V 7 hodin ráno museli svůj domov ve Vrběticích opustit manželé Marie a Milan Michálkovi. Nyní jsou ubytováni v hotelu Harmonie nad Luhačovickou přehradou.
„Je to těžké a neuvěřitelné, co se děje. Nikdo nám nic neřekne, všichni jsou v nejistotě, tápou. Ten kdo něco podobného neprožije, to neumí pochopit,“ říká se slzami v očích paní Marie.
Domek manželů dělí od areálu s uskladněnou municí jen pár set metrů. Přestěhovali se do něj před osmi lety ze severní Moravy, když šli do důchodu. „O muničním skladu nám tehdy nikdo nic neřekl. A teď najednou začal bouchat,“ krčí svorně rameny.
Do hotelu si s sebou vzali jen to nejnutnější, k rodině v Ostravě to mají daleko. „Včera o půl desáté nám řekli, ať jsme ráno nachystaní. Co můžeme dělat, sbalili jsme léky a nejnutnější věci, hodili je do auta a ráno odjeli,“ poznamenala Michálková.
Přestože jim v hotelu nic nechybí, věří, že se budou moci do Vrbětic co nejdříve vrátit. „Doma je doma. Máme venku pejska a v pokoji dva papoušky. Dostali žrádlo, vodu, ale dlouho to nevydrží,“ ví oba.
Oni i jejich sousedi pochopitelně snášejí celou nenadálou situaci velmi špatně. „Lidi jsou naštvaní. Cítí bezradnost, bezmocnost, vztek. Na psychiku je to nápor, zejména u starších lidí,“ neskrývá Michálková.
„Můžeme na masáže i koupele. Myšlenkami jsme ale jinde“
Další evakuovaní z Haluzic a Lipové bydlí v hotelu Hubert v Pozlovicích. Přestože se v pátek odpoledne mohli do svých domů po středeční evakuaci vrátit, večer už zase museli pryč.
„Čekáme, co bude. Při minulých evakuacích jsme byli u rodiny v Zádveřicích a Hrobicích. Teď už jsme je ale nechtěli otravovat,“ říká jednašedesátiletý Jaroslav Čuřík z Lipové.
Do Pozlovic se přesunul s manželkou, synem, dcerou a jejím manželem a dvěma dětmi. „Máme tu veškerý komfort, jídlo třikrát denně. I děti si mají kde hrát. Zdarma můžeme na masáže a na koupele. Ale myšlenkami jsme stejně všichni jinde,“ nezastírá.
Po pátečním návratu domů prý stihl jen vybalit, postarat se o zvířata a zatopit v kamnech. „Než se stihl barák vytopit, začalo to houkat a během 10 minut jsme byli pryč. Doma zůstal koník, koza a slepice. Nervy už pak hodně pracují,“ konstatuje Čuřík.
Evakuovaným dětem přivezli lidé do hotelu hračky
S manželem a jednoročním synkem Jakubem našla v Pozlovicích útočiště také Monika Ovesná. „Už včera, když jsme se vraceli od babičky domů do Lipové, jsem měla špatné tušení. A opravdu, konec evakuace moc dlouho nevydržel,“ připomíná.
Doma tak rodina včera strávila asi jen dvě hodiny. „Počkali jsme, až se vypere prádlo, pověsili ho a jeli jsme. Hlavně malému jsme ale stihli vzít hodně věcí, tentokrát jsme nezapomněli ani kočár,“ pousmála se šestadvacetiletá maminka.
Podle Tomáše Jurigy, který byl také evakuován z Lipové, snášejí nastalou situaci nejhůře starší lidé a právě ženy. „Chlapi si štrngnou slivovicí a nějak to vydrží. Jen doufám, že s manželkou a dcerkou nebudeme muset na hotelu i Vánoce,“ podotýká.
Aktuálně v obou hotelech na Luhačovicku našlo azyl 210 evakuovaných lidí. Pro případ potřeby jsou ale přichystány mnohem větší ubytovací kapacity v dalších zařízeních. Zvládat vypjatou situaci jim pomáhají policejní i hasičští psychologové, zajištěna je i nepřetržitá zdravotnická služba.
„Zároveň lidem doplňujeme hygienické pomůcky, máme pro ně připraveny i oděvní soupravy. Měli jsme i spontánní reakce ze strany občanů, kteří dětem do hotelů dovezli hračky,“ doplnil mluvčí krajských hasičů Libor Netopil.
Ve Valašských Kloboukách v sobotu podepisovali petici proti muničním skladům:
