Publikace je dílem vědců z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kteří se historií zlínského filmu zabývali několik let.
„Jednalo se nám o rekonstrukci toho, jakým způsobem fungovala animovaná tvorba jako spolupráce tvůrců i řemeslných animátorů, jako velké umění i každodenní rutina a také jako způsob života, protože mnoho filmařů na Kudlově pracovalo a také bydlelo,“ vysvětlil vedoucí Ústavu filmu a audiovizuální kultury brněnské fakulty Pavel Skopal, který knihu připravil se svými kolegy.
Kromě toho, že zlínská animace proslula díky Karlu Zemanovi a Hermíně Týrlové, našli jste i další odlišnosti oproti jiným studiím?
Tady byla animovaná tvorba součástí ateliérů, které sloužily i k tvorbě hrané. Tento neustálý kontakt, blízkost a koncentrace – to je velmi specifické ve srovnání s jinými ateliéry v republice. Propojenost animace s ostatními oblastmi tvorby vytvářela ojedinělý charakter pracovní mobility a univerzálnosti lidí, kteří tady profesně vyrůstali.
Jak to bylo na jiných místech v republice?
Například v Praze se po válce animace rozdělila do několika míst a vazby na laboratoře a další tvorbu se přetrhaly. Tady byla vazba naopak velmi silná, což znamenalo i specifické pracovní podmínky a možnosti třeba pro střihače, zvukaře a podobně, kteří mohli pracovat napříč.
Zlínský festival zahájí premiéra filmu o Týrlové, účast Pipi je nejistá |
Našli jste v historii ateliérů nějaká bílá místa?
Trochu překvapivě je bílým místem období protektorátu, přestože v Národním filmovém archivu (NFA) je poměrně hodně materiálů z tohoto období. Písemný archiv zlínského ateliéru ale nebyl zachován. Přitom to bylo velmi důležité období, tam začíná poprvé systematičtější animovaná tvorba.
Podařilo se však nějaké informace získat?
Díky NFA ale máme podrobné popisy problematických míst, která se týkala třeba konfliktu pracovních podmínek na Kudlově na počátku 50. let. V rámci tzv. slánštiny se to stalo nástrojem souboje ve vyšších patrech kulturní politiky a útoku na ředitele československého filmu. Filmaři v 50. letech a konkrétně Hermína Týrlová byli vtaženi do mocenských soubojů, na které ani sami nedohlédli.
Rozsáhlou publikaci doplňuje i nová aplikace Zlínský film. Co se v ní například o Týrlové dočtu?
Pro velké osobnosti kudlovských ateliérů, jako byl Karel Zeman nebo Hermína Týrlová, jsou na úvod aplikace tzv. stories, příběhy. Takže je možné začít tam. Dozvím se například to, jak byla Týrlová součástí politického tlaku na počátku 50. let a bylo jí nabízeno, aby odešla do Brna. Bylo na spadnutí, že její kariéra se vůbec nebude realizovat v tehdejším Gottwaldově. Byla pod velkým politickým tlakem, který se týkal pracovních podmínek na Kudlově.
O historii ateliérů existují menší publikace, ale žádná ucelená. Je to ten důvod, proč aplikace vznikla?
Tato aplikace jde s informacemi hodně do šířky. Jejím cílem je rekonstruovat a zachytit uživatelsky přijatelnou formou všechny informace, které dokážeme ověřit a zjistit na základě rozhovorů nebo archivních pramenů. A to je velmi těžký úkol. Může se z toho velmi snadno stát naprosto nepřehledný soubor dat. Ale pomocí digitálních nástrojů a vizualizace tomu dokážeme dát určitý systém, schéma a vzorec, který se stává přehledným, přívětivým a využitelným i pro historiky, profesionály a akademiky.
Najdeme tam ověřené informace?
Ručíme za to, že informace jsou podložené, a to i tím, že je zdrojujeme. Když jsme si jistí věrohodností zdroje, tak je stoprocentní, a když si jistí nejsme, je padesátiprocentní. Tím upozorňujeme, že tato informace je relevantní a je dobré ji zmínit, ale nemůžeme ručit za to, že je stoprocentně přesná, zvlášť když se jedná o vzpomínky.
