„Strašili mne nejednou, jiných regimenty by byly utíkaly, já jsem si ale vždy přivolal: Neboj se, Antoši, nežli pánaboha!“
Úryvek jedné z povídek jako by charakterizoval jejího autora. Dnes jen velmi málo známý spisovatel Antoš Dohnal byl přitom výrazným představitelem poslední fáze šíření českého národního obrození na Moravě. Ve svých dílech i novinových článcích prosazoval myšlenku jednoty Čech a Moravy, zastával se chudých a hájil moravské tradice. V Kvasicích, kde přišel na svět, si letos připomenuli 200 let od jeho narození.
Ač měl mezi přáteli významné osobnosti své doby, jeho jméno nepatří mezi ta, která se důkladně probírají při hodinách literatury. V Kvasicích má sice pamětní desku a je po něm pojmenováno náměstí, jinak se mu však příliš poct nedostalo.
Pověsti se rodily z klepů, mívají ale reálný základ, říká historik |
„Antoš Dohnal už patří mezi tak trochu pozapomenuté autory,“ potvrdil Petr Klapil z Historického spolku městečka Kvasice, který se jeho dílem dlouhodobě zabývá. „Pokud je znám, tak hlavně jako povídkář, jeho nejvýznamnějším dílem jsou První povídky hanácké, jež vyšly až po jeho smrti.“
Narodil se v únoru 1824. Jeho občanské jméno ovšem znělo Leopold Josef Hansmann. Teprve později zvolil jméno Antoš Dohnal jako literární pseudonym. Mimochodem, tato spojitost vyšla najevo teprve mnoho let po jeho smrti. „Až na začátku 20. století prokázal literární historik Jan Kabelík totožnost s Antošem Dohnalem,“ uvádí Lexikon české literatury Vladimíra Forsta.
Z úředníka se stal povídkář a žurnalista
Volba druhého jména je příznačná. Hansmann se totiž narodil do poloněmecké rodiny, už během mládí se však přiklonil k češství. K tomuto národnostnímu uvědomění dospěl během středoškolských studií v Hradci Králové.
Po studiích pracoval v úřednických profesích a od roku 1849 začal působit jako novinář v Brně. „Jako horlivý zastánce našeho rodného jazyka, češtiny, spolu se svými přáteli začali vydávat český časopis, později Moravské noviny,“ přiblížil Klapil. „Z úředníka se tak stal žurnalista, povídkář a básník. Publikoval převážně v soudobém tisku a při jeho tvůrčí práci se prohloubilo přátelství s mnoha známými osobnostmi nejen našeho kraje.“
Spisovatelka, oběť domácího násilí, ikona. Legenda Boženy Němcové žije dodnes |
Dohnal psal inovativně, používal hanácké nářečí, břitkou ironii a silně hájil zájmy moravského lidu. „Vyzdvihoval mravní hodnotu chudých lidí (aniž je paušálně idealizoval) proti mentalitě bohatých sedláků a proti zpanštělým úředníkům,“ stojí v Lexikonu české literatury. V nejasné době věřil ve vzestup slovanského etnika. Uvádí se, že skrz Moravské noviny, které vedl, měl významný vliv na volby do Moravského zemského sněmu v roce 1861.
„Zdůrazňoval silné pouto k domácím tradicím a kořenům, z nichž je nutné čerpat. Měl na mysli převážně lidovou kulturu a venkovský lid, jak ho měl možnost sám během své práce poznat. V třinácti článcích otištěných v novinách se nebál polemizovat a útočit na úřady,“ uvedl Klapil. Kvůli své redaktorské činnosti měl několikrát problémy s policií.
V dopisech si mu stýskala Božena Němcová
Zajímavostí je jeho silná vazba na slavnou českou spisovatelku Boženu Němcovou. S ní se Dohnal několikrát setkal a vyměňovali si řadu dopisů. Němcová posuzovala Dohnalovu literární tvorbu, ale psali si i o důvěrných a intimních věcech.
Němcová si například posteskla, jak ji trápí bohatí vlastenci, kteří ji nerespektují. „Myslejí sprosťáci, když švec může s hladovým žaludkem botu ušít, že spisovatel může román ukovat – ach, Poldo, kéž by mne Bůh těch milostí sprostil,“ psala mu v jednom z dopisů.
Tehdy a teď. Fotografie ukazují, jak se proměnila známá místa ve Zlíně |
„Antoš Dohnal velice litoval spisovatelčiny bídy a pronásledování jejího manžela ze strany úřadů. A také se jí snažil pomáhat,“ upozornil Petr Klapil.
Do existenčních problémů se dostal i Dohnal. Stihla jej tuberkulóza, a aby uživil rodinu s šesti dětmi, musel při psaní do novin dělat ústupky, a dostal se tím do sporu s moravskými vlastenci, i když jejich myšlenky nadále podporoval. Zemřel v roce 1863 a jako by se na něj okamžitě zapomnělo. Jeho nejznámější dílo, První povídky hanácké, které vycházely jen v novinách, dostaly knižní podobu až v roce 1906.
28. dubna 2016 |
