Jen málo letadel českého původu dosáhlo světové proslulosti a k tomu více než tisícové výrobní série. Vedle proudových cvičných strojů L-29 Delfín a L-39 Albatros nebo vrtulových Zlínů Trenér to byly i větroně L-13 Blaník, jehož prototyp se poprvé vznesl do vzduchu 22. března 1956.
Nejslavnější bezmotorový letoun československého původu byl v kunovické továrně Let vyroben v téměř 2700 exemplářích, k tomu se vyrobily také tři stovky kusů modernizovaného modelu L-23 Super Blaník. Většina stále létá ve více než 40 zemích světa.
„Blaník byl a je dosud velmi oblíbený kluzák k výcviku základní, ale i vyšší pilotáže. Je to jedno z nejúspěšnějších letadel v české historii, dostal se dokonce i na poštovní známky,“ uvedl kurátor leteckých sbírek Národního technického muzea v Praze Michal Plavec.
Fotoreportáž: České letadlo, na kterém trénují i američtí vojenští piloti |
Podle něj Blaník vyniká hlavně jednoduchou pilotáží a skvělými letovými vlastnostmi. „Navíc je vyrobené tak, aby toho vydrželo co nejvíc. Tedy i nějaké méně šetrné zacházení. Žákům pilotního výcviku prakticky nedovolí, aby se jim něco vážnějšího přihodilo,“ dodal.
Plachtaření bylo v Československu populární už mezi světovými válkami, kdy vznikly první úspěšné typy. Patřily k nim i kluzáky vyráběné za podpory firmy Baťa leteckými nadšenci ve Zlíně.
Větroně se vyvíjely a vyráběly také po osvobození. Letecký průmysl však fungoval i za protektorátu, kdy podniky sloužící německým zájmům získaly zkušenosti s moderní leteckou technologií.
Celokovový kluzák L-13 Blaník
Když pak v roce 1954 začal v konstrukční kanceláři Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu (VZLÚ) v Letňanech u Prahy vývoj nového bezmotorového stroje, zvolili jeho tvůrci celokovovou konstrukci, která byla v té době u větroňů neobvyklá. Kabina byla pro dvě osoby, které seděly za sebou.
Za necelé dva roky tým pod vedením Karla Dlouhého vytvořil stroj, na němž začínaly tisíce pilotů nejen v českých a slovenských aeroklubech. S úspěchem se totiž vyvážel do celého světa.
První dva prototypy L-13 sestavili v prototypové dílně VZLÚ ve Vysočanech, odkud zamířily na letňanské letiště k letovým zkouškám. Do vzduchu se nové letadlo – jméno Blaník prý dostalo podle stejnojmenné dřevěné budovy ve vysočanské továrně, kde byla prototypová dílna – poprvé vzneslo v pošmourné čtvrteční ráno v půl osmé.
První soutěž úspěch nepřinesla
Za řízením větroně seděl osvědčený zkušební pilot Antonín Osvald, který ve vleku za letounem K-65 Čáp, což nebylo nic jiného než původně německý kurýrní stroj Fieseler Fi 156 Storch, obkroužil Letňany.
Následovaly další zkoušky a také rozhodnutí, že nové letadlo bude reprezentovat Československo už na plachtařském mistrovství světa, které v první polovině července 1956 hostila Francie.
Tam ovšem přišla pověstná „studená sprcha“, v kategorii dvousedadlových větroňů skončil nový L-13 až na předposledním 12. místě. Konstruktéři na to reagovali řadou změn, se kterými pak plány zamířily z Letňan do slováckých Kunovic, právě tamní podnik Let totiž dostal výrobu nového bezmotorového typu na starosti.
OBRAZEM: Kluzák porazil „tryskáče“. Československá letadla století |
Letadlo, jehož sériové provedení mělo oproti prototypu kratší přední část trupu nebo sklopné ocasní plochy pro snadnější uskladnění, se tam mělo začít vyrábět v roce 1957. Přípravy výroby však nabraly zpoždění, a tak byly první kusy sériových Blaníků zalétány až těsně před Silvestrem 1958.
Původní plány z roku 1954 počítaly s tím, že nový větroň vznikne maximálně v několika stovkách exemplářů. Úspěch stroje na zahraničních trzích však znamenal podstatné navýšení výroby.
Když v roce 1965 Let Kunovice poprvé zastavil výrobní linku, překročil počet vyrobených Blaníků 850. Poptávka si však rychle vynutila obnovení produkce, která nakonec pokračovala až do konce 70. let, poslední z více než 2600 vyrobených větroňů L-13 byl zalétán v prosinci 1979.
Legendární větroně Blaník se nyní nevyrábějí, přesto létají po celém světě.
Na začátku 80. let byla vyrobena menší série modernizované verze L-13A s pevnějším nosným systémem. Dalšími úpravami vznikl v roce 1988 L-23 Super Blaník, který kromě ocasní plochy ve tvaru T nabídl i lepší výhled pilotům. Vyrobily se ho zhruba tři stovky.
Blaník byl sice nejrozšířenějším bezmotorovým letounem českého původu, vzniklo ovšem i několik motorizovaných variant. Motor značky Jawa byl například přimontován na speciální konstrukci nad trupem letadla.
Úspěšnějším a elegantnějším řešením byl motor zabudovaný dodatečně přímo v přídi. To byl typ L-13 Vivat, což je Blaník vybavený motorem Walter Mikron. Byl také pro dva piloty, ale na rozdíl od klasického Blaníku seděli vedle sebe.
Blaník dostal i proudový motor
„Raritou byla verze L-13 TJ, což byl jednomístný experimentální kluzák poháněný proudovým motorem z První brněnské strojírny Velká Bíteš,“ popsal letecký historik Michal Plavec.
„Od prvního letu až do roku 2010 létal Blaník bez větších problémů. Potom došlo k tragické havárii v Rakousku a letadla byla na základě rozhodnutí Evropské agentury pro bezpečnost letectví uzemněna,“ vysvětlil Plavec.
Při přezkoušení se prokázalo, že u těch později vyrobených nebyly dodržené technologické postupy a nosník křídla nebyl dostatečně pevný. „Od dubna 2011 mohly opět létat, ale musely být upraveny. Je třeba vyztužit nosník křídla.“
Úprava stojí kolem 400 tisíc korun, což není pro všechny aerokluby přijatelná částka. Dosud takto bylo v Česku upraveno jen zhruba 10 kluzáků, které byly dány znovu do provozu. Přitom registrováno jich je v leteckém rejstříku celkem kolem 150. Většina tedy stále létat nemůže.
Práva na výrobu slavného kluzáku Blaník koupili Rusové |
Letouny Blaník si oblíbil i někdejší zkušební pilot Letu Kunovice Stanislav Sklenář, který na různých kunovických letadlech strávil ve vzduchu více než 24 tisíc hodin
„Začínal jsem na větroních Pionýr vyráběných v padesátých letech. Pak přišel celokovový větroň Blaník, a to byla skutečně velká sláva. Bylo jich vyrobeno 3200 kusů, to mluví samo za sebe, prodávaly se po celém světě,“ zdůraznil.
Dělal na nich instruktora a učil mladé piloty létat. „Byly to opravdu dobré stroje. Řekl bych, že letadla vyráběná u nás v Kunovicích jsou velice milá a hodná, nejsou záludná.“
Jeden ze strojů L-13 můžete obdivovat hned u vstupu do venkovní expozice Leteckého muzea v Kunovicích.
Motorizovaný stroj Blaník opatřený dvoutaktním motorem Jawa, který aeroklub dostal jako náhradu za vichřicí zničená letadla. Podle dostupných údajů existovaly pouze dva exempláře tohoto letadla.
