Své poznatky, které nasbíral na Zlínsku o dřevu, vtělil Karel Pavlištík do své...

Své poznatky, které nasbíral na Zlínsku o dřevu, vtělil Karel Pavlištík do své knihy Dřevo, proutí, sláma v tradiční rukodělné výrobě na Podřevnicku. | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Znalec folkloru i revoluční vůdce, Pavlištík se narodil před 90 lety

  • 0
Etnograf, folklorista, choreograf, tanečník, muzejník, jeden z vůdců sametové revoluce ve Zlíně. Tím vším byl Karel Pavlištík. Význam rodáka z Uherského Brodu, který svět opustil v prosinci 2018, se dá bez nadsázky přirovnat k moravskému národopisci 19. století Františku Bartošovi.

Před pár dny uplynulo 90 let od jeho narození. „Nikdy nepracoval pro sebe, vždy otvíral možnosti druhým, hlavně mladým lidem,“ vzpomíná na dlouholetého kamaráda herec a režisér Břetislav Rychlík.

Pavlištík celý život detailně mapoval tradice a zvyky Slovácka i Valašska, pomohl ke vzniku mnoha folklorních souborů a nevšedních akcí. Mezi možná tu nejvýznamnější patří verbířská soutěž ve Strážnici.

Ve své oceňované knize Dřevo, proutí, sláma popsal rukodělnou výrobu na Podřevnicku.

Do celé poloviny jeho života tvrdě zasáhl komunistický režim. Kvůli jeho odmítání musel v roce 1970 na dvacet let opustit Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Po vyhazovu pracoval také jako dělník, v čase normalizace publikoval pod smyšlenými jmény.

Do zlínského muzea se vrátil v 90. letech minulého století, především jeho zásluhou je dnes k vidění stálá expozice S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly.

Rychlík se znal s Pavlištíkem dobrých čtyřicet let. Potkali se na Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou v časech, kdy tam jezdíval jako takzvaný etnograf na indexu se Státní bezpečností v zádech.

Na jeho přítomnost se komunistické špičky pravidelně ptaly také pořadatelů Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici.

Rovný chlap, který říkal věci přímo

„Karel to neměl lehké. Ale vždy mluvil a jednal rovně,“ připomněl Rychlík. „Zkrátka uměl říct přímo do očí nepříjemné věci, což je v dnešní době vzácnost. Byl věcný, ale přitom jako Moravský Slovák velmi emotivní. Jeho argumenty byly ukotvené ve faktech, ale současně je uměl říct citově. Takže se člověk nemohl urazit. Měl vliv.“

Na Karla Pavlištíka vzpomínají v tom nejlepším i lidé, kteří se s ním důvěrně neznali. Patří k nim třeba Ladislava Košíková, choreografka a vedoucí tanečního souboru Hradišťan.

„Byl to úžasně chytrý a vzdělaný člověk, který se znamenitě vyznal v oblasti folkloru, lidového umění. Vnímal ho v jeho velké celistvosti a komplexnosti,“ popsala Košíková.

„Znali jsme se z folklorních slavností ve Strážnici, kde byl předsedou programové rady. Jeho postřehy byly přesné, jeho slovo mělo váhu. Byl pro mě váženou osobností. Také proto, že i když už měl své roky, tak jeho myšlení nepřestávalo být velmi dnešní. Na pojetí folkloru se díval současnýma očima, byl otevřený novým přístupům. Nebyl konzervativní.“

Když uznávaná choreografka dostane otázku, které Pavlištíkovo dílo považuje za nejvýznamnější, bez váhání zmíní tanec Honění Kuruců. „Kuruci, to mě vždy bez nadsázky dostalo,“ podotkla Košíková.