„Nikdy dopředu nevíme, kdy pojedeme znovu. Mění se to podle příletu letadel. O půlnoci, odpoledne, ve tři ráno,“ upozornil Michal Gregor, který u sboru pracuje ve funkci strojníka.
„Chodíme běžně na směny do práce a jsme na telefonu. Když kvůli přepravě zavolají, jedeme. Za volantem se pak střídáme,“ doplnil.
I z toho důvodu může právě on a jeho kolega Petr Kuchařík pomáhat s dopravou turistů, kteří by jinak uvízli v zahraničí kvůli zrušeným letům.
Speciálním hasičským autobusem už přijeli pro turisty, kteří přiletěli na letiště ve Vídni i v Bratislavě, možná se v dalších dnech vydají i do Budapešti. Lidé se vracejí z různých koutů světa – z Mexika, Washingtonu a dalších destinací.
Pro hasiče znamená každá cesta dvě až tři hodiny strávené v kompletním ochranném obleku. S respirátorem, štítem, brýlemi, rukavicemi, pláštěm i s gumáky.
„Za volantem to není moc příjemné, v gumákách je horko, klimatizaci pouštět nesmíme. Ale převážíme osoby, které mohou být rizikové, proto je taková ochrana namístě,“ popsal Gregor.
Chaos na letištích, návrat ze Střední Ameriky trval tři dny, líčí Češka |
„Ani s nimi nepřicházíme do žádného bližšího kontaktu. Máme v autobuse oddělený prostor pro řidiče a pro pasažéry, při nástupu jim dezinfikujeme ruce i boty,“ dodal.
Po návratu oba procházejí dekontaminací, stejně jako celý autobus, v němž musejí dezinfikovat celý prostor manuálně a pak i pomocí ozonu. To trvá i sedm hodin, které hasiči využívají ke spánku před případnou další cestou.
Repatriaci, tedy návrat Čechů do vlasti, spustilo ministerstvo zahraničí zhruba před dvěma týdny. Z ciziny se vracejí nejen turisté, ale například také studenti, kteří v evropských státech pobývali v rámci programu Erasmus.
Ve chvíli, kdy se dostanou na některé z blízkých letišť, odkud ale už nelétají žádné spoje do Česka, nastupují speciální hasičské autobusy.
