Čtveřice kluků ve Valašském Meziříčí zachránila cestou ze školy život staršímu muži. Chlapec z Kvasic zase pomohl zraněnému kamarádovi. Přestože ze škol zmizela branná výchova, zdravověda a chování v krizových situacích, uměli skvěle zareagovat. Znali stabilizovanou polohu, číslo na záchranáře a věděli, že během volání musí zůstat v klidu.
„Jak ochránit sebe nebo poskytnout pomoc, jsou základní znalosti, které ale dětem chybí,“ upozornil Adam Fuksa z Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje.
Je mu přes 30 let a hodiny branné výchovy už neměl ve škole ani on, přitom dnes jeho generace vychovává další. Stejně neproškolenou.
To se rozhodl změnit. Je jedním z autorů výukového programu, podle kterého dnes začínají vyučovat základní školy. Jmenuje se Hasiči pro školy a Fuksa jej vytvořil s kolegyní Ivou Karafiátovou z Ústeckého kraje. Kraj na opačném konci republiky projekt financuje.
Informace míří na žáky druhého stupně základních škol. Díky interaktivnímu zpracování se na pár okamžiků přenesou do operačního střediska záchranářů, aby viděli, co se děje během tísňového hovoru. Jak rychle se jednotlivé složky záchranářů dávají do pohybu a míří na místo určení.
Naučí se i věci, které se zdají běžné. Jenže záchranáři vědí, že když je volající ve stresu, často třeba nedokáže popsat vhodné orientační body, které vidí.
Autoři zatím zpracovali kompletní výuku pro šestý a sedmý ročník, osmou třídu dokončují a na deváté teprve začnou pracovat. Mají ale za sebou pilotní ověřování na školách napříč republikou. Společně s pedagogy vychytali detaily, spolupracovali i s dětskými psychology.
„S nimi jsme hlavně hledali vhodný věk. Na prvním stupni jsou ještě malé děti, na druhém jsou přeci jen lépe schopní přijímat a rozumět těm informacím,“ líčí Fuksa.
I to, jak informace vybírat a předávat dětem, řešili velmi pečlivě. Ti nejmladší se naučí především poznat nebezpečí. Starší už se dozvědí, třeba jak má vypadat evakuační zavazadlo. Jen loni by se ve Zlínském kraji hodila taková dovednost 2 400 lidem, které hasiči z různých důvodů evakuovali.
Důležité jsou konkrétní příklady
Rozsah učiva je pět hodin ve školním roce, z toho se část věnuje zdravovědě. I když projekt vytvořili hasiči, zdaleka není jen o hašení požárů. Ty ostatně představují v ročním souhrnu událostí, u kterých hasiči zasahují, jen malou část. Loni jich bylo ve Zlínském kraji zhruba 700 z 5 700 výjezdů.
Pro děti je podstatné vědět, jak reagovat v případě, že jsou v ohrožení buď samy, nebo někdo v jejich blízkosti. Proto jim hasiči vypráví i o konkrétních případech.
„Neukazujeme jim žádné drastické detaily. Ale chceme jim dát představu o situacích, ve kterých se mohou ocitnout,“ ujasnil Fuksa.
Například jako v případě hromadné nehody na dálnici D1 v roce 2008. Náhlé husté sněžení tehdy způsobilo sérii celkem 93 nehod v jednom místě a uvěznilo 20 tisíc lidí.
Dalším příkladem je devět let starý požár v Chropyni, kde hořel plastový odpad připravený ke zpracování. Také tehdy museli část obyvatel města evakuovat kvůli nebezpečnému kouři.
Ucelený výukový materiál tvoří program pro interaktivní tabule, pracovní listy a příručka pro učitele. Právě tak to autoři zamýšleli, chtějí dát pedagogům informace, které oni dokážou předat žákům.
V tom se liší od už zavedeného projektu Hasík. S ním musí do škol sami hasiči.
„Je výborně udělaný, jenže dnes máme asi padesát hasičů, kteří mu věnují svůj volný čas a chodí do škol za dětmi. Abychom zvládli všechny školy, muselo by jich být aspoň jednou tolik,“ vysvětlil Fuksa.
Nový projekt se místo toho dá včlenit do výuky. Školy jej mají k dispozici zdarma na webu www.hasiciproskoly.cz.
Učit má škola, záchranáři jsou zpestřením výukyOvěřování znalostí žáků v 5. a 9. ročnících základních škol, jež provedla Česká školní inspekce v roce 2017, se týkalo také témat, jako je ochrana člověka za běžných rizik a mimořádných událostí, ochrana zdraví nebo bezpečnost v dopravě. Výsledky žáků zůstaly za očekáváním. Znovu se to potvrdilo o rok později, v oblasti dopravně-bezpečnostní. „To znamená, že jsou žáci reálně ohrožení v běžných situacích, do nichž se v rámci denního provozu dostávají,“ uvedl náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Základní školy mají témata, která souvisejí s bezpečností, v takzvaných rámcových vzdělávacích plánech (RVP). Z nich si jednotlivé školy tvoří vlastní školní vzdělávací programy, podle kterých vyučují. Z pohledu České školní inspekce je rozsah v RVP dostatečný. Školy jej ale podle ní dostatečně nevyužívají. „Jde o to, přemýšlet, jak školy podpořit v tom, aby tato témata systematičtěji pokrývaly,“ prohlásil Andrys. Jádro vzdělávání má podle názoru inspekce zůstat na škole. „Vstupy hasičů nebo záchranářů jsou určitě vhodnou a atraktivní podporou vzdělávání, ale nemohou to vzdělávání suplovat,“ upozornil Andrys. |
Do výuky se prosazují také zdravotníci, BESIP nebo armáda. Každý má svou část zpracovanou jinak a používá jiné metody. Například armáda organizuje školení pro učitele a nechává na nich, jak informace předají dál. Žáci je pak obvykle dostávají po troškách v různých předmětech.
„V občanské výchově, výchově ke zdraví nebo v češtině,“ řekla před časem Markéta Grůzová, která učí na základní škole Videčská v Rožnově pod Radhoštěm a absolvovala zmíněné školení.
Výuka se pak dá doplnit i návštěvou armádních lektorů přímo ve škole. S žáky proberou teorii, zároveň mají připravenou praktickou ukázku.
„Vozíme s sebou uniformy, do kterých se mohou obléct, ochranné masky na vyzkoušení, zbraně nebo laserový střelecký trenažér,“ sdělila lektorka Přípravy občanů k obraně státu z Krajského vojenského velitelství (KVV) Zlín Petra Čechová. Pomáhají i veteráni nebo příslušníci aktivních záloh.
Sahat na exponáty se v tomto případě smí, program obvykle zaplní tělocvičnu nebo hřiště. Školáci procházejí různými stanovišti.
„Děti reagují velmi vstřícně. Někdy říkají, že to znají z počítačových her, ale v reálu je to něco úplně jiného,“ řekl po jedné z ukázkových akcí mluvčí KVV Zlín Martin Hejsek.
Program je určený základním a středním školám, nejčastěji však lektoři přicházejí do kontaktu s žáky osmých ročníků. Vojáci však mají omezenou kapacitu. V kalendářním roce zvládnou zhruba osm škol napříč krajem.
Jak postupovat u oživování dětí, často neví ani veřejnost
Zdravověda se prolíná školeními všech složek. Samostatně se jí věnuje Český červený kříž a Zdravotnická záchranná služba.
Nejmenší děti, od mateřinek po druhou třídu základních škol, se učí hlavně trojlístek podstatných věcí – bezpečnost, volání na tísňovou linku a správně popsat místo, kde k události došlo.
Děti se tak dozvědí, že nesmí pro tonoucího samy skákat nebo běžet do hořícího domu. „Co udělat musí, je sehnat někoho dospělého,“ řekla vedoucí vzdělávacího a školicího střediska krajské záchranky Dana Polášková. Ale i tak malé děti hravou formou učí principy poskytnutí první pomoci. „Velký úspěch má plyšový medvěd, na kterém si děti zkouší srdeční masáž,“ popsala Polášková.
Starší školáci se učí komunikovat s operátory na lince 155. Naučí se zprůchodnit dýchací cesty, zastavit velké krvácení nebo resuscitovat.
Zájem škol je velký, ať už o exkurze na záchrance, nebo školení, se kterým přijdou lektoři do výuky. Za loňský rok proškolili zdravotníci na 500 žáků napříč krajem.
Na druhém stupni se obvykle setkávají s dětmi, které mají základní znalosti. Potěšující je, že kvalitní. Záchranáři s nimi proberou, co už děti znají, a přidají praktické nácviky život zachraňujících technik.
Obecně platí, že školáci umí při oživování dospělého postupovat daleko lépe než střední a starší generace. Jak postupovat u dětí, prý ale často neví ani široká veřejnost.
Rozdíl je v tom, že dospělému se srdeční zástavou je nutné dělat masáž srdce, a to nejlépe nepřerušovaně až do doby příjezdu záchranářů s defibrilátorem. U dětí však obvykle předchází zástavě srdce dušení, musí se tedy uvolnit dýchací cesty a kombinovat masáž srdce s umělým dýcháním. Správný poměr pro laika je pět úvodních vdechů, po kterých se opakuje třicet stlačení a dva vdechy.
