Od malého pavouka po slona, který měří téměř tři metry. Jako obvykle jsou sochy na dvou místech. Nejen směrem k soše Radegasta, ale také za stanicí lanovky, u běžeckých tras.
„Pro velký stan jsme letos zvolili biblické téma, archu Noemovu, což je příběh, který lidé jistě znají,“ vypráví ředitel společnosti Pustevny Petr Lessy. „V horním stanu pak sochaři ztvárnili podmořský svět.“
 |
Uprostřed stojí potápěč jako z románů Julese Verna, v pozadí je velká chobotnice či vodní vlna.
„Jsou v ní rybky ve skoku, to je nádhera,“ rozplývá se Lessy. „Loni by se tak jemná práce dělat nedala.“ Svými slovy připomíná nezvykle teplé počasí, které ovlivnilo poslední dva ročníky. Kromě atmosféry kazilo i práci sochařů. Led jim tál pod rukama, a proto se nemohli pouštět do drobných detailů.
Letošní mrazy, které panovaly během příprav, si naopak pochvalovali. „Nechodíme v blátě a nejsme mokří,“ smál se Slovák Albert Šimrák z Ružomberku den před zahájením akce. Je podepsaný třeba pod sochami ovce a berana nebo medvědí rodiny s mládětem.
Brána Pusteven nabízí kouzelné výhledy. Když není mlha, je vidět i Kněhyně |
„Každý dělá něco jiného, zároveň je to ale týmová práce,“ prozradil. „Kolegovi jsem pomáhal se žirafou.“ Letošní téma mu bylo víc než blízké, původní profesí je totiž zootechnik. „Ale živí mě sochy. V zimě dělám z ledu a v létě z písku a dřeva,“ popsal. „Práce je pořád dost.“
Sochařů se letos sešlo sedm, společně vytvořili na pětadvacet soch a na samotné arše pracovali téměř všichni. K dispozici dostali čtyřicet tun materiálu, který se v mrazírnách připravoval od září. Na Pustevny s ním vyrazily dva kamiony a nákladní auto. Jednotlivé kvádry nejprve seskládali na sebe, spojili vodou a nechali přimrznout. Teprve potom z nich začali vyřezávat potřebné tvary.
„Musíme si to dobře rozvrhnout, abychom neplýtvali materiálem,“ vysvětloval sochař Igor Kučera. „Uděláme třeba polovinu sochy, pak druhou, spojíme je a dopracujeme detaily.“
Jeho dílem jsou vlk, klokan, želva a pavouk, který zdobí vstup do archy. „Pavouci pro štěstí tam určitě také byli, jsou všude,“ smál se Kučera. I on byl rád, že nemusí pracovat v promáčených rukavicích jako v předchozích letech.
Akce bude k vidění až do 4.února a platí, že kdo přijede na sedlo lanovkou z moravskoslezské strany Beskyd, má vstup zdarma. „Volný vstup platí i pro děti do deseti let,“ připomíná Lessy.
V Beskydech stojí 25 let kopie Radegasta, originály jsou na radnici a v zoo |
Na provoz lanovky je vázaná také otvírací doba, která začíná v 9 a končí v 16.30 hodin. Poslední možnost sjet dolů k parkovišti je totiž v 17 hodin.
Z moravskoslezské strany je to ostatně jediná přístupová cesta, pokud nepočítáme trasy pro pěší. Silnice na sedlo vede jen za strany Zlínského kraje a nahoru stoupá z Prostřední Bečvy. Končí parkovištěm pro 250 aut. Jakmile se místa naplní, především o víkendech, otevírají se další záchytné plochy pod kopcem a nahoru kyvadlově jezdí autobusy.
Na nápor návštěvníků je místo připravené lépe než v minulosti a znát už je i postupná proměna. Nevzhledné reklamní poutače nebo stánky přetažené igelitem jsou minulostí. Suvenýry nebo občerstvení si mohou lidé koupit v dřevěných stáncích, které mají jednotnou podobu a neruší tolik výhledy do okolí. Přibylo i sociální zázemí, které je nejen na stanici lanovky, ale i v nedávno otevřeném informačním centru zvaném Brána Pusteven.
