Kdo v Halenkovicích zatouží po návštěvě knihovny, zamíří do budovy obecního úřadu. Místní už vědí, ale ten, kdo by sem vkročil poprvé, nejspíš zůstane chvíli překvapeně hledět. Ve druhém patře budovy se před ním otevře jiný svět.
Mohlo by se to zdát přehnané, ale prostředí této vesnické knihovny je opravdu nevšední. Moderní, čistý a vzdušný design, přitom ale útulný, se spoustou odpočinkových zákoutí a taky řadou odkazů na místní historii. Snad jen regály s úhledně zařazenými knihami napovídají, co to je za místo.
„Je jich tu necelých osm tisíc, ale tady v regálech jich máme jenom půlku,“ ukazuje Pavlína Bieberlová. „Ta druhá je ve skladu.“
Místní knihovnice tu má v posledních týdnech mnohem víc rušno, než je zvyklá. Přesto září spokojeností. Vždyť halenkovická knihovna se letos oficiálně stala republikovou Knihovnou roku 2023.
„Jsem z toho dojatá ještě teď,“ usměje se.
Do soutěže se přitom nijak zvlášť nehrnula. Tvrdí o sobě, že není soutěživý typ. Za poslední dva roky, co se stará o nově zrekonstruované prostory, jí však spoustu lidí říkalo, že taková knihovna si zaslouží, aby se o ní vědělo. Do soutěže ji přihlásily metodičky Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně.
„Pan ředitel (krajské knihovny) nám blahopřál a říkal, že můžeme být inspirací pro ostatní,“ říká Bieberlová. „To moc potěšilo.“
Důležitá je kvalita knih, ne jejich množství
Gratulace slýchá pořád i od návštěvníků, kteří sem za běžného denního provozu zajdou. Prakticky všechny zná, ví, co chtějí a jak jim rychle vyhovět. Nového prostředí si váží o to víc, protože pamatuje to předchozí. Bylo o patro níž, stísněné, zahlcené regály s nejrůznějšími publikacemi.
„Já tu svou práci kdysi zdědila po takové typické venkovské tetince,“ popisuje. „Byla úžasná, ale nechtěla pustit žádnou knihu.“
V knihovně tak byl sice velký výběr, ale řada tisků už byla nekvalitních a hlavně příliš nelákala mladé čtenáře. Bieberlová proto musela postupně změnit uvažování nad tím, jak takové zařízení vést. Už se nebojí knihy vyřazovat, ale pečlivě je vybírá. Protože knihovna získala profesionální status, může získávat příspěvky na nákup nových tisků.
Jako obývák s ušákem. Tak vypadá oceněná valašská knihovna |
Tím nejzásadnějším však byla změna prostor, k čemuž částečně dopomohla náhoda. Do obecního úřadu totiž začalo zatékat a při úvahách nad opravou střechy padlo rozhodnutí, že se celá budova o patro zvedne. Tím vzniklo nové podlaží s knihovnou a multimediálním centrem. Zásadní roli mělo, že interiér navrhovala mladá architektka Zuzana Šalášková. V Halenkovicích žije a k vesnici má hluboký vztah, což se do její práce promítlo.
„Cílem nebylo knihovnu zvětšit kvůli počtu knih, ale spíš ji doplnit o prostory, které předtím chyběly,“ poukazuje architektka.
Spojení historických tradic a moderny
Proto zahrnula do svých plánů otevřený prostor, sedací prostory na vyvýšeném pódiu s výhledem na panorama obce či pohovky, na které se lze natáhnout. Součástí je dětská zóna s kruhovými regály, šuplíky s hračkami i televizí.
„Knihovna je úzce napojena na mateřskou i základní školu, školáci si sem chodí krátit čas, když čekají na autobus,“ vysvětlila Šalášková. „Věděla jsem, že tu potřebují vhodné zázemí.“ U dětského koutu se od podlahy ke stropu tyčí jako symbol knihovny veliký strom. Symbolů odkazujících na místní tradice je tu víc. Na zdi za velikým pultem se objevuje starobylá halenkovická pečeť.
„Symbolické je i číslo tři, protože Halenkovice vznikly ze tří osad, takže máme pult rozdělený na tři pomyslné části,“ podotkla Šalášková.
Zrekonstruovaná knihovna v Halenkovicích na Zlínsku (listopad 2023)
Také v podlaze jsou vtištěné úryvky ze zpravodaje a historické dokumenty z obecního archivu, ve společenské a multimediální místnosti zase zem zdobí historická katastrální mapa. Celé to kontrastuje s moderním prostředím, kde jsou stoly se židlemi, počítače nebo 3D tiskárna.
„Celá místnost je zařízená tak, aby tu mohly být i přednášky a besedy nebo třeba i výstavy obrazů,“ přibližuje architektka. „Při těch je možné pracovat i s bodovým nasvícením.“
Navrhování knihovny pro ni bylo příjemnou, ale také náročnou a zdlouhavou prací. Spoustu nápadů prý přicházelo samovolně a skládaly se postupně.
„Třeba vytištění pečeti do designové stěrky na stěně mě napadlo ve tři ráno, když jsem nemohla spát,“ usmívá se.
Nejdůležitější část obce, říká starosta
Proměna knihovny, která zahrnovala i vznik výtahu pro přístup pohybově handicapovaných, vyšla zhruba na devět milionů. V obci však rozhodně nelitují.
„Knihovnu bereme jako tu úplně nejdůležitější část obce,“ poznamenal starosta Roman Kedruš. „Každý, kdo chce vědět, co se u nás děje, zamíří tam.“
Upozorňuje, že v knihovně se koná drtivá většina kulturních a společenských akcí a její funkce je mnohem širší než jen půjčování knih. Výhodou je podle něj také, že je pod jednou střechou s úřadem a pracovníci se tak mohou lépe domlouvat. „U takové instituce nemůžete počítat, že se vyplatí čistě z ekonomického hlediska, ale pro nás to je nenahraditelná služba občanům,“ objasnil starosta dvoutisícové obce.
Čtenáři, kteří otálí s vrácením knihy, si připlatí. Pokuty rostou |
Bieberlová má v plánu program knihovny nadále rozvíjet. Aktuálně tu pořádá kurzy cizích jazyků, besedy, všemožné akce pro děti, včetně přespávaček. Práce s dětmi se odráží i ve vysokém počtu dětských čtenářů. „Perfektní je, že sem chodí už i maminky s dětmi v batolecím věku,“ pochvaluje si Bieberlová. „Ty si brzy na zdejší prostředí zvyknou a pak už jsou tu jako doma.“
Radost jí dělá i rostoucí počet vypůjčených knih a nemůže se dočkat, až tu začnou tisknout na 3D tiskárně. „Jsou tu ale lidé, kteří přijdou jen tak na kafíčko,“ podotkla. „Chtěla jsem tu mít i zákusky, ale to je zatím pouze v plánu.“
