V kurovickém lomu se těžil vápenec, dnes je místem s unikátní přírodou

Před lety se odtud ozývaly mohutné detonace a pískot lokomotivy odvážející vytěžený materiál. Dnes bzučení vážek, kvákání žab, zpěv ptáků či šplouchání vody. Kurovický lom, kus krajiny ukrytý mezi stromy poblíž Tlumačova a Kurovic, zažil nebývalou proměnu.

Dnes má pověst lokality, která nabízí nejlepší přírodní koupání široko daleko. Na kurovickém lomu je však zajímavější jiná věc – představuje jedinečnou památku s obrovskou koncentrací vzácných druhů rostlin a živočichů.

„Kouzlo spočívá ve vápencovém podloží. Je to rarita, protože takových míst je jen pár. Vědci dodnes zkoumají, proč se vápenec objevil zrovna tady, všude v okolí jsou totiž pískovce,“ ukazuje Martin Zelina.

Současný majitel, který žije v Míškovicích, zná patnáctihektarovou přírodní památku do posledního detailu. Je ve svém živlu, když ukazuje nově vybudované tůně, zarůstající svah, který se mění v lesostep a další přírodní zajímavosti.

V hlavě nosí řadu plánů, jak zdejší přírodě ještě víc pomoci a jak ji šetrným způsobem ukázat lidem. Není to totiž tak dávno, co byl na okolní krajinu mnohem smutnější pohled.

Ale pěkně popořadě. Kurovický lom založili už před 180 lety. Těžil se zde jílovitý vápenec a slínovec světle šedé až nazelenalé barvy. Těžbu měla pod správou vrchnost. Hrabě Seilern nechal ve druhé polovině 19. století vybudovat úzkokolejnou trať, po které se materiál odvážel do cementárny v Tlumačově.

Lom byl velmi významný, protože dával práci mnoha místním lidem. Dělníci, kteří tu pracovali, říkávali, že chodí dělat „do skaly“, a byla to pro ně ojedinělá možnost, jak si vydělat peníze.

„Ve skale je živo. Slyšet nárazy železných nástrojů, jimiž dělníci lámali břidličnaté vápence. Ticho rušily jednotlivé výstřely, jak odpalovali navrtanou skálu, a pronikavý pískot lokomotivy,“ barvitě popisují řádky zapsané v kronice rodiny Coufalů z Kurovic.

Natěženému materiálu se říkalo „kurovina“ a měl významné uplatnění ve stavebnictví.

„Vyhlášené kurovské vápno ku vodním stavbám potřebovali zvláště mlynáři, kteří mnoho mil z dálky pro něj jezdili, také při stavbách, které měly přetrvati věky, se ho užívalo od nepamětných dob,“ stojí v kronice.

Ve druhé polovině minulého století se už těžilo méně a od devadesátých let tu byla těžba prakticky ukončena. „Sem tam se ještě něco vyvezlo, ale už to oficiálně nebrali jako těžbu,“ podotýká Zelina.

Místo se začalo měnit. Na svazích je dodnes suť, na které se ovšem už uchycuje vegetace, rovnější plochy zcela zarostly dřevinami a prohlubeň po těžbě zaplavila čistá průsaková voda.

Před dvaceti lety místo vyhlásili přírodní památkou, později se zařadila i do programu pro evropsky významné lokality. „Na jedné straně to bylo dobře, protože příroda je tu opravdu mimořádná. Bohužel to s sebou přineslo i problémy,“ zmiňuje majitel lomu.

Mimochodem, pozemky koupil od společnosti Českomoravský štěrk jeho otec. Z nostalgie, v lomu totiž kdysi pracoval jeho praděda. „Smyslem ale nebylo provozovat tu přírodní koupaliště, šlo nám jen o to mít krásný kus přírody, vodu, kousek lesa,“ vysvětluje Zelina.

Jenomže brzy se na internetu „propálilo“, že na Kroměřížsku existuje místo, kde se dá bezplatně koupat v průzračně čisté vodě. Zatímco dříve sem chodili jen zasvěcení místní, najednou začaly nájezdy lidí i z větší dálky. V sezoně do lomu chodilo 500 až 700 lidí denně, jezdili sem auty a na motorkách a ničili bezprostřední okolí lomu.

Kurovický lom

Lom je od roku 1997 vyhlášen přírodní památkou, od roku 2005 i evropsky významnou lokalitou v programu Natura 2000.

Původním předmětem ochrany byla populace čolka velkého. Lokalita je však bohatá i na další živočichy. Žije tu přes 200 druhů brouků, 40 druhů motýlů, na dvě desítky ptáků, dále ohrožené druhy žab jako kuňka žlutobřichá, ropucha zelená či různé druhy skokanů. Botanici tu odhalili okolo 250 druhů rostlin.

Vstup do lomu je možný od dubna do konce září. Aktuálně je lom zpřístupněn pouze o víkendech, dospělí a děti od výšky jednoho metru za vstup mimo hlavní sezonu zaplatí 30 korun.

Více na: kurovicky-lom.cz

„Dříve jsme po sezoně vzali pytel na odpadky, obešli lom a měli uklizeno. Ale v těch nejhorších letech se tu najednou válelo pět tun odpadu. Přírodní památka se měnila ve smetiště,“ vzpomíná majitel lomu.

Nepomohly zákazy příjezdu k vodě ani zákazy koupání. V jedné chvíli už byli majitelé natolik zoufalí, že chtěli žádat ministerstvo, aby mohli lokalitu z památkové ochrany vyjmout, což by jim umožnilo ji uzavřít veřejnosti. „Nakonec jsme se dohodli, že oplotíme nejvíce zatíženou část, což byla voda a nejbližší okolí. Zaměstnali jsme hlídače a začali vybírat vstupné.“

Motoristé se tam navíc bez výjimky vydané obcemi Tlumačov či Kurovice nedostanou, riskovali by pokutu. Návštěvníky tak tvoří zejména cyklisté nebo lidé, kteří jsou ochotni podniknout několikakilometrový pěší výlet.

Zlepšení přišlo okamžitě. V okolí jezírka vznikla naučná stezka, lavičky, koše na odpad. „Reakce byly ze začátku dost negativní. Byli jsme za darebáky, protože sem dřív každý chodil zadarmo. Ale nakonec to lidé skousli. Komu záleží na krásném prostředí a zdejší přírodě, tak to chápe,“ míní Zelina.

Aby počet návštěvníků ještě víc reguloval, prázdninové vstupné letos zvýšil z padesáti na osmdesát korun. Zdůrazňuje, že to není kvůli výdělku, všechny peníze investuje zpět do lokality. Ostatně spíš usiluje o to, aby sem lidé nejezdili za koupáním, ale kvůli poznání.

V lomu se mohou dozvědět informace z historie, prohlédnout si dobové fotky nebo objekty, které tu zůstaly po těžbě, jako je budova střelmistra nebo skladiště střelného prachu. Vidět tu je třeba i velký kámen, který se používal na drcení vápence, nebo replika vagonu, kterým sem jezdíval někdejší majitel.

Ve svahu majitel vytváří přirozenou lesostep

Tím hlavním je ale příroda. Lokalita je natolik bohatá, že sem pravidelně jezdívají dělat výzkumy odborníci na faunu a flóru. Rozmanitost zaskočila i experty. Například ohroženému čolkovi, který se stal maskotem lomu, se tu daří natolik dobře, že se nebývale rozmnožil.

„Když jsme lokalitu zkoumali po konci těžby, žilo tady asi 25 běžných druhů vodních brouků. Když jsme výzkum po patnácti letech zopakovali, už jsme zjistili 70 druhů a objevili se mezi nimi i zástupci velmi vzácných a kriticky ohrožených,“ vylíčil v dřívějším rozhovoru pro MF DNES zlínský zoolog Dušan Trávníček.

Koneckonců i při krátké procházce si člověk nemůže nevšimnout, jak se všechno neustále hýbe. Voda je plná ryb, v tůních žáby, trávou se prodírají ještěrky, okolo poletují vážky. Hnízdí tu výři, ornitologové tu pozorovali i orla bělohlavého. Objevují se nové a nové druhy.

„Stále nás něco překapuje. Ve vodě se objevily sladkovodní medúzky, roste tu i mimořádný hřib – chřapáč bělonohý. Ten lze najít pouze ve vápencových skalách,“ upozorňuje Martin Zelina. Ten na rozvoji lomu neustále pracuje. Řídí se plánem péče o přírodní památku, který je vypracován krajským úřadem až do roku 2023.

Ve svahu vytváří přirozenou lesostep, náletové rostliny tu spásá malé stádo kamerunských ovcí. Návštěvníci si mohou prohlédnout i ukázku hornin z okolních lomů. Cílem je především zaměřit se na environmentální výchovu a do místa zvát především školáky. Těm by měl být lom pro výuku otevřený celoročně.

V plánu je například vytvořit galerii stromů, včelinec a na kopci nad jezírkem už jsou základy pro stavbu environmentálního centra. Hotové by mělo být do dvou let. Největším lákadlem by pak měla být devatenáct metrů vysoká rozhledna s krásným výhledem na celý lom.

„Objekt bude sloužit jako zázemí pro lom – záchody, drobné občerstvení. Součástí bude galerie zkamenělin, galerie historických fotografií z lomu i aktuálních snímků. Nahoře bude přednášková místnost pro sezení, školní besedy i ubytovací část pro výzkumníky nebo zájemce, kteří by tady třeba chtěli strávit víkend,“ představuje své plány Zelina, který podniká v oblasti demolic a recyklace odpadu.

Lom zvelebuje bez dotací, jen z vlastních prostředků a toho, co vybere na vstupném. Může mít dobrý pocit. Místo, které se mohlo utopit v odpadcích, se mění v malebnou oázu života.