Trvale je uložena v Moravském zemském archivu v Brně a do Zlína byla zapůjčena jen na jeden den. Lidem stránky otáčeli zaměstnanci archivu v rukavicích a poskytovali k nim odborný výklad.
„Cílem bylo využít výročí 150 let od narození Tomáše Bati. Chtěli jsme lidem ukázat archiválie, které se týkají rodiny Baťů a počátků jejich podnikání,“ přiblížil ředitel zlínského archivu David Valůšek.
Pozornost přitahoval i školní katalog malého Tomáše, který byl na základní škole podprůměrným žákem s velmi špatnou docházkou. Nechyběly ani historické dokumenty, jako jsou závěti maminky Anny a sourozence Antonína.
Návštěvníky ale nejvíce zajímala matrika. Hned v prvním sloupci u Tomáše Bati v ní mohli dokonce objevit chybu. Pod rokem narození 1876 následuje duben, pod tím je napsáno rozen 3 a křtěna 4 Jan Soušek farář.
Podle Valůška psal všechny zápisy na stránce kooperátor, písmo se liší jen u Tomáše. Jeho autorem je zřejmě zlínský farář Soušek, kterého mohlo zmást, že se před Tomášem narodily dívky Cecílie a Filoména, které byly křtěny.
Jak Baťa dobyl svět. Hledal neprošlapané cesty, nezdary ho neodradily |
„Zápis pravděpodobně nevznikal v jednu chvíli. Farář po narození asi rychle provedl základní záznam a až později se doplnily další údaje,“ domnívá se Valůšek.
Pokud jde o další podrobnosti, v matrice je uvedeno číslo zlínského domu 142, v němž žili Tomášovi rodiče. Stával na místě městského divadla. Uvedena je dokonce i porodní bába, jíž byla Františka Sousedíková, která žila ve Zlíně číslo popisné 485.
Jsou tam také údaje o náboženském vyznání novorozence, který byl katolík, základní informace o rodičích Antonínovi a Anně. Její otec, řezník František Minařík, si vzal za ženu Kateřinu Tlustákovou. Kateřina a Tomáš Tlustákovi byli zase Tomášovými kmotry, což ukazuje na rodinnou vazbu.
Zlínský okresní archiv vystavil originál matriky s narozením Tomáše Bati.
V matrice jsou i záznamy o dalších sourozencích Tomáše Bati, sestře Anně a bratru Antonínovi, kteří byli spoluzakladateli obuvnické firmy. Známé už tolik není, že jejich rodiče měli celkem pět dětí: ještě staršího syna a mladší dceru, kteří zemřeli ve velmi raném věku.
Matrika byla vystavena za přísného dohledu a manipulace s ní byla možná jen v rukavicích. I když podle Valůška může jít o věc přístupu.
„Někde se preferuje používání plátěných rukavic, které používáme také. Současně tím dáváme najevo, že jde o velmi vzácnou věc,“ nastínil Valůšek. „Někde od toho ale ustoupili, protože člověk v rukavici má menší cit v prstech, takže při manipulaci s materiálem může dojít k jeho poškození.“
Spousta neomluvených absencí
Velkou pozornost budil i školní katalog, jakási tehdejší třídní kniha, ze školního roku 1886 a 1887. To byl poslední, který malý Tomáš navštěvoval ve Zlíně, než se rodina přestěhovala do Uherského Hradiště.
Z údajů vyplývá, že v páté třídě nebyl vzorem svědomitého žáka. Měl vysokou neomluvenou absenci a jeho nejčastější známkou byla trojka, přičemž nechyběly ani pětky. To bylo však ovlivněno objektivními okolnostmi.
„Souviselo to s tím, že pomáhal rodině v podnikání se švestkami, takže v letní sezoně často chyběl,“ přiblížila archivářka zlínského archivu Barbora Křepelková. „V září měl 21 neomluvených půldnů, což je na jeden měsíc poměrně hodně. Omluvené měl jen dva,“ upřesnila.
Výstavy, konference i kniha receptů připomenou 150 let od Baťova narození |
Tehdy se absence počítaly na půldny. Baťa v tom nebyl výjimkou. Někteří spolužáci promeškali za měsíc i 34 půldnů. Chyběli často v době žní, při nichž pomáhali na polích. V lednu Tomáš scházel jen 1,5 dne, protože sezonní práce skončily.
Absence se propisovaly i do prospěchu, navíc má u svého jména poznámku: Nepozorný. Tehdy se známkovalo slovně.
„Dneska bychom ale řekli, že byl trojkař. Byly předměty, které mu vyloženě nešly, hlavně čeština, psaní, mluvnice, sloh. V psaní měl čtverku a dvě pětky. V počtech čtverku, čtverku a trojku. Nejlepší byl v tělocviku, kde měl dvě dvojky,“ přiblížila Křepelková.
Obecná škola ve Zlíně stávala hned vedle kosetla svatého Filipa a Jakuba.
Archiv vystavil také dědický spis Anny Baťové, Tomášovy maminky, kde je i její poslední vůle. Nadiktovala ji v den, kdy zemřela, tedy 22. října 1884. V dědictví se řešil také majetek, přesněji řečeno polovina rodinného majetku, který jí patřil.
„S manželem měli velké zásoby vařených a sušených trnek, jejichž hodnota byla 800 zlatých. Přitom jejich dům měl hodnotu 720 zlatých,“ nastínil Valůšek.
Připomněl, že Baťovi koupili i sousední dům, přibližně za 830 zlatých. Podle něho byli velmi podnikaví a kromě výroby obuvi se věnovali i pěstování ovoce. Vlastnili navíc několik pozemků.
Firma Baťa byla rodinný podnik, všichni sourozenci v ní měli své místo |
„Po Anně Baťové zůstalo skoro 1 600 zlatých, takže celá rodina měla jmění kolem 3 tisíc zlatých. Ve zlínském kontextu patřili k vyšší střední třídě,“ srovnal Valůšek.
Součástí spisu je i žádost Antonína a Tomáše, jimž tehdy bylo 18 a 16 let, v níž okresní soud žádají o vyplacení dědictví po matce. „Jelikož my, co samostatni na naši ruku vyučené řemeslo a obchod vésti samostatně hodláme, tedy uctivě prosíme,“ napsali v roce 1892.
Firmu založili o dva roky později, už tehdy zřejmě věděli, že se tak stane. Podle Valůška se tím současně potvrzuje fakt, že dědický vklad po matce byl pro založení společnosti klíčový. Každý dostal více než 200 zlatých.
Bratr Antonín zemřel na tuberkulózu
Archiv vystavil i pozůstalostní spis Tomášova bratra Antonína, který zemřel v roce 1908 na tuberkulózu. V závěti píše, že Tomášův podíl na firmě je větší než jeho. Měli se na tom dohodnout, protože Antonín byl nějaký čas na povinné vojenské službě a pak se léčil s nemocí. Celkově odkazuje pozůstalým 42 tisíc korun.
„Nejvíce měla dostat Anna, tedy spoluzakladatelka firmy. Druhou nejvyšší částku Josefa, což byla jejich nevlastní sestra, dcera jejich matky z prvního manželství,“ upozornil Valůšek.
Anna starší předtím ovdověla, protože jejího prvního muže Františka Bartoše v zimě roku 1867 kvůli páru bot nedaleko Hostišové ubil k smrti Josef Brázdil. Pokud by ke zločinu nedošlo, Tomáš Baťa by se nikdy nenarodil.
Archiv v sobotu navštívilo téměř 300 lidí, s čímž bylo jeho vedení spokojeno. Také návštěvníci odcházeli spokojení a obohacení o nové informace, které nejsou běžně dostupné.
„Nešlo jen o matriku, ale i o další dokumenty, které se týkaly rodiny Baťových. Mě osobně nejvíce zaujala část o špatném prospěchu Tomáše Bati, to jsem netušila. Je vidět, že známky ve škole nejsou zdaleka všechno,“ sdělila na odchodu z archivu Marie Novotná ze Zlína.
