„Práce v dýchacím přístroji je v těchto podmínkách nad 30 stupňů Celsia extrémně složitá. Člověk nemá takový přístup k vzduchu jako normálně, dýchací technika dělá své. I proto bylo nasazených tolik hasičů, aby se mohli vystřídat, mohli si vydechnout, odpočinout, a aby se tělo dokázalo ochladit a jít do nasazení zase znovu,“ popsal v rozhovoru pro MF DNES velitel zlínské hasičské stanice Miroslav Sýkora.
Oheň byl nahlášený kolem půl šesté ráno. Kdy jste se k němu dostal?
Měl jsem zrovna noční pohotovost jako řídící důstojník a první zprávu jsem obdržel v 5:25. Pak jsem hned vyjel a zhruba za deset minut jsem byl na místě.
Jak to na první pohled vypadalo?
Část objektu s automyčkou byla kompletně v plamenech včetně střechy. Neměli jsme žádnou dokumentaci a potřebovali jsme v první chvíli zjistit, jak to v objektu vypadá, jak moc je oheň rozšířený, z jakého materiálu jsou konstrukce, a jestli se šíří i dál. Udělali jsme proto násilný vstup do všech objektů a zjistili jsme, že zasažený je téměř všude.
Takže jste se pokusili jít dovnitř, ale nešlo to?
Přesně tak. Chtěli jsme dovnitř, ale nebylo to možné, a to ani v případě dalších přilehlých objektů.
U požáru v Otrokovicích hasiči zůstanou přes noc, škoda půjde do desítek milionů |
To znamená, že jste na začátku netušili, do čeho jdete?
Tyto informace jsme si během doby museli zjistit. Naštěstí sklad, který byl po levé straně, byl prázdný, ale nemohli jsme už dovnitř, už tam bylo nebezpečí zřícení konstrukcí. Přestože zvenku to působilo tak, že hoří jen autoservis, tak hořelo všude.
Největším problémem se pak ukázala střecha. To bylo zřejmé hned na začátku?
Jasné to nebylo. Střecha se částečně zřítila poměrně brzy, nicméně teplota hoření v takovém objektu dosahuje vysokých hodnot, v tomto případě mluvíme o teplotě kolem 800 až 1 000 stupňů. Všechny konstrukce proto dostávají zabrat.
Byl z vašeho pohledu tento požár výjimečný?
Určitě. Když ho srovnám s požárem budovy 103 v baťovském areálu Zlíně před deseti lety, tak to bylo velmi podobné. I tam byl vyhlášený zvláštní stupeň poplachu, byla na místě spousta jednotek. Teď jsme měli ztížené povětrnostní podmínky a byl to opravdu velmi výjimečný zásah.
Vyšetřovatelé ohledávají místo požáru v Otrokovicích. Dovnitř budovy ale nesmí |
Jak se vlastně dá v tropickém počasí a ve speciálním oděvu taková práce zvládnout?
Je to třívrstvý oděv, kdy vrchní část je odolná proti teplu a proti roztržení, je tam také membrána, která se snaží odvádět pot a zároveň nepropouštět vodu dovnitř. Vemte si, že hasič má v plném nasazení na sobě oděv, dvacet kilogramů další zátěže a dýchací přístroj. A v tom musí tahat hadice a pracovat s technikou. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, je to jako práce v zimním oblečení v třicetistupňovém horku. Je to velká zátěž pro celý organismus.
Jak často jste se museli střídat?
To záleží na tom, jak je kdo trénovaný a co vydrží. Ale bavíme se zhruba o půl hodině. I proto muselo být hasičů tolik, aby bylo možné střídání.
Co vám hašení hodně komplikovalo?
Je předčasné říkat, co bylo hlavním důvodem požáru. Ale každý materiál, když hoří, tak se bortí, padá dolů, pak vytvoří krustu a voda se nedostane všude. A pokud ještě spadne střecha, znamená to pro nás zase znepřístupnění.
Narazili jste během zásahu na nějaký problém?
Problém byl, že hydranty v okolí nebyly dostačující. Museli jsme vozit vodu z velké dálky, proto byla na místě spousta cisteren. Ale dodávka vody neustala a hašení bylo nepřetržité. Pak jsme také na štěrkovišti zřídili čerpací stanoviště pro hasební vodu.
Máte možnost si podobný zásah v tak extrémních teplotách nacvičit?
Trénujeme čtyři hodiny každý den a máme samozřejmě i fyzicky náročné výcviky ve vysokých teplotách. Jezdíme na polygony, kde máme klec, kterou hasiči prolézají ve vyšší teplotě a musejí plnit různé úkoly. Když člověk pracuje v takových teplotách, tak opravdu musí vědět, co jeho tělo zvládne, na co je připravené a co si může dovolit. Natrénovat se to sice částečně dá, ale každý zásah je jiný.
