Dvaatřicetiletý dobrovolník už má zkušenosti například s pomocí při odstraňování následků škod po tornádu na jižní Moravě.
„Umím vařit a organizovat lidi a toto byla možnost, jak těch schopností využít,“ poznamenal Konečný, který pracuje v překladatelské agentuře. Týdne dovolené, kterou si musel v zaměstnání vzít, vůbec nelituje.
O uprchlické situaci měl informace už před cestou, přesto si příliš nedovedl představit, co ho čeká. Veľké Slemence jsou pěším přechodem. Procházejí tudy lidé, které většinou na ukrajinské straně někdo vyloží, ale nemají vlastní auto, aby pokračovali dál.
„Většinou měli do pár hodin zajištěný odvoz dál na Slovensko. Naším úkolem bylo zahřát je v zimě nějakým teplým jídlem,“ popsal.
V nejnabitější dny vydali tisícovku porcí. Jídelníček tvořil především guláš, rizoto, těstoviny s omáčkou či polévky.
„Zkrátka něco, se dá uvařit ve velkých nádobách a snadno vydávat,“ zmínil Konečný. Na jídlo si nechodili jen uprchlíci, ale také policisté, hasiči, členové civilní ochrany, lidé z Červeného kříže a dalších organizací.
„Paradoxně mi přišlo, že sami Ukrajinci mají ostych za námi pro jídlo chodit. Přitom bylo vidět, že hlad mají. Později jsme jim proto jídlo začali roznášet,“ líčí dobrovolník.
Mezi uprchlíky viděl hlavně ženy s dětmi, případně starší lidi. Většina z nich byla v dobrém fyzickém stavu a v rámci možností na sobě nedávali znát zoufalství ze složité situace, v níž se ocitli.
Ověřujte si informace, doporučuje ostatním
Jejich příběhy z nich nepáčil, dojemným momentům však neunikl. „Celou dobu jsme pozorovali ženy a děti, jak odcházejí z Ukrajiny pryč. A v jeden moment jsem zahlédl dva muže s taškami, kteří šli opačným směrem. Podle mě mířili na frontu.“
Na hranicích však zažil i pocity zmaru a vzteku. To když je odtud vyháněly pořádkové jednotky a vypadalo to, že dobrovolníkům nebude stačit ani záštita z Červeného kříže.
„Chtěli po nás stále nějaká potvrzení, možná nás měli za nějaké nelegální převaděče. Každopádně v člověku to probouzelo nepříjemný pocit, že chce pomáhat a někdo mu to znemožňuje a ještě mu za to nadává,“ přiznal Konečný.
Zároveň to však částečně chápe. Na hranicích pomáhá řada institucí a je těžké pomoc koordinovat. Na sociálních sítích se navíc objevily zkazky o lidech, kteří uprchlíkům naoko nabízejí pomoc, ale chtějí z nich jen vymámit peníze.
„Obecně bych radil všem, kteří chtějí jet pomáhat, aby se ověřovali informace u důvěryhodných institucí,“ nabádá muž, který cestou domů svezl dva z utečenců. Nyní přemýšlí, jak pomáhat dál.
„Musím si to přebrat v hlavě. Pokusím se najít nějaký jiný užitečný způsob, jak organizačně pomoci. Zároveň ale nevylučuji, že se na hranice ještě vrátím.“
