Jak obtížné je dnes vést školáky ke sportu, lze ukázat na příkladu Březolup, obce s 1 800 obyvateli. Oddíly volejbalu a florbalu už tam zanikly, drží se už jen fotbal.
„Ale spíš jen silou vůle. Žáci musí hrávat na půlce hřiště,“ přiblížil Pavel Hubáček, předseda SK Březolupy.
„Děcka se nechtějí vázat. Fotbal v klubu je pro řadu z nich spíš tělovýchovný kroužek, jemuž nechtějí obětovat volný čas. Když je to nebaví, prostě nepřijdou. Například ‚úmrtnost‘ při přechodu z žáků do dorostu je vysoká,“ poukázal Hubáček.
Z průzkumu České unie sportu (ČUS) vyplynulo, že 40 procentům klubů se při koronavirové pandemii během září a října nevrátil dostatečný počet dětí. Aktuální sonda společnosti Generali Česká pojišťovna zase zjistila, že 38 procent z nich sportuje méně než před začátkem pandemie.
„Stojíme před zcela novým typem problému, který nemá v našem sportu obdoby. S takovým nezájmem dětí o pohybové aktivity jsme se doposud nikdy v historii nesetkali,“ uvedl předseda ČUS Miroslav Jansta.
Nejvíce postižený je právě fotbal. Má sice největší základnu, ale dávno už neplatí, že se hraje v každé vesnici. Obce se už před pandemií musely spojovat, aby daly dohromady aspoň jedno mládežnické mužstvo. Mnohde hrávají žáčci jen na jedné polovině hřiště, protože nemají ani jedenáct hráčů.
„Stačí jen porovnat, kolik mládežnických týmů hrálo v okrese před dvaceti lety a dnes. Jsme přibližně na třetině,“ upozornil Hubáček.
Místo sportovního turnaje rodinný výlet
Celkový zájem o organizovaný sport u mladých klesá. Pravidelný režim dvou tří tréninků v týdnu a víkendového mistrovského zápasu mnohé neláká.
„Rodiče si řeknou: Proč by měl syn nebo dcera strávit celou sobotu někde na turnaji, když můžeme jet na výlet,“ podotkl Pavel Brimus, regionální manažer ČUS. „Děti dnes chtějí být všestranné a zkoušejí řadu sportů. Dělají to ale často jen na půl plynu, nechtějí se do toho pustit na sto procent a snažit se být nejlepší,“ srovnává.
Dětem rovněž chybí větší sportovní průprava a čas strávený obecným pohybem. „Například tělocvik ve školách je podle mě příliš úzce zaměřený,“ míní Jaroslav Kotala, předseda SK Zlín a šéf zlínských basketbalistů.
Ve Zlíně proto před devíti lety založil projekt zaměřený na sportování předškoláků. Zapojuje se do něj 500 dětí, které si zkusí atletiku, fotbal, tenis, gymnastiku, tanec, házenou, hokej, basketbal a volejbal.
„Každý měsíc si vyzkoušejí základy jednoho sportu a zjistí, co je baví,“ vysvětlil Kotala, podle něhož však nesmí jít o nábor do konkrétního klubu.
Problém je nedostatek kvalifikovaných trenérů
Na projektu s ním spolupracuje i trenér zlínské hokejové mládeže Petr Čajánek. „Projekt se snaží vést kluky a holky k radosti z pohybu a k všestrannému rozvoji pohybových schopností, podporovat kreativitu a vytvářet předpoklady pro pozdější sportovní realizaci dětí,“ popsal Čajánek.
Kluby zároveň upozorňují i na další problém – nedaří se jim sehnat a zaplatit kvalifikované trenéry. „Hlavní trenér u mládeže nemůže dělat svoji práci profesionálně za 15 tisíc měsíčně. Z peněz, které dostáváme od Národní sportovní agentury (NSA), ho přitom nemáme šanci zaplatit,“ uvedl Tomáš Vašica, předseda hokejového klubu ve Valašském Meziříčí.
Jednoho svazového kouče na plný úvazek platí hokejová asociace, na dalšího sehnali finance sami.
„Mládežnických trenérů v hokeji je málo a přeplácejí je bohaté kluby. Sehnat někoho, aby šel do malého klubu, je velmi těžké. Takže někdy musí jejich práci suplovat rodiče, kteří ale kolikrát nemají potřebné vzdělání a kvalifikaci,“ poznamenal Vašica.
Ve Zlínském kraji schází moderní sportoviště
Své o tom vědí ve zmíněném fotbale. „Přemlouváme chlapy na vesnici, že jim dáme za trénování i nějaké peníze, ale je to těžké,“ povzdychl si Hubáček.
Národní sportovní agentura sice vypisuje dotační program Můj klub, přes který lze sehnat odměny pro mládežnické trenéry, jenže ani ty nejsou dostatečnou motivací.
„Dobrovolníci nejsou a mnoha starším trenérům už se prostě nechce,“ prohodil šéf březolupského klubu.
Roli hraje i nevyhovující infrastruktura. „Ve Zlínském kraji se za poslední léta nevybudovalo žádné velké sportoviště nebo víceúčelová moderní hala, kde by šlo hrávat mezinárodní zápasy,“ upozornil Brimus.
„Bez moderního zázemí se přitom sport nebude rozvíjet a nebude pro mladé atraktivní. Je to i vysvědčení práce politiků,“ dodal.
