Milan Kvapil poznal Jaroslava Rybku jako mladý sekundář na začátku 80. let, kdy přijel na internistický den, který Rybka organizoval ve Zlíně.
Zemřel světově uznávaný diabetolog Rybka, léku na cukrovku se nedočkal |
„Profesor Rybka byl tehdy populární. Přinášel neustále nové poznatky medicíny ze západní Evropy a Ameriky, kam jezdil na pracovní cesty a hostování,“ vzpomíná Milan Kvapil.
Časem jste profesora Rybku poznal blíže, že?
Bylo to asi o deset let později, kdy jsem vstoupil do oblasti diabetologie. Pořád jsem ho znal spíše jako autora knih a článků o diabetologii, který byl nesmírně chytrý a prodchnutý zkušenostmi a velkým profesním rozhledem. Byl svým myšlením velmi pokrokový. Až tehdy jsem se dozvěděl, že je jedním ze zakladatelů české diabetologie.
Přednosta Interní kliniky Fakultní nemocnice Motol Milan Kvapil (vlevo) a Jaroslav Rybka.
Jak složité bylo v 80. letech vůbec prosadit diabetologii jako samostatný obor?
Moc složité. Jemu se ale povedl husarský kousek, který znamenal, že se systematizovala místa pro diabetologii na většině poliklinik v republice. Díky tomu byla místa pro diabetology a dietní sestry. Vyčlenit se z všeobecné interny byl obrovský výkon. Důsledkem bylo, že diabetolog se začal starat o všechny pacienty s diabetem, což se ukázalo jako velmi pokrokové. A pořád se potvrzuje, že to mělo smysl. To byl právě jeden z bodů Národního diabetologického programu, jemuž tehdy pomohl na svět.
Dnes to tak nevnímáme, ale tehdy byl program, který řešil prevenci i včasný záchyt diabetu, nejspíše velká novinka...
To je velká zásluha profesora Rybky, který prosazoval neustálé zlepšení péče o pacienty. Vývoj mu dává za pravdu. Viděl mnohem dál do budoucnosti. V této chvíli medicína nabízí tak velké množství léčby, specifické intervence a technologie, které nezvládne člověk, jenž má deset pacientů, ale musí jich mít tisíce. Musí být specialista. Formálně se říká, že se někdo zasloužil o rozvoj medicíny. Ale profesor Rybka opravdu tento obor v Česku etabloval a stále myslel na to, že je tady proto, aby se pacientům pomáhalo. Výsledkem této péče a jeho snah je, že v Česku klesají vážné komplikace diabetu a pacienti žijí mnohem déle.
Jakou roli u něj hrál pacient?
Vypadá to možná nadneseně, ale on byl velice moudrý a dokázal promýšlet a propojovat věci, které jsou teoretické, s praktickými pohledy. A nikdy při tom nezapomínal na pacienty. Lékaři mají často tendenci zapomínat na to, že tady jsou kvůli pacientům. On naopak pořád připomínal edukaci a podporoval laické organizace.
Rybka věřil, že se na diabetes najde účinný lék. Myslíte, že byl nešťastný, když to nešlo?
Nikdy jsem ho nezažil, že by rezignoval. Byl pragmatik. Věděl, že jsou tady nemocní, a soustředil se na to, jak by se jim dalo pomoct. Ne v teoretickém, ale praktickém světě. Vždycky viděl cestu. On byl výborný šachista a vždycky vnímal, že výhrou není cíl, ale stále je třeba k němu směřovat.
Cukrovka bude jednou vyléčitelná, věřil RybkaZa svůj život posbíral řadu cen i vyznamenání a zájem o jeho služby měla špičková pracoviště po celém světě. Jaroslav Rybka přesto Zlín neopustil. Proč, když nebyl ani jeho rodným městem? „Zlín jsem považoval za svůj mateřský přístav a pracovat v Baťově nemocnici, která tehdy byla jedna z nejmodernějších v republice, pro mě bylo ctí,“ vysvětloval diabetolog Jaroslav Rybka před dvěma lety v novoročním rozhovoru pro MF DNES. Krátce předtím z rukou prezidenta republiky převzal medaili Za zásluhy. Doma už měl Rytířský řád Pro Merito Melitensi, medaili Slovenské geriatrické společnosti, Stříbrnou pamětní medaili Senátu nebo Ceny České internistické společnosti. V domácím prostředí ve Zlíně na Kudlově, kde prožil dlouhé roky s manželkou Vlastou, uznávanou zlínskou neuroložkou, také ve čtvrtek zemřel. Svou ženu přežil o pět let a v rozhovorech ji často zmiňoval. Stála po jeho boku už během studií v Olomouci, kde byl Jaroslav Rybka žákem zakladatele české endokrinologie Josefa Charváta, který byl v roce 1968 nominovaný na prezidenta. Jeho učitelem byl také Jiří Syllaba, zakladatel moderní diabetologie. Rybka se narodil v roce 1931 na Slovensku, ale jeho maminka pocházela ze Zlína. Znala se s Tomášem Baťou nebo tehdejším starostou Dominikem Čiperou. Otec pracoval na županátě na Podkarpatské Rusi, a když Baťa hledal ředitele nově budované nemocnice ve Zlíně, oslovil chirurga Bohuslava Alberta, který tam tehdy také byl. Albert vzal s sebou do Zlína i další lidi a mezi nimi Rybkova otce. Baťova nemocnice se po studiích stala pro Jaroslava Rybku druhým domovem. A to přesto, že v roce 1968 mohl emigrovat. „Ale ona je to závažná věc, protože jsme tady měli staré rodiče, o které jsme se museli postarat. Navíc režim žádné chyby neodpouštěl, krutě trestal i příbuzné. Když viděl naše váhání profesor Syllaba, lékař prezidenta Beneše a můj velký učitel, jehož otec léčil prezidenta Masaryka, doporučil nás do nemocnice ve švýcarské Basileji a s Vlastičkou jsme tam odjeli,“ vyprávěl Rybka. Nakonec ale v cizině nezůstali a vrátili se zpátky. Do zahraničí se zlínský diabetolog dostal v 80. letech, když se zajímal o programovou péči o chronicky nemocné. Hostoval i v Bostonu a zlínská interna se díky němu stala prvním Spolupracujícím centrem pro studium diabetu v Evropě, které jmenovala Světová zdravotnická organizace. Stal se spoluautorem nespočtu mezinárodních klinických studií, přednášek a odborných textů. Zlín byl díky němu vzorem pro léčbu diabetu pro celou Evropu. Lékaři začali lidem více zdůrazňovat prevenci, zaměřili se na to, aby cukrovku v mnohem větší míře zachytili už na začátku a co nejdříve, a tím pádem ji i začali úspěšněji léčit. V Baťově nemocnici strávil Rybka více než půl století. „Nic nám neodpustil. Pracovali jsme pod tlakem, ale byli jsme mladí a takový start do lékařské kariéry nám hodně dal. Žiju z toho pořád,“ vzpomíná na svého nadřízeného zlínský diabetolog Emil Záhumenský. Rybka nezastíral, že byl náročný šéf. „Doktory jsem ždímal, to je pravda. Musel jsem ovšem velmi vážit, abych byl náročný, ale ne bezohledný. Abych byl ctižádostivý, avšak ne ješitný. My Češi nemáme problém udělat vedoucího z člověka, který nic neumí a potřebuje kolem sebe tři asistenty, čtyři poradce a dva právníky. To dříve nebylo. Pro nás bylo největší odměnou dosažení specializace,“ popisoval pro MF DNES. „Přece není možné, abych si třeba já svou autoritu budoval u mladších kolegů jen na faktu, že jsem Štír, což jsou autoritativní osobnosti. Myslím, že mladý lékař chce, aby se mu někdo věnoval a ukázal mu směr,“ dodal. Léčil tady tisíce pacientů, mezi nimiž byla i známá jména. Třeba Miroslav Zikmund, Vladimír Menšík, Rudolf Hrušínský či Jan Werich, který se při prvním setkání ve Zlíně rozhlédl a uznale pronesl: „Ten Baťův Zlín dal hodně přemejšlení a spoustu práce, aby se v něm lidem dobře žilo.“ „Byl to nezapomenutelný pacient. Říkal mi: ‚V umění a medicíně je to podobné. Když chce člověk rozfoukat ohníček, tak se musí ohnout a někdy si musí i kleknout‘,“ vzpomínal na něj Rybka. V letech 1970–2001 byl přednostou interní kliniky a dlouhou dobu dělal prezidenta České diabetologické společnosti, Americké diabetologické asociace, Evropské asociace pro studium diabetu, Mezinárodní diabetologické federace a řady dalších institucí. „Dokázal vytvořit výborný kolektiv lidí, kteří táhli za jeden provaz. Byl na všechny bez rozdílu hodně náročný, ale každý přesně věděl, co má dělat. Byl skvělý učitel. Pacient u něj měl vždy prioritu a bral ho jako celého člověka. Z práce s ním čerpá mnoho lidí po celý život – z jeho přístupu, z jeho způsobu uvažování,“ konstatoval primář kardiologického oddělení zlínské nemocnice Zdeněk Coufal. Rybka stále věřil, že na diabetes jako na zákeřnou nevyléčitelnou chorobu bude jednou vyvinutý účinný lék. „Ale možná je to v nedohlednu, možná je to jen zbožné přání. I když je pravda, že i v tomto oboru se mluví o kmenových buňkách, transplantacích, umělém pankreatu i nových lécích,“ uvedl Rybka, který se v této souvislosti snažil o větší propojení státu, pojišťoven i pacientských organizací a obecně větší povědomí o této nemoci. Před dvěma lety začal natáčet dokument o Rybkově životě a díle režisér Tomáš Zindler. Pod názvem Doktor Rybka jej nyní zveřejnil na webu YouTube, na termín uvedení v České televizi zatím čeká. Poslední rozloučení s Jaroslavem Rybkou se uskutečnilo dnes v kostele sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně. |
