Je to místo, kde se evropská kultura potkává s Orientem, moře s horami a minulost s moderní přítomností. Albánie je země, kterou mají mnozí lidé v Česku spojenou s chudobou a divokým nebezpečným Balkánem. Realita je přitom jiná, jak poznali oba mladí lidé, kteří se v tajemné zemi usadili.
Do této balkánské země se přitom dostali v podstatě náhodou. Bylo jaro 2021 a po světě řádil covid. Oba se spolu vydali obytným autem na dlouhý výlet, který měl původně vést až do Maroka.
„Mířili jsme k pobřeží Jadranu přes Srbsko, a na chorvatských hranicích nás celník kvůli lockdownu otočil zpátky. Najednou jsme tam viseli a přemýšleli, kam dál,“ vzpomíná Vacke.
S Afričany nás vždy sblíží fotbal. Vášnivý cestovatel navštívil stovky zemí |
„Chtěli jsme někam jet, ale směrem na západ bylo všechno zavřené. Nejbližší otevřená cesta k moři vedla přes Severní Makedonii a Albánii.“
„Dneska jsem tomu celníkovi vlastně vděčný. Kdyby tam byl někdo jiný, benevolentnější, náš život by možná vypadal jinak a Albánii bychom nepoznali,“ směje se.
V době, kdy většina Evropy žila v přísných proticovidových opatřeních, je čekal kulturní šok. „Přijeli jsme do země, kde kavárny normálně fungovaly, lidi seděli venku, popíjeli kávu a bavili se. Ne že by Albánci covid neřešili, ale přistupovali k tomu jinak, víc racionálně,“ popisuje Lovecká.
Neobjevená země
Opatření existovala, jen měla jinou podobu. „Do lékáren se chodilo s rouškou, v bankách byli hlídači a pouštěli dovnitř jen dva lidi. Ale život se nezastavil.“
Festival CestobraníBesedy s cestovateli, exotické pokrmy i hudbu nabídne festival Cestobraní v Uherském Hradišti. Jeho sedmý ročník se uskuteční v sobotu 14. února od 13 hodin v kině Hvězda. Jiří Eibensteiner prozradí, co vše se dá stihnout v Jordánsku za týden, zážitky z putování po Islandu představí Nikola Hauerlandová s Jakubem Janíčkem, fotograf David Těšínský nabídne vhled do života v Jamajce, Ghaně či Kubě, krásy Albánie popíší Ivan Vacke a Martina Lovecká, záchranářka Vlaďka Vintr přenese příchozí na Nový Zéland a dorazí také známý horolezec a dobrodruh Marek Holeček. |
Oběma se tehdy kvůli covidu rozpadly jistoty v podnikání. Vackemu během pandemie „klekly“ projekty v kultuře, v níž působil desítky let.
„Dělal jsem osvětlovače ve Slováckém divadle, a tam jsem dal po 36 letech výpověď. Měl jsem nastartované komerční projekty v kultuře. Bohužel ale přišel covid, všechno padlo a já byl téměř bez práce.“
Lovecká dělala s ním v divadle, později pracovala v online e-shopu, ale i tam se situace měnila. „Peníze na cestu jsme měli, ale nevěděli jsme, co bude dál. Plánovali jsme, že si někde budeme přivydělávat sezonními pracemi.“
Jenže Albánie jim nabídla něco jiného. „Byla tam úplně jiná atmosféra než u nás a najednou jsme cítili, že tady se nám dýchá líp,“ zmiňuje Vacke.
„Albánie je rozlohou jen o něco větší než Morava, ale pocitově připomíná Nový Zéland. Pořád objevujete nové a nové věci: hory, kaňony, řeky, jezera, moře. Působí jako neuvěřitelně velká a plastická země.“
Je třeba vyrazit mimo hlavní trasy
Projeli ji křížem krážem. Sever s písčitými plážemi připomínajícími italské Bibione, jih s průzračným Jónským mořem jako v Řecku. A mezi tím vnitrozemí, které zůstává turisticky téměř nedotčené. Klíčem k poznání Albánie je podle nich vyrazit mimo hlavní turistické trasy.
„Spousta památek ještě není komerční. Kaňony a jeskyně jsou zdarma, bez turniketů a zábran. U nás by už dávno byly zpoplatněné.“
Doporučují například kaňon Nivica v pohoří Kurvelesh. „Je tam rozervaná, široká krajina a nádherné vodopády,“ líčí Lovecká. Dalším silným zážitkem jsou Albánské Alpy, pohoří Prokletije.
Tam, kde po dálnici jezdí koloběžky. Chaotická i nádherná Albánie si získá vaše srdce |
„Většina lidí zná jen jedno údolí, ale celé pohoří je úchvatné. Nejnavštěvovanější je Modré oko, což je úchvatný přírodní krasový pramen s průzračnou vodou, ale celé Prokletije nabízí spoustu možností k turistice,“ doplňuje.
Za návštěvu stojí i historická města Berat a Gjirokastër, kde jsou památky osmanské historie, či Krujë. Tato města už jsou však ovlivněná masovým turismem.
Po měsících cestování přišlo rozhodnutí, které původně neplánovali: zůstat. Dnes žijí v Drači, druhém největším městě v zemi a hlavním přístavu. Byt po rekonstrukci u moře pořídili za 50 tisíc eur, tedy částku, která už dnes zní jako z jiného světa.
Nový balkánský hit
„Teď už by to bylo nereálné, ceny v Albánii poslední dva roky vystřelily nahoru,“ říká Vacke. „Náklady na život jsou ale relativně nízké, průměrně platíme měsíčně za elektřinu, vodu a wi-fi celkem 1 800 korun. A to v létě klimatizujeme a v zimě klimatizací topíme.“
V zemi potkávají řadu jiných Čechů, kteří si zde pořídili apartmány, kam jezdí v létě, nebo je pronajímají. „Vzniklo to hlavně kvůli inflaci, lidi zvažovali, kam investovat peníze,“ poznamenal Vacke, který se po příjezdu do Albánie živil různě, třeba jako interiérový designér.
Jeho partnerka zase dělá weby pro majitele apartmánů a vytváří jim digitální vizitky, popisky či kalendáře obsazenosti. Spolu také fotili apartmány pro firmy, které je rekonstruovaly.
Nejtajemnější země Evropy. V Albánii přežívají vtipné pověry i krevní msta |
Na sociálních sítích pak rozjeli stránku Poznej Albánii a teď spustí také web. „Lidi nám před cestou do Albánie píšou, ptají se a chtějí poradit. Můžeme zařídit i transfery z letiště nebo se zájemci vyrážíme na tripy nebo zprostředkováváme další služby a věříme, že i nový web jim pomůže,“ vysvětluje Lovecká.
Albánie je dnes označována za „nový balkánský hit“ a zájem turistů o ni roste. „Zejména na pobřeží se stavějí hotely a letoviska a na náš vkus už je jich až nezdravě moc. Pokud někdo pojede do Albánie, nedoporučovala bych all inclusive, lepší je být v Albánii svobodný a mít možnost dělat aspoň jednodenní tripy, než být připoutaný na jedno místo. Ale to je otázka osobních zkušeností,“ podotkla.
Albánie chce do Evropské unie
Lákavým důvodem k cestování je místní kuchyně. „Je chudší a hodně lehká, jí se tvarohy, zelenina, jehněčí maso. Vynikající jsou třeba papriky plněné masem a rýží,“ popisuje Vacke.
Na pobřeží se zase místní gastronomie mísí s italskou kuchyní, jako jsou těstoviny a mořské plody. Přesto oba přiznávají, že česká kuchyně je bohatší.
„Chybí nám tady i něco tak jednoduchého, jako je klasický rohlík. Klienti a kamarádi nám často vozí třeba salámy, hermelín a další české potraviny,“ směje se Lovecká.
Albánie hlavně díky turistům vzkvétá. Láká na nízké ceny i autentičnost |
Když doma oznámili, že se stěhují do Albánie, reakce byly opatrné. „Okolí nebylo úplně nadšené. Lidi měli pocit, že je to muslimská země, kde vládne mafie a je tam nebezpečno,“ vybavuje si Lovecká.
Připomíná případ zmizení tří Čechů v roce 2001, které dodnes nebylo objasněno. Vypravili se tehdy do albánských hor, ale nikdy se odtud nevrátili a ani jejich těla se nenašla.
„My jsme ale strach v Albánii nikdy nepocítili. A když přijela rodina, zalíbilo se jim tady, dnes už za námi jezdí pravidelně.“ Albánci si Čechů podle Vackeho váží. „Znají Havla, Kafku, Škodovku, Tatru. Mají rádi fotbal a speciálně obdivují Pavla Nedvěda, hodně totiž sledují italskou ligu.“
Albánie je země mercedesů
Českými auty však na rozdíl od Řeků moc nejezdí. Albánie je známá jako země mercedesů, kterých je na silnicích kolem třetiny. „Za totality bylo soukromé vlastnictví auta zakázáno a komunističtí pohlaváři jezdili právě v mercedesech. Po pádu režimu chtěli všichni ukázat, že patří do horní vrstvy, takže automaticky museli mít taky tuhle značku,“ říká Vacke.
Dnes je podle něj Albánie zemí, která se rychle modernizuje a upíná k jednomu cíli: stát se nejpozději v roce 2030 plnohodnotným členem Evropské unie.
„I proto je značná snaha potírat korupci. Soudí a zavírají kvůli tomu do vězení úředníky i politiky a ti noví pak mají strach podléhat úplatkům.“
Parádní tip na letní dovolenou. Prozkoumejte poslední divokou řeku v Evropě |
Pořád je však občas potřeba něco dát bokem, aby se věci urychlily. „Každý týden se v novinách objeví nějaká kauza. Premiér Edi Rama vládne už třináct let, je to bývalý basketbalista a hodně vyčnívá nejen postavou. Je to dobrý týpek, mám ho rád, ale je mi hodně líto, že korupce někdy sahá až do jeho vlády,“ uvažuje Vacke.
Obyvatelé, především mladí, by do Unie chtěli. „Mohli by pendlovat za prací, zjednodušil by se import a export,“ popisuje Lovecká. Asi čtyřicet procent obyvatel země dnes žije v Tiraně.
„Mezi nimi je řada mladých, kteří pracují v korporátech, dělají v IT firmách a jsou hodně otevření světu. Pro ně je EU svět, kam chtějí patřit. Taky Tirana se mění, je to moderní město se zajímavou a odvážnou architekturou.“
Děti prahnou po vzdělání
Ve větších městech se běžně domluvíte anglicky, na vesnicích nebo horách už musíte albánsky, případně řecky. Starší generace ale klidně vezme telefon, zapne Google překladač nebo zavolá někomu z rodiny.
„V tomto jsou neuvěřitelně ochotní a chtějí pomáhat. A děti tady prahnou po vzdělání. Rodiny jsou často na hraně financí, ale když mají peníze navíc, dají je do soukromého vzdělávání dětí,“ uvádí Lovecká.
„Jednou jsme potkali perfektně anglicky mluvící devítileté dítě, které pomáhalo rodičům v restauraci v horách. Dali jsme jim dýško a pak nám dítě řeklo, že za vydělané peníze si snad rodina bude moci dovolit dotáhnout vodovod k domu, protože ho nemají.“
Národní parky Albánie slibují divočinu od horských masivů až k moři |
„Pořád je tady hodně procent podnikání mimo systém, a tím pádem i sociální systém a zdravotnictví pokulhává, protože nejsou prostředky. Snad každý má někoho, kdo žije v Evropě, a posílá peníze, bez toho by mnohé rodiny nevyžily,“ říká Vacke.
Také důchody jsou nízké a liší se podle bydliště: na vesnici jsou kolem 130 a ve městě 300 eur. A velmi častý je nepořádek. Albánci jsou vychovaní tak, že veřejný prostor se jich netýká, to je věc státu. Proto si s odpadky hlavu nelámou.
„Ale situace se velmi rychle rok od roku lepší a rekreační zóny jsou čisté. Albánie se mění hodně díky zájmu zahraničních turistů, protože ví, že turismus zvedá výkon ekonomiky,“ podotýká.
Příklad náboženské tolerance
Jedním z největších překvapení pro oba byl v počátcích vztah tamějších lidí k víře. „Náboženství je úplně irelevantní téma. Na náměstí klidně stojí vedle sebe mešita, pravoslavný a katolický kostel. I manželé se berou nezávisle na víře,“ konstatuje Vacke a připomíná papeže Františka, který po své inauguraci vyrazil v roce 2014 na první cestu právě do Albánie.
„Označil ji za celosvětový příklad náboženské tolerance,“ poznamenal slovácký rodák, který se svojí partnerkou dělá o životě v Albánii přednášky a mluví o zážitcích ze země, kterou řada lidí v Česku dodnes neobjevila. A všem radí, ať její návštěvu neodkládají, pokud ji ještě chtějí poznat v nezměněné podobě.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
