u firmy Baťa.

„Oba měli být členy komunistické strany a pro své levicové aktivity se brzy dostali do hledáčku zlínského policejního úřadu, což byl bezpečnostní orgán města kontrolovaný baťovským zastupitelstvem,“ přiblížil Marek.

Policie nad ránem přepadla trampskou chatu v Ludkovicích, kde oba bratři ještě s šesti dalšími lidmi spali. Zabavila jim fotografie s námětem španělské občanské války, načež byli Baťovi zaměstnanci propuštěni „pro špatnou práci“. Na druhý den policie udělala v domě u Kneslů domovní prohlídku, při níž našla pohlednici z akce na podporu španělské mládeže.

Partyzánský boj ve Španělsku

Milošovo směřování už bylo příliš silné. V lednu 1937 si nechal díky benevolentnosti zlínského okresního úřadu prodloužit cestovní pas a odjel do Španělska, kde zuřila občanská válka, jeden z nejkrvavějších konfliktů 20. století. Toto je další upřesnění původních pramenů, v nichž je datován jeho odjezd na říjen 1936.

Badatelé objevili místo, kde nacisté popravili lidi z Vařákových pasek

Miloš Knesl rok a půl bojoval ve vojenských i partyzánských jednotkách na různých frontách proti fašistickým jednotkám generála Franka, který svrhl demokraticky zvolenou republikánskou vládu.

Zařazený byl do právě formované kulometné roty Jana Žižky z Trocnova v Dimitrovově praporu, který byl součástí XV. mezinárodní brigády. Prapor byl nasazen na jaramské frontě jihovýchodně od Madridu.

Jednotky však měly nedostatečnou výzbroj a výcvik, takže byly při ofenzivě frankistických vojsk z velké části zničeny.

V únoru 1937 utrpěl Knesl lehké zranění, když zachraňoval těžce zraněného politického komisaře roty Jaroslava Tichého. Po uzdravení absolvoval speciální kurz v důstojnické škole Pozo Rubio, po němž byl přiřazen k partyzánským jednotkám působícím v zázemí pučistů. Působil v okolí města Talavera ve středním Španělsku i v bojích u Barcelony.

Vojáci neměli šanci, zradil je průvodce

V dubnu 1938 získal hodnost poručíka a se svojí jednotkou byl odvelen na jih Španělska, kde ničil silniční a železniční infrastrukturu vedoucí k Madridu.

Podle jedné z tradovaných verzí uveřejněné s odstupem desítek let v komunistickém tisku se Knesl účastnil záchranné akce v týlu nepřítele, při níž bylo osvobozeno mnoho vězňů, včetně žen a dětí. A sám při ní měl být vážně zraněn a zajat.

„Tuto verzi, za kterou se skrývá příběh o dobytí pevnosti Fort Carchuna v oblasti Grenady v květnu 1938, vyvrátil jeho přímý spolubojovník Alois Samec v jednom ze svých dopisů,“ přiblížil Marek. „Podle něj Kneslovu jednotku zradil španělský průvodce, nepřítel je obklíčil a zlikvidoval. Miloš Knesl prý při této akci utrpěl vážné zranění, skončil v zajetí pučistů, kteří jej následně popravili.“

Poválečný plakát připomínající interbrigadisty ze Zlínska. Knesl zde byl uveden opět pod křestním jménem Miloslav.

Uvádělo se, že byl popraven středověkým škrticím nástrojem – garotou. Nelze to však ověřit. Způsob popravy je tak neznámý. Datum předpokládaného úmrtí je 28. červenec.

Kneslovým spolubojovníkem byl po určitý čas také Jaroslav Hošek, jeden ze skupiny kontrolovaných na chatě v Ludkovicích.

Pamětní deska se nedochovala

Po skončení války byl Miloš Knesl navržen na Československý válečný kříž 1939 in memoriam. V roce 1966 byla na domě 795 v Hluboké ulici odhalena jeho pamětní deska, která se však do dnešního dne nedochovala, a pojmenována ulice v Bartošově čtvrti.

Při podrobném zkoumání pramenů vyšlo najevo, že životní provázanost obou bratrů a hlubší zakotvení Jaromíra ve Zlíně vedly k tomu, že se Milošovo jméno změnilo na Miloslav. Tak je uveden i v městské kronice a na Památníku osvobození v parku Komenského. Tam je navíc mylně uvedeno jeho datum narození: 6. září 1903.

V říjnu 1996 vyšel v novinách Naše pravda článek o Miloši Kneslovi, který se týkal umístění pamětní desky na dům v Hluboké ulici. I v něm je uveden jako Miloslav. A také je tam zmíněna původní verze tragického příběhu o jeho zatčení a popravě.

Třicet historiků vytvořilo příběh města Zlína, jeho dějiny rozdělili napůl

To vše svědčí o tom, že tehdy scházely relevantní historické prameny, jichž ovšem ani dnes není moc. „Podobně se líčení Milošova života v některých detailech kryje s Jaromírovým působením a občas si z jeho osudů i leccos vypůjčuje,“ poznamenal historik.

Jaromír Knesl sice do Španělska neodjel, ale doma permanentně bojoval s bezpečnostními složkami kvůli svým názorům.

„Osudy bratrů se i po Milošově smrti ještě jednou dramaticky proťaly,“ přiblížil Marek. „Před Vánocemi 1944 byl Jaromír předvolán na zlínské gestapo, kde byl vyslýchán pro podezření z účasti ve španělských interbrigádách. Teprve u výslechu vyšlo najevo, že Jaromír byl opět zaměněn za Miloše,“ dodal historik.

Nalezení jednoho údaje znamenalo hodiny studia archiválií, říká historik Martin Marek

Příběh Miloše Knesla je součástí webu Zlínský architektonický manuál (ZAM), který mapuje významné stavby, urbanistické celky, představuje dobové události i osobnosti a vše uvádí do souvislostí. Jeho doprovodnou částí jsou komentované procházky Domy a lidé, které připomínají místa spjatá se zajímavými příběhy lidí, již zde žili. Jedna se uskuteční 16. června, pak by měla přibýt ještě jedna, ale s jinou trasou.

„Jelikož tyto osobnosti žily v různých částech Zlína, nedá se do jedné komentované procházky spojit osudy všech čtrnácti osobností či rodin, které jsem vybral a zpracoval,“ přiblížil autor procházek, historik Martin Marek ze Státního okresního archivu ve Zlíně-Klečůvce.

Historik Martin Marek se zabývá osudy málo známých osobností spjatých se Zlínem. (červen 2024)

Osudy vámi popisovaných osobností jsou tedy uvedeny také na webu ZAM?
Ano. Kromě popisu budov je v databázi věnována pozornost životním příběhům architektů, stavitelů, ale také zdánlivě obyčejným příběhům lidí, kteří mohou připomenout příběh čtvrti, profese nebo organizace. Miloš Knesl bude na procházce také řešen. Buď přímo procházkou kolem domu v Hluboké ulici, kde pobýval, nebo zastavením u Památníku osvobození v parku Komenského, o kterém se v jeho hesle rozepisuji.

Které osobnosti jste vybíral a podle jakého klíče?
Během více než deseti let studia jsem nacházel nevšední osudy polozapomenutých osobností ze Zlína. Když jsem tuto trasu začal tvořit, vybral jsem si ze svých poznámek cíleně ty, které nebyly – alespoň většinou – příliš známé na veřejnosti. Jako svorník posloužila 2. světová válka, do níž příběhy zasahovaly. Výjimkou je pouze pilot Jindřich Brouček, ale jeho zpracování vycházelo z úkolu doplnit do ZAM životopisy lidí, po nichž jsou ve Zlíně pojmenované ulice. Ale i u něj jsem to pomyslně dotáhl až do druhé světové války. A to prostřednictvím jeho synovců, zaměstnanců ve firmě Baťa, kteří bojovali ve wehrmachtu.

Jsou tam uvedeny také nějaké osudy židovských obyvatel města?
Vybral jsem hned několik osobností židovského původu, jejichž osudy by vydaly na knihu. Například rodina Brichtova, kde muži bojovali na západní frontě a ženy, které zůstaly doma, byly zavražděny v Osvětimi. Stejně tak rodina Brösslerova, kde rodiče přežili koncentrační tábory a po válce se vystěhovali do Izraele.

Proč jste se rozhodl pro Miloše Knesla?
I Knesl vznikl z potřeby zpracovat jeho životopis s ohledem na ulici nesoucí jeho jméno. Ale interbrigadisté jsou pro mě už od čtení knih Ernesta Hemingwaye důležitým tématem odborně i osobně. Taky jsem studiu Knesla věnoval nejvíc času. Nalezení jediného údaje, který v předloženém příběhu představuje třeba jen jednu větu, znamenalo i hodiny studia archiválií. Dělal jsem velmi detailní výzkum v našem zlínském archivu, ale využil jsem i řady fondů v jiných archivech. V několika případech mi neocenitelnou pomoc poskytli kolegyně a kolegové z různých českých archivů.

Pátral jste také přímo ve Španělsku?
Zkoušel jsem zkontaktovat několik španělských institucí. Ale většinou se jim nepodařilo nic dohledat. Doufal jsem, že tam najdou záznam o Kneslově smrti, ale úspěšní nebyli. Například záznam o léčení Knesla jsem získal z archivů v Salamance, v Seville mě ale odkázali na digitalizovaný tisk. Bohužel periodika z roku 1938 měli jenom torzovitě dochována a ke Kneslovi se mi nepodařilo nic dohledat.