„Hodně mi v tom pomohly zahraniční stáže jako Erasmus, výzkumné pobyty a letní výpravy s kamarády. Člověk se chytí a už to jede. Jakmile jednou zjistíte, že to jde a svět není tak nebezpečný, jak se někdy tváří, tak vás to pustí jen těžko,“ říká osmatřicetiletý muž, který pořádá přednášky a mluví nejen o svých cestách po světě, ale věnuje se i důležitým tématům jako například zadržování vody v krajině.
Která země nebo místo vás nejvíce překvapila?
Jednoznačně Írán. U nás na něj máme hodně zkreslený pohled, hlavně v kontextu současné politické situace. Byl jsem tam v roce 2016 a lidi, které jsem potkal, byli neuvěřitelně přátelští, otevření a pohostinní. Většinová společnost v Íránu je silně proevropská a vzdělaná. V Teheránu jsme bydleli u dvou bratrů, jeden byl ropný inženýr, druhý pilot. Měli skvělou angličtinu a cítil jsem z nich, jak moc je mrzí, že Evropané často vnímají Írán jen skrze vládnoucí režim. Už tehdy jej přitom většina lidí odmítala.
Spousta lidí zná akorát Velké Karlovice, Pustevny nebo skanzen v Rožnově, ale skrytých perel je tady víc.
