Do knihovny v holešovské synagoze získali vzácnou knihu rabína Šacha z roku...

Do knihovny v holešovské synagoze získali vzácnou knihu rabína Šacha z roku 1677. | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Holešovská synagoga získala unikátní knihu rabína Šacha ze 17. století

  • 0
Knihovnu holešovské synagogy rozšířil výtisk knihy židovského učence rabína Šacha z roku 1677. Je v ní jeho komentář k základnímu souboru židovského práva neboli Šulchan aruchu. Mimořádným dílem byla v době, kdy ji Šach napsal, a zůstává jí i po staletích.

Knihu Siftej Kohen přitom napsal v době, kdy mu bylo pouhých 24 let.

Rabín Šach (1621–1663)

Na Moravu utekl jako čtyřiatřicetiletý z rodné Litvy v roce 1655 před krutostí kozáckého hejtmana Bohdana Chmelnického.

Od svého příchodu na Moravu působil nejdříve ve Strážnici, odkud si jej vyžádala židovská obec z Holešova. Už ve své době platil za významného učence.

Uznání si získal svou knihou Siftej Kohen (Rty kohena), komentářem ke knize Šulchan aruch. Jedná se o jednu z klíčových knih judaismu, která Šachovi zaručila místo mezi dvaceti nejvýznamnějšími rabíny.

Zemřel ve věku 42 let, pochovaný je v Holešově.

Jeho jméno nese holešovská synagoga postavená zhruba sto let před jeho příchodem.

„Vzbudila tehdy rozruch kvalitou a hloubkou myšlenek a udivovala také tím, jak mladému člověku patřily,“ říká správce holešovské synagogy Vratislav Brázdil. Nachází se ve studovně, která vznikla v patře synagogy.

Starožitný nábytek je naplněný knihami, zdi zdobí modlitby napsané v hebrejštině. Před pár dny sem přibylo jedno z nejstarších vydání Šachovy knihy, z roku 1677. Momentálně je nejstarším kusem celé knihovny, kterou budují už šestým rokem.

Chtějí v ní mít co nejstarší výtisky, ze kterých vznikne expozice věnovaná tomuto učenci, ale také novější exempláře, které by mohli židovští poutníci studovat. Přijíždějí sem z celého světa, ročně se počítají ve stovkách.

„Tady bylo poslední působiště Šacha a je tady jeho hrob, to je spojení, které láká zbožné Židy,“ vysvětluje Brázdil.

K tomu, aby bylo v Holešově kompletní Šachovo dílo nebo alespoň svazky, o nichž se ví, schází poslední dvě knihy. Za svůj život vytvořil několik velmi zásadních knih. Některé se ale nedochovaly. Ví se, že část zmizela třeba během ničivého požáru ještě za Šachova života.

„V životopisech se uvádí autorství asi deseti děl, už jsem ale narazil i na další, o kterých se nezmiňují,“ podotýká Brázdil.

Poslední přírůstek získal od obchodníka ze Spojených států, s nímž dlouhodobě spolupracuje. Nejen knihy, ale třeba i součásti modlitebního prostoru synagogy se nabízejí na různých serverech, prodávají se přímo nebo prostřednictvím aukcí.

Knihovna v synagoze je pro poutníky překvapením

Za každým „úlovkem“ jsou hodiny času stráveného při vyhledávání. Loni tak do Holešova získali třeba dobové lustry. Velmi často jde o předměty nalezené v dědictví. Majetek židovských rodin je roztroušený po celém světě a knihy patří k tomu nejcennějšímu.

Takto starý výtisk se nyní objevil poprvé po mnoha letech a v přepočtu vyšel zhruba na 12 tisíc korun. Brzy poté se objevili zájemci, kteří nabízeli dvojnásobek. V tomto případě je totiž hodnota dvojí a vyčíslit se dá jen ta historická.

Cena, kterou má taková kniha pro zbožné Židy, se měří mnohem obtížněji. Zvyšuje ji třeba i podpis některého z předchozích majitelů – tu holešovskou vlastnil jeden z důležitých amerických židovských duchovních 19. století, rabín Friedman.

„Studovat starý výtisk, který prošel rukama generací a třeba i významných rabínů, je zcela jiný zážitek než číst totéž v novém vydání,“ říká Brázdil.

Poutníky, kteří nejčastěji přijíždějí z USA a Izraele, holešovská knihovna udivuje. Jen málokdy vědí, jak vzácné svazky tady jsou. Cestu obvykle plánují tak, aby navštívili hroby několika cadiků, tedy mimořádných rabínů, kteří žili velmi zbožným životem.

V republice jsou čtyři taková poutní místa, kromě Holešova ještě Mikulov, Praha a Boskovice. Další jsou v okolních státech, namátkou na Slovensku, Ukrajině či v Maďarsku.

Starou holešovskou synagogu postavili v roce 1560 a svému účelu sloužila zhruba do 20. let minulého století, přestože od roku 1893 byla nedaleko otevřena nová synagoga, jíž dávala většina židovské komunity přednost.

Ve staré budově se scházela hrstka ortodoxních Židů. Za druhé světové války pak novou synagogu vypálili a ta stará, která už sloužila jen jako byt, skladiště a truhlářská dílna, válku přečkala. Dnes je jednou z nejstarších a nejzachovalejších v Česku.