Neděle 25. září 2022, svátek má Zlata
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 25. září 2022 Zlata

Že su cérka ze Slovácka, na mně poznají doteď, říká Dana Zátopková

  10:58
Většinu života strávila po boku svého slavného manžela Emila v Praze. Na Slovácko, odkud se po druhé světové válce vydala úspěšně dobývat sportovní svět, však nedá Dana Zátopková dodnes dopustit. Potvrdila to v rozhovoru MF DNES o rodném kraji, lásce k lidovým zvykům i oštěpu.

Olympijská vítězka v hodu oštěpem Dana Zátopková se zotavila z říjnové operace zlomeného krčku stehenní kosti a vánoční svátky už strávila doma. | foto:  Michal Šula, MAFRA

„Že se tak hlúpě můžete ptát,“ reagovala olympijská vítězka se smíchem na otázku, jak moc je ještě cérkou ze Slovácka.

„To je základ mého života. Když jsem byla před Vánocemi v nemocnici, byli za mnou moji krajané z Vacenovic. Tam se narodili mí rodiče a odtamtud pocházíme. Tam jsou moje kořeny,“ vykládala čtyřiadevadesátiletá Dana Zátopková, kterou před vánočními svátky pustili domů po operaci zlomeného krčku stehenní kosti.

Jak se tyhle kořeny projevují?
Co ve mně zůstalo z Moravy, by musel posuzovat někdo jiný. Ale myslím si, že základ mé povahy, pohostinnost a dobrý vztah k lidem pochází z Moravy. U nás se vždycky říkalo: Mít dobrého souseda je lepší než podebraná pata.

Bývalý zápasník a olympionik Karel Engel, který se o vás stará, prohlásil, že jste moravský šetřílek. Jak to myslel?
Naše rodina pochází z malorolnických vrstev a mezi námi nikdy žádní boháči nebyli. Také jsem zažila válku a kolikrát jsme měli k obědu jenom chleba s marmeládou. Ale to si vůbec nestěžuju, že bych neměla co jíst. Lidi byli na tom hůře než my. Nemám ráda takové haurovství, které mají v sobě tak trochu Pražáci. My z Moravy jsme skromnější, jsme zvyklí vyrůstat v skromnějších podmínkách – a to ve vás zůstane.

Dana Zátopková

Narodila se pod dívčím jménem Ingrová 19. září 1922 v Karviné, ve stejný den jako její pozdější manžel Emil. Většinu mládí prožila na Slovácku, gymnázium vystudovala v Uherském Hradišti, válku strávila v Buchlovicích. Proslavila se jako olympijská vítězka v hodu oštěpem v Helsinkách roku 1952, o osm let později přidala olympijské stříbro v Římě. Dvakrát vyhrála mistrovství Evropy, držela světový rekord. S týmem Uherského Hradiště se stala také házenkářskou mistryní republiky. Po kariéře působila v Mezinárodní atletické federaci a dosud je aktivní členkou českého olympijského hnutí.

Jak vzpomínáte na mládí na Slovácku?
Měla jsem velice krásné dětství i dospívání. Skoro celé jsem ho strávila na Slovácku, měla jsem strašně ráda slovácké zvyky. Mamka vyšívala, uměla malovat. To ve mně zanechalo úctu k lidovému umění, lidovým písničkám, cimbálovce. Kdybych nebyla takový divoch a nehrála házenou, tak druhá moje touha byla dostat se do nějakého lidového souboru a moct tam tancovat čardáš.

Aspoň chviličku jste v nějakém souboru nebyla?
Ne, protože tehdy to ani nebylo zvykem. Všechny lidové zvyky jsem viděla ještě doopravdy, a ne na jevišti nebo na Strážnických slavnostech. Mohla jsem se toho zúčastnit – svatby, krojované bály, tancovačky... Lidové písničky jsem dokonce sbírala, sešit jsem vyšperkovávala slováckým malováním. Mám asi pět set sesbíraných písniček. Některé už moc lidí ani nezná, jsou vzácné. To v člověku zanechá i vlastenecký postoj k zemi, kde žije.

Takže vaším pravým domovem je pořád Slovácko?
Mí rodiče pocházeli od Kyjova, ale žili jsme dlouho v Uherském Hradišti. Tam se cítím více doma. Nejkrásnější vzpomínky mám na louky, které se táhly od kasáren k Jarošovu. Chodili jsme tam po dešti sbírat žampiony. Za kasárnami tekla Morava, tam jsem se naučila plavat. V Uherském Hradišti bylo daleko více možností k zájmové činnosti. Do Vacenovic jsme pak jezdili jako děcka za tetičkami, sestřenkami.

Pokračovala jste v lidových zvycích, které vás maminka naučila, i jako sportovkyně?
Vyšívala jsem moc hezky, malovala jsem také pěkně, i když mamka byla lepší. Velice mě to bavilo, takže jsem to podědila. Slovácko mě vzalo tancováním, písničkami, muzikou. Folklor pořád obohacuje můj život.

Máte na Slovácku ještě příbuzné?
Najdou se, ale už jsou rozprchlí. Blízká rodina vymírá. Je mi 94 let a žiju v lese, ve kterém se často kácí. Každou chvilku některý z mých příbuzných zmizne.

Hlásí se k vám?
Je těžké s nimi udržovat styk, protože přátelství musí mít svůj podklad. Nestačí říct, že jsme rodina, tak se sejdeme. S některými příbuznými, kteří mi jsou sympatičtí, se vídáme. Ale vždycky je tam základ ve společných zájmech.

Kdy jste byla naposledy na Moravě?
V září, týden předtím, než jsem si zlomila krček. Jezdím tam každou chvíli, občas se tam běhá. Startujeme závody v Mikulčicích, z Kopřivnice do Rožnova pod Radhoštěm, protože Emilova rodina pochází z Valašska.

Chtěla jste se někdy vrátit z Prahy na Moravu?
Takové myšlenky jsem nikdy neměla. Život má člověk jenom jeden a kolem sebe navazuje klubko přátel, kamarádů, spolupracovníků. Obyčejně vás zavane život za láskou, prací, zájmy. A jestli to bylo daleko od Slovácka, tak to se nedá nic dělat. Můžu si akorát potichu zazpívat: Kdo to henkaj jede, má koníčky hnědé. Je potřeba se přizpůsobit, abyste žil, neživořil, měl se fajn a měl hodně přátel.

Když jste odcházeli s Emilem po válce z Moravy do Prahy, bylo to pro vás těžké?
Když je člověk mladý, tak na to nehledí, kde se ocitne. Spíše hledí na to, aby žil v místě, kde vidí prosperitu svého života a kde je schopný uplatnit svůj talent. Život je tak zajímavý a pestrý, že se mu člověk má věnovat ze všech sil.

Jak brali rodiče, že jste od nich tak daleko?
Moje maminka byla velmi skromná. Když se na to dívám zpátky, tak si říkám: Chudinka, ta byla hodná. Pořád stála trochu bokem a někde na mě myslela. V klidu na mě čekala, jestli budu mít chvilku času, abych se u ní zastavila. To mě teď mrzí. Vím, že hodně toužila, abych se doma objevila častěji. Jenže když je člověk mladý, hledí hlavně, aby jel po cestě, kterou si vybral, a aby jel úspěšně.

Na co jste si ve velkoměstě musela nejvíce zvykat?
Na vztahy mezi lidmi. Tady jsou jinačí než na Moravě. Nejsou tak sousedští, ale jsou zase bystřejší. Řekla bych, že se více vyznají v životu. Mezi Pražáky a Moraváky panuje určitá rivalita, ale je potřeba to brát velkoryse a spíše si z toho dělat legraci, protože to jsou prkotiny.

Poznali na vás hned, že jste ze Slovácka?
To na mně poznají doteď, protože říkám: Já su, ne já jsem.

S Emilem jste se brali 24. října 1948. Mělo datum nějaký význam?
Žádná symbolika to nebyla. Oba jsme se narodili 19. září, a tak jsme chtěli svatbu také 19. září. Byli jsme tehdy v časovém tlaku, protože jsme oba závodili, hlavně Emil. Bylo po olympiádě v Londýně a Emil tam na atletickém nebi celkem zazářil. Stal se populárním a měl strašně moc pozvánek na různé akce. Chtěl a musel se jich zúčastnit. Běhal, aby se ukázal lidem. Svatbu jsme proto několikrát odkládali.

Měli jste ji v uherskohradišťském kostele. Přitom ani jeden jste nebyli vyloženě věřící.
Já jsem byla svobodomyslný člověk, nebyla jsem tak nábožensky vyhraněná jako mamka. Ta byla katolička, opravdová. Zajít do kostela bylo pro ni svátkem. Místem, kde se dalo rozjímat, kde byla se svými myšlenkami sama nerušená. Emilovi to bylo jedno, ten byl neznaboh. Já jsem byla v jejích očích také neznaboh a také mně bylo jedno, kde se vezmeme. Tehdy se většinou oddávalo v kostele. Původně jsme se chtěli vzít v tichosti ve Vacenovicích, ale lidi brblali, že nepojedou někam do tramtárie.

Svatbu jste měli půl roku po seznámení. Hned jste věděli, že k sobě patříte?
Brali jsme se z lásky. Někteří se berou z prospěchu, jiní z touhy po určitém zajištění nebo pořádku v životě.

S Emilem jste vytvořili populární pár, každý vás znal. Neobtěžovalo vás to?
Jak člověk vynikne nad úroveň normálnosti, tak musí dávat pozor, o čem mluví, jak se chová. Je v zorném úhlu kritiky. Anebo musí počítat, že mu lidé do toho budou kecat.

Jak jste snášeli ztrátu soukromí?
Po olympiádě v Helsinkách, kde jsme měli oba velký úspěch, to už někdy dost lezlo na nervy. Člověk nesměl každému otvírat, povídat s každým. Museli jsme si dávat pozor na novináře. Rozdělili jsme je na dobré a vypočítavé.

Dana Zátopková u hrobu svého manžela Emila na Valašském Slavíně v Rožnově pod...
V Helsinkách vyhrála Dana Zátopková hod oštěpem. Svému muži Emilovi na snímku...

Byla jste úspěšná házenkářka. S uherskohradišťským týmem jste vyhrála republikový titul. Co vás pak přivedlo k oštěpu?
Náhoda. Na studentském atletickém kurzu u Třeboně mě k němu přemluvila kamarádka Soňa. Aby jí uznali zápočet z oštěpu, potřebovala druhou, jinak by jí neplatil. Hodila jsem daleko, pak jsem vyhrála mistrovství republiky. Když jsem pak poprvé házela u nás v Hradišti, omylem jsem trefila slepice, správce hřiště mě pak hnal. (usmívá se) Oštěp mě chytl. Je to technicky těžká disciplína. Zajímalo mě, jestli se ho naučím.

Začala jste házet ve 24 letech a vyhrála olympiádu. Myslíte, že se to může opakovat?
Dnes je jiná situace. Tehdy bylo po válce, během níž se ve sportu trochu zastavil čas. Ring byl volný. Začala jsem házet v pravý čas, nebylo tolik soupeřek. Oštěpařky byly akorát v Evropě, jinde nebyl oštěp tak oblíbený a vyvinutý.

Nemrzí vás, že neházíte teď, když je lepší finanční ohodnocení sportovních úspěchů?
Ne. Je jiná doba, jiné podmínky. To se nedá srovnávat. Dříve vyhrávali běhy Nurmi, Emil, dnes kluci z Afriky. Sportovci si přijdou na peníze, ale také jejich příprava stojí větší peníze. Je více diváků, kteří platí vstupné. Tím všechno narůstá, to patří k vývoji.

Základní škola ve Zlíně nese jméno vašeho manžela Emila. Jste s ní v kontaktu?
Moc ne. Nejlepší kontakty máme se sportovním gymnáziem v Ostravě. Sledujeme vývoj, jestli mají dobré trenéry, kteří sportovci jsou dobří. Peníze, jež dáte na sport dětí ve škole, se nikdy neztratí. Ale ke Zlínu mám vřelý vztah. Je to můj kraj, není daleko od Uherského Hradiště. Ve Zlíně jsem oštěpařsky vyrostla. Navíc jsem se tam na závodech seznámila s Emilem. Ve Zlíně bylo po válce dost dobrých atletů. To je vždycky kvalitní základ, aby vyrostl nějaký úspěšný sportovec.

Co vám teď dělá největší radost v životě?
Velice mě třeba potěšilo, když mi přišli zazpívat do nemocnice krajané z Vacenovic. A jedno je hrozně důležité. Aby člověk žil férově, aby tady zanechal nějakou stopu a hlavně dobrý dojem. To přináší dobrý pocit uspokojení, že tady nežil zbytečně. To se mi, myslím, snad povedlo. (usmívá se)

Dana na červnové autogramiádě. Vychází druhá kniha o Zátopkových (více zde):

23. června 2016

Autor:

Komunální a senátní volby 2022

se konají 23. a 24. září. Ve stejném termínu proběhne i první kolo voleb do třetiny Senátu, jejichž případné druhé kolo bude o týden později. Ve Zlínském kraji se volí v obvodu Kroměříž

Seznam kandidátů: Kroměříž, Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, Hluk, Kunovice, Uherský Brod, Osvětimany, Suchá Loz, Rožnov p. Radhoštěmostatní

  • Nejčtenější

Baník po přestřelce v Kroměříži uspěl na penalty, Hradec dal jedenáct gólů

Fotbalisté Ostravy v 2. kole domácího poháru zažili pořádné drama s postupovým koncem na hřišti Kroměříže. Vedoucí tým...

Řidič souzený za smrt dvou silničářů se omluvil rodinám, vinu ale odmítá

Okresní soud v Uherském Hradišti začal projednávat případ Poláka Adriana Wróbela, který je obžalovaný kvůli loňské...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sprejer v důchodovém věku čmáral na billboardy u cesty velké písmeno Z

Velké písmeno Z čmáral na předvolební billboardy šestašedesátiletý sprejer ve Zlíně. Co tím chtěl vyjádřit, nesdělil....

Slovácko - Jablonec 0:2, dva rychlé góly v závěru, domácí opět bez výhry

Ani napopáté to nevyšlo. Fotbalisté Slovácka prohráli v devátém kole Fortuna ligy s Jabloncem 0:2 a prodlužují své...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Znovuzrození rivality. Hokejisty Zlína a Vsetína čeká po letech derby

Hokejové derby mezi Zlínem a Vsetínem je zpátky. Ožívá tak dávné soupeření obou klubů, které začalo v 90. letech....

Test kočičích kapsiček. I z krmiva za deset korun může zvíře dostat vše

Premium Kočky nám sice někdy připadají mlsné, ale ony jen v miskách hledají to, co jejich tělu prospívá nejvíc: maso plné...

Extra steh po porodu navíc? Rodičky děsí ponižující husband stitch

Premium Přivést dítě na svět znamená pro většinu žen prožít si mnoho vypjatých chvil. Vyrovnat se s průběhem porodu nemusí být...

Zesnulá královna bude i za stovky let vypadat jako živá, říká balzamovač

Premium Trvající pieta ve Velké Británii za zesnulou královnu Alžbětu II. a vystavení rakve vyvolává mimo jiné řadu otázek...

Na Novém Šaumburku našli poklad. Vzácné pečetidlo je velké jako mince

Dobrovolníci ze Spolku hradu Nový Šaumburk objevili další historický unikát. V hloubce asi pětadvaceti centimetrů pod...

Lípy zdobí náměstí přes sto let, život jim prodlouží injekce do půdy

Inovativní metodu, která má výrazně vylepšit podmínky vzácným stromům, využívají v Bystřici pod Hostýnem. Na náměstí i...

Krajští politici chtějí posbírat hlasy také v komunálních volbách

Radní Zlínského kraje se chtějí podílet i na řízení měst a obcí. Někteří jsou na předních místech volebních kandidátek....

K návštěvníkům parku promlouvají zrcadla, využívají unikátní technologii

Encyklopedie, film i nevšední instalace zrcadel. Moderní multimediální expozice připomínající první zmínku o Zlínu před...

Advantage Consulting, s.r.o.
OBCHODNÍ ZÁSTUPCE - METROLOGIE (30- 60.000 Kč)

Advantage Consulting, s.r.o.
Zlínský kraj
nabízený plat: 30 000 - 60 000 Kč

Jsem těhotná, potvrdila Agáta Hanychová. Čeká dítě Jaromíra Soukupa

Agáta Hanychová (37) je po čtyřměsíčním vztahu s podnikatelem Jaromírem Soukupem (53) podle informací bulváru těhotná....

Extra steh po porodu navíc? Rodičky děsí ponižující husband stitch

Premium Přivést dítě na svět znamená pro většinu žen prožít si mnoho vypjatých chvil. Vyrovnat se s průběhem porodu nemusí být...

Kvůli sousedům nemohu v bytě topit. Oni nemají problém, tak nic neřeší

Bydlím v bytovém domě, který spravuje společenství vlastníků. Letos jsem se přestěhovala z bytu číslo 9 do bytu číslo...

Český vynálezce samodofukovací pneumatiky vysoudil 1,6 miliardy

Firma Goodyear & Rubber musí českému vynálezci Františku Hrabalovi zaplatit 65 milionů dolarů (asi 1,6 miliardy korun)....

Rusové v panice skupují letenky za rekordní sumy. Zájem je o jednosměrné

Ruský prezident Vladimir Putin ve středečním projevu k národu vyhlásil částečnou mobilizaci. Začne platit okamžitě a...