Velké, šest metrů dlouhé a skoro sto kilo vážící píšťaly už leží na zemi. Vypadají jako zhmotněné ticho. „Jde o největší píšťalu C kontrabas. Je dvouplášťová, spodní plášť je ze zinku, horní z cínu a olova,“ popisuje Martin Talapka, který demontáž řídí.
Jeho čtyřčlenná parta začala tento týden a skončit má za další dva. Práce jim jde od ruky. Talapka dává do dřevěné bedny menší píšťaly a obkládá je vatou a molitanem, aby se při převozu neponičily. Na rukou má černé rukavice.
„Bez rukavic by na píšťalách zůstaly otisky a sůl z potu by na nich začala oxidovat. To by nepůsobilo hezky,“ vysvětluje varhanářský mistr.
Nejde o nádeničinu, spíše o hodinářskou práci. Už jen vyznat se ve 3 283 píšťalách vyžaduje velké znalosti, které jsou pro laika nepředstavitelné.
Útroby majestátního nástroje vypadají tajemně
„Všechno tady má svoji logiku. Někdo rozumí počítačům, my zase varhanám,“ usmívá se Talapka. „Protože se vše bude znovu používat, musíme poctivě odšroubovat a uložit každý šroubek. Nemůžeme nic dělat násilím. Musíme být opatrní,“ doplňuje.
Útroby majestátního nástroje vypadají tajemně. V přítmí stojí pár píšťal, pod nohama povrzává dřevěná podlaha. Člověku ulpí zrak na složité mechanice, kterou se píšťaly ovládají a pouští se do nich vzduch.
Jediné, co zatím nedoznalo změny, je ovládací panel varhan s klávesnicí a pedály. Ovšem hned vedle něho pomocníci balí píšťaly do beden. Náhle do jedné, asi metr a půl dlouhé, Talapka foukne. Ozve se hluboký tón a následuje dlouhé ticho. Všichni lidé v síni zvednou hlavy. Staré časy se ale nevracejí...
Na levé straně stěny za pódiem už je jen subtilní dřevěná konstrukce. Kousek vedle se sice ještě pár píšťal leskne, přední sedačky v hledišti jsou ale zakryté igelitem. Je zřejmé, že éra Domu umění po zhruba šedesáti letech končí.
„Trochu na mě padá nostalgie, ale že bych u demontáže varhan trpěl, tak to zase ne,“ tvrdí dlouholetý ředitel zlínské filharmonie Marek Obdržálek, když sleduje práci dělníků. „Vždycky jsem se domníval, že až se postaví nový koncertní sál, tak se tam varhany přestěhují. Ovšem rozhodnutí města bylo jiné,“ doplnil.
Filharmonie Bohuslava Martinů od roku 2011 sídlí v moderním Kongresovém centru, kde má špičkové podmínky. V Domě umění se už příliš tísnila.
„Odborné expertízy a speciální komise prokázaly, že stěhovat velmi kvalitní nástroj, který byl postavený pro tyto prostory, by byla špatná volba. Lepší je postavit nové varhany v nových prostorách,“ vysvětlila vedoucí odboru školství a kultury zlínské radnice Kateřina Pešatová.
Potíž je ale v tom, že na nový nastroj, který může stát až 30 milionů korun, město nemá peníze. A ještě pár let mít nebude. Staré varhany prodalo do Lendaku za pouhých 410 tisíc korun s tím, že si slovenská obec zaplatí demontáž i převoz, což může vyjít až na dva miliony korun. Vyšší nabídku radnice nedostala. Dům umění chce magistrát přestavět na Památník Tomáše Bati.
