Marianu Rutarovi dnes kamarádi neřeknou jinak než krotitel blesků.
„Dělají si ze mě srandu, že jsem kromě Chucka Norrise jediný člověk, kterého neskolí rána bleskem,“ směje se.
Ještě před týdnem v sobotu se přitom osmatřicetiletý člen vizovického sboru dobrovolných hasičů poprvé za svou kariéru bál o holý život.
Při nočním zásahu spolu se třemi kolegy odklízel polovinu stromu, který se při bouřce rozlomil a zatarasil silnici mezi Vizovicemi a Loučkou.
„Odřezával jsem pilou větve a ostatní je odnášeli. Najednou se ozvala rána jako z děla, do těla mi vjela nesnesitelná křeč a před očima se mi udělala tma,“ líčí Rutar poslední moment před tím, než ztratil vědomí.
Do země totiž jen kousek od něj uhodil blesk a boční výboj zasáhl i Rutara a další dva hasiče. Ti ale nedostali takovou ránu, a tak se jim podařilo Rutara naložit do sanitky.
„Když jsem se znovu probral, necítil jsem nohy. Po cestě na pohotovost jsem postupně začal hýbat prsty, ale v prvních chvílích jsem myslel, že zůstanu ochrnutý,“ popisuje hasič, který je civilním povoláním dělníkem v nedaleké firmě.
S nebezpečím počítá, ale nepřipouští si ho
Z nebezpečí nakonec vyvázl jen s naraženou rukou, kterou si zranil, když padal k zemi. Nebýt však zásahové výstroje, mohl skončit daleko hůř.
„Lékařka říkala, že podobný případ ještě neviděla. Vysvětlila mi, že jak se svaly po zásahu bleskem znovu roztahují, uvolňují látku, která může i ucpat ledviny nebo zastavit srdce,“ přiznává Rutar.
Podobně nebezpečných zásahů má za sebou po dvaceti letech služby několik desítek, nikdy se ale neocitl tak blízko smrti.
„Blesk zničil i můj telefon, takže rodina o mém stavu dlouho nevěděla. Když jsem konečně informoval přítelkyni, byla strachy bez sebe, ale službu mi zakázat stejně nemůže, protože u nás doma velím já,“ žertuje Rutar.
V práci dobrovolného hasiče tak chce pokračovat hned, jak se naražená ruka uzdraví.
„Větší strach teď rozhodně nemám. Do služby jsem nastoupil s vědomím, že se mi kdykoli může něco stát. Člověk si ale to nebezpečí nesmí připouštět,“ dodává.
