Gymnázium Lesní čtvrť ve Zlíně absolvoval v roce 1987, po studiích na vysoké škole a vojenské službě se na něj vrátil jako učitel a věrný je mu dodnes. Pavel Simkovič se loni v létě posunul na místo ředitele nejprestižnější střední školy v krajském městě, na niž chodí kolem 900 studentů.
„Zástupcem ředitele jsem byl skoro dvacet let a předpokládal jsem, že to nebude tak velká změna. Ale byla. A člověku to dojde až časem,“ říká Simkovič.
V čem byla největší?
Hlavně v pocitu odpovědnosti. Jako ředitel jste podepsán pod vším. Ať už jde o personální záležitosti, ekonomiku školy nebo třeba telefonáty od rodičů, kteří vás často vnímají jako poslední instanci. To vše má obrovský dopad. Samozřejmě jsem si uvědomoval, že to bude náročné, ale realita vás stejně zaskočí. Zjistíte, kolik času je třeba na řešení problémů, které dříve byly mimo vaši přímou odpovědnost. Ta změna není jen o pracovním režimu, ale i o psychickém nastavení.
Pořád jedeme podle dvacet let starých dokumentů. Přitom za tuto dobu se dramaticky proměnily například digitální kompetence žáků a požadavky na ně kladené.
