Malý Kryštof stojí u pračky, vytahuje z ní kusy oblečení a strká je do koše. Jeho spolužák o kousek vedle skládá prádlo na sušák, další klučina zase u stolku navléká knoflíky.
„Byl to náš vlastní nápad, ve školách našeho typu jde o ojedinělý projekt. Cílem je, aby si děti osvojily činnosti, které v životě budou potřebovat,“ vysvětlila ředitelka Pavlína Frdlíková.
Rodiče podle ní svým potomkům tyto zkušenosti často nepředají, protože je to pro ně časově náročné. Místo toho to udělají za ně. Fakt, že se podobné dovednosti naučí děti ve škole, však nakonec usnadní život i jim.
Cvičný byt je rozdělený na obývací část, šatnu, ložnici, koupelnu s pračkou a jídelnu s velkým stolem. Ve vedlejší místnosti navíc žáci mají k dispozici kuchyň, kde se učí vařit a pracovat s kuchyňskými nástroji.
„V bytě je možné nacvičovat prakticky všechny běžné činnosti, od praní a zalévání květin po utírání prachu či stlaní postelí. Máme tu i přebalovací pult, kde se žáci učí starosti o miminko. I děti s těžším postižením to budou v životě potřebovat, naučí je to zodpovědnosti,“ přiblížila Frdlíková.
Pokud se projekt osvědčí, využijí jej i jinde
Někteří handicapovaní žáci k činnostem využívají i takzvaná procesuální schémata.
„Jde o jednoduché obrázky, které tu máme nalepeny, a jsou na nich přehledně rozkresleny fáze jednotlivých činností. Některým žákům totiž nestačí úkony jen teoreticky popsat, potřebují vizualizaci, aby si to dokázali lépe představit,“ řekla Frdlíková.
Škola využije byt při praktickém vyučování. Učitelé jej mohou použít jako doplněk k teoretické výuce, například když budou chtít prakticky ukázat kulturu stolování.
Škola ho vystavěla v prostorách, kde dřív byly šicí dílny. Projekt ji stál 75 tisíc korun. Pokud se osvědčí, mohl by být příkladem i pro další podobná zařízení.
