„Nevěděl jsem, jestli se mám při jízdě po cyklostezce směrem do Kostelce smát, nebo mít obavu. Přímo přede mnou kličkovalo pět divočáků,“ líčí Jaromír Horák ze Zlína. Kančí rodinka se pak vydala přes potok Januštice a rušnou hlavní silnicí do lesů na zlínské Vršavě.
Cyklistova nedávná příhoda je dalším z mnoha hlášení, se kterými se lidé obracejí na Českomoravskou mysliveckou jednotu a žádají o pomoc.
„Lidé volají, ať se na divoká prasata zaměříme a vyženeme je. Ale že by se zvířata pohybovala u obydlí a vybírala tam odpadky, o tom nevíme,“ uvedla tajemnice Okresního mysliveckého spolku ve Zlíně Vladana Turečková.
Podle ní jsou myslivci pod kritikou veřejnosti neprávem. „Prasata se v případě zlínské Vršavy pohybují na pozemcích, které nejsou honební. Nemůžeme tedy zajistit pořádek jen tak, na požádání. Je těžké si představit, že by se začalo střílet na zvěř poblíž domů,“ poznamenala Turečková.
Nejen černou zvěř, ale také srny nebo zajíce nutí ke stále častějším „vycházkám“ návštěvníci lesů.
„Zvěř ruší cyklisté, běžci, motorkáři i houbaři,“ zmínila Turečková s tím, že v případě Zlínska se zvěř může zdržet mimo les déle také proto, že může spásat okolní polnosti plné řepky či kukuřice. „Zvířata zde mají dostatek příležitostí k tomu, jak lehce získat potravu,“ shrnula.
Šéf myslivců na Kroměřížsku Jan Buksa upozorňuje, že kvůli nadměrnému nákupu potravin, jež lidé nestačí spotřebovat, se schyluje k situaci známé z podhorských oblastí Vysokých Tater. Medvědi tam často chodí k popelnicím plným zbytků potravy, což může brzy nastat také ve Zlínském kraji.
„Jakmile kukuřice zmizí z polí a divoká prasata se z nich vrátí do ‚hladového‘ lesa, budou se kvůli neustálým nájezdům lidí na kolech, čtyřkolkách nebo na koních stahovat k domům s odpadky,“ varuje Buksa.
Za viníky proměny moravských lesů označuje lidskou bezohlednost. „Zvířata jsou náchylná na ztrátu klidu, proto si ho našla v polích. Nejsou tam vidět, a když se přemnoží, tak jsou navíc před myslivci dokonale ukrytá,“ popsal.
Naproti tomu v hornatých částech Valašska s divočáky potíže nejsou. Může za tím být fakt, že loni byl takzvaný semenný rok, jenž divokým prasatům zajistil dostatek potravy v podobě žaludů či bukvic. „Zvěř má co žrát a k domům se proto vůbec nepřibližuje,“ konstatoval hospodář mysliveckého spolku Javořina Halenkov Petr Kulčík.
Divoká prasata mají na Valašsku díky hlubokým lesům a spoustě zarostlých mezí více klidu. „Nepamatuji si, že bychom v posledních letech přijali nějaká hlášení o dotírání divočáků u obydlí. Tento problém se týká spíš údolí,“ dodal hospodář.
