„Když jsem si ale přečetl, kolik mnou obdivovaných osobností už cenu získalo, ovládl mě pocit radosti. Budu v dobré společnosti herce Bolka Polívky, hudebníka Jiřího Pavlici, sochaře Otmara Olivy nebo spisovatele Josefa Holcmana,“ vyznává se třiaosmdesátiletý výtvarník.
Zatím není jasné, kdy skleněnou plastiku ve tvaru tulipánu, originální dílo sklářů z Květné, převezme. Listopadový termín ceremoniálu padl kvůli pandemické situaci a nový se ještě hledá.
Rodák z Nětčic na Kroměřížsku absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a celý svůj život prožil ve Zlíně.
Jeho dílo je velmi různorodé, zahrnuje grafickou, ilustrátorskou, kurátorskou, malířskou, scénografickou, typografickou i fotografickou práci.
Josef Ruszelák tvořil pro někdejší Divadlo pracujících v Gottwaldově, dnes Městské divadlo Zlín, celkem 35 let a s úspěchem si tam vyzkoušel i práci kostýmního výtvarníka. Nejvíc je ale znám jako malíř poetických krajin.
Navzdory pokročilému věku je Ruszelák ve svém ateliéru stále aktivní a ke svému tvůrčímu procesu potřebuje vážnou hudbu, na níž je, podle svých slov „bytostně závislý“.
„O tom, co na plátně nakonec vznikne, rozhoduje energie z hudby,“ přibližuje Ruszelák.
Svého nejoblíbenějšího skladatele ale nemá. Říká, že si melodie vybírá náhodně, podobně jako literaturu. „Je to jako s knihovnou, kam sáhnete po titulu podle momentální nálady,“ pokračuje umělec.
Jeho prvním kritikem je vždy manželka Jarmila. „Nešetří mě, to vůbec ne. Vždy s napětím čekám na její úsudek. Možná je to tím, že je povoláním psycholožka. Dokonce se kamarádi často ptají, co na můj další obraz říká žena. Je už svojí kritikou, ale také citem pro mé umění, pověstná,“ usmívá se výtvarník.
Všestranně nadaný umělec uspořádal 80 samostatných výstav a zúčastnil se 150 kolektivních přehlídek. Jeho díla jsou zastoupena v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, v Muzeu Kroměřížska či v Moravské galerii v Brně a soukromých sbírkách.
„Známí třeba občas prohodí: Jožine, zastav se, pořád u nás visíš. Já jim na to odpovídám průpovídkou: Probůh, jen ať to není v průvanu,“ žertuje Ruszelák, jenž vytvořil také desítky divadelních plakátů a spolupracoval rovněž s nakladatelstvím Odeon. V roce 2017 získal Cenu města Zlína.
